Strávili jsme spolu krásný, příjemný víkend a já byla zamilovaná až po uši......
Uběhl další týden a s ním nastal i Vánoční čas.
Je ráno, sedím v obýváku, oblečena do domácích černých tepláků a tmavě zeleného trička s potiskem a dívám se na vánoční stromeček, který jsme spolu s Jiminem ozdobili. Je moc krásný. Zlatostříbrná jedlička, která je okrasnou dominantou této místnosti. Na dnešek jsme si slíbili, že poprvé rozsvítíme světýlka, proto čekám, až můj přítel dorazí ke mně. Měl by přijít každou chvíli. Jsem maličko nervózní, i když bych už neměla. Mám však pro něj dárek, který nevím, jestli se mu bude líbit. S přáteli jsme si rozdali mezi sebou drobné dárky již včera, abych tento dnešní den mohla věnovat především a jedině blonďáčkovi.
Bytem se rozezněl zvuk zvonku a já se okamžitě postavila a běžela ke dveřím. Celá natěšená, že ho znovu uvidím a budu moct trávit čas v jeho blízkosti, poněvadž přes týden kvůli práci každého z nás to nebylo možné. Za to teď si vše chceme vynahradit. Otevřela jsem dveře a hned se mi rozzářili oči a mé rty se rozlili ve velký úsměv.
,,Ahoj," řekla jsem radostně a hned se natáhla pro pusinku, kterou mi taktéž věnoval. Měl na sobě tmavomodrý kabát a moc mu to slušelo, ostatně jako vždy.
,,Ahoj," řekl mi na oplátku líbezným hláskem se sladkým úsměvem na rtech. Pustila jsem ho dál a hned za ním zavřela.
Jimin si zul nejdříve boty, pak se začal svlékat z kabátu, který pověsil na věšák. Byl svátečně oblečen do tmavomodrého saka a kalhot stejné barvy, jež zdobil černý pásek se stříbrným zdobením, jen černé triko měl s nějakým svítivě modrým nápisem. Na krku několik stříbrných řetízků a v uších stříbrné náušnice. Už jsem si zvykla, že korejští kluci je tady hodně nosí. Ten pohled na jeho andělskou tvář byl dechberoucí. Nehorázně mu to slušelo. Prohlížela jsem si ho a nemohla se vynadívat. Ty tmavé oči, plné rty.... zasnila jsem se.
,,Nad čím přemýšlíš, lásko?" zeptal se a mě až jeho hlas vytrhl z hlubokého zasnění.
,,Nad ničím... teda vlastně... nad tebou, jak jsem s tebou šťastná," vykoktala jsem ze sebe a povzdychla si. Není jen krásný, ale taky vůči mě pozorný a milý.
,,Vždyť já jsem s tebou taky šťastný," pousmál se a přistoupil ke mně blíž. Pozdvihl rukama mou hlavu, olízl si rty a políbil mě. Mé srdce poskočilo při tom gestu, polibek jsem opětovala a prohloubila, držíc se jeho hrudi.
Stále tomu nemůžu uvěřit. Všechno se to zdá jako sen, který jsem si přála a on se nakonec splnil. Mé bušící srdce mě tak moc naplňuje láskou k tomuto klukovi, že to je až k neuvěření. Nikdy jsem nic tak silného nezažila.
,,Doufám, že jsi nerozsvěcela světýlka na stromečku a čekáš s tím na mě?" promluvil Jimin po polibku do mých rtů.
,,Samozřejmě, že s tím čekám na tebe. Však se pojď přesvědčit," odpověděla jsem a vedla ho za ruku do obýváku.
,,Hodná holka," vydechl a významně se na mě podíval, sladký úsměv mu přitom hrál na rtech.
,,Css, hodná..." co tím jako myslel, zakroutila jsem hlavou a rozešla se směrem do kuchyně, abych nám připravila nějaké jídlo. V tom denním světle by stejně ty světýlka moc nevynikly. Bude lepší, když počkáme až se trochu setmí.
Z ledničky a ze skříněk jsem začala vytahovat ingredience k budoucímu pokrmu, na kterém jsme se během týdne po telefonu s Jiminem dohodli. Stála jsem u linky a zrovna rozbalovala maso, když se zezadu okolo mého pasu ovinuly dvě silné paže. A do nosu mě praštila opět jeho omamná vůně parfému.
,,Chceš s něčím pomoct?" optal se. Miluju jeho mazlení, tulení a objímání. Je to tak sladký, ale momentálně mi to moc nepomáhá, spíš odvádí pozornost od toho, co mám dělat – a to je vařit.
,,Ne, to je dobrý. Já to zvládnu. Běž si třeba sednout," navrhla jsem.
,,Tak já si zatím pro něco skočím do auta. Hned jsem tady," políbil mě na krk, až jsem se při tom dotyku mírně oklepala. Bylo to příjemný, možná až moc.
,,Dobře," přikývla jsem rychle. Blonďáček mě pustil ze svého objetí a rozešel se znovu do chodbičky, kde po chvíli otevřel vchodové dveře a já se tak ocitla v bytě sama.
O pár minutek později jsem však uslyšela, že už se Jimin vrátil. Přišel za mnou do kuchyně a v ruce držel menší bílou krabici.
,,Co je v tom?" nedalo se mi nezeptat. Položil ji na linku a podíval se na mě.
,,Tak se podívej," řekl tajemně a odstoupil kousek stranou od linky, ale stále tak, aby na mě viděl.
Položila jsem nůž na prkénko a nechala maso masem. Byla jsem zvědavá, co se nachází uvnitř. Po otevření krabice jsem však úžasem vydechla.
,,Bože, to je nádherné... to ty?" žasla jsem.
Na dně krabice byli krásně zdobené muffiny barevným krémem, ovocem a čokoládovými srdíčky. Vypadalo to opravdu skvostně a vzpomněla jsem si, jak Jimin říkal, že občas peče.
,,Jo, to já. Sice to není přímo dort, ale napadlo mě, že by se ti toto taky mohlo líbit. No a hlavně chutnat," rozzářil se mu úsměv a stydlivě sklopil hlavu.
,,Hmm, vypadají opravdu úžasně. Už se těším, až pak ochutnám. Ty jsi prostě úžasný," pochválila jsem a polichotila jeho práci.
Jistě nad tím strávil spoustu času. Udělala jsem krok k němu a políbila ho nejdřív na tvář a poté, co zvedl hlavu, tak i na jeho rty. Je tak sladký, jako právě tyto mini dortíčky.
V Koreji je zvykem dávat ke všem oslavám dort, Vánoční svátky nevyjímaje. Cukroví se tu nepeče, jako u nás v Evropě, to jsem se dozvěděla od mých přátel z práce. Krabičku i s jejím obsahem jsem dala do ledničky a vrátila se zpátky ke krájení masa a všeho ostatního, co bylo potřeba.
,,Ještě jsem přinesl Kimchi, taky se bude hodit," pronesl Jimin během mého vaření, kdy jsem ho poslala opravdu si sednout.V ruce svíral větší sklenici již zmiňované nakládané zeleniny.
,,Je sice kupované, protože na to udělat vlastní jsem nějak neměl čas, ale příště to napravím. A nebo ho můžeme udělat spolu, naučím tě to," řekl zklamaně a poté natěšeně zároveň.
,,To je skvělí a můžeme si něco dát hned i k obědu. Ráda se od tebe něčemu přiučím," měla jsem radost. I když jsem nějaké základy měla, tak recept přímo od něho bude chutnat určitě famózně.
Zvolila jsem k obědu pro mě jednoduché Japchae a podle Jimina ho zvládla opět na výbornou. Není to sice vánoční jídlo, na které jsem byla zvyklá, ale tady to tolik neřeším. Hlavně aby bylo dobrého jídla dostatek a nikdo nestrádal, to je i krédo zdejších obyvatel.
Po dobrém obědu jsme si sedli do obýváku, roztáhli se na gauči a udělali si pohodlí. Respektive já si sedla a Jimin se natáhl na záda, přičemž svou hlavu položil na mé nohy. Měla jsem tak na něj z výšky dokonalý pohled. Hrála jsem si s jeho vlasy a vychutnávala ten vzácný moment. Všimla jsem si však, jak nad něčím přemýšlí. Navázali jsme mezi sebou oční kontakt a blonďáček po chvíli propletl mou ruku se svou. Tou, kterou jsem ho hladila a přiložil si ji k místu na hrudi, kde má srdce. Mohla jsem tak cítit jak mu rychle tluče. Hlouběji se na mě zadíval, až jsem se v tom pohledu doslova ztrácela. Po chvilce promluvil.
,,Mám pocit, že pokud pustím tvou ruku, tak odletíš pryč, toho se bojím. Slíbíš mi, že zůstaneš po mém boku?" vyjádřil své obavy.
V uších mi zněl jeho tichý medový hlásek, který zbožňuju. Jeho vyřčenými slovy mi však začalo mé srdce zběsile tlouci. Pocítila jsem takovou vlnu lásky, jako nikdy předtím. Nejraději bych zastavila čas, aby tento kouzelný moment nikdy nezmizel.
,,Zůstanu po tvém boku, jak to jen bude možné, slibuji," na to se nedalo nic jiného odpovědět. Můj dokonalý přítel se lehce nadzvedl, přitáhl si mou hlavu blíž a políbil mě.
,,Miluju tě, Ell," řekl mi mezi vroucnými polibky, to když jsem ztrácela dech.
,,Miluju tě, Jimin," řekla jsem zadýchaně. Chvíli jsme takto pokračovali a nechali se unášet pouze naším vesmírem.
,,Mám nehoráznou chuť na ty tvé muffiny. Dáš si k nim kafe, nebo čaj?" optala jsem se po nějaké době, kdy jsme se jen tak k sobě v tichosti tulili, mazlili a užívali si jeden druhého.
,,Asi kafe," promluvil po chvíli přemýšlení Jimin.
,,Dobře," usmála jsem se, vstala a odešla do kuchyně.
Udělala jsem nám do hrnečků kafe, muffiny naskládala na talířek a vše hotové zanesla na velkém tácu zpět do obýváku. Položila na stolek a posadila se vedle blonďáčka. Nedočkavě vzala jeden mini dortíček do ruky a rovnou se do něj zakousla. Jak jsem předpokládala, chutnal jako samo nebe. V puse se přímo rozpouštěl, jak byl křehký a jemný. A ten sladký krém, hotová eufórie. Vlastně je jeden anděl vyráběl, tak se není čemu divit.
,,Hmm, výborný," pochválila jsem jeho výtvor s plnou pusou.
,,Jsem rád, že ti chutná," řekl pobaveně a dál mě pozoroval, jak se cpu, až mi to nebylo příjemný.
,,Nekoukej na mě takhle, budu se stydět," řekla jsem se smíchem a stále plnou pusou.
Jimin se jen uchechtl, natáhl ke mně svou ruku a prstem mi jemně setřel ze rtů zbylý krém. Prst si strčil do pusy a tím ho očistil. Dal mi pusinku na rty a poté se vrátil ke svému hrnečku plného kávy. Zamíchal si do něj lžičku cukru a taky se zakousl do jednoho z muffinů.
Káva krásně provoněla celou místnost. Venku už se začínalo stmívat, proto jsem na stolku zapálila jednu svíčku. Nechtěla jsem kazit světlem tu příjemnou potemnělou atmosféru, ale být tu úplně po tmě se mi taky nechtělo. Jimin už si dávno svlékl své sako. Opět jsme si povídali o všem možném, až Jimin zabruslil ke svému kamarádovi a ke vzpomínce, kterou bych nejraději vymazala. Nicméně asi to bylo důležité ještě dopovědět.
,,....myslel jsem, že dám Yoongimu do huby, když po té co jsem se probudil mi v klidu přiznal, že byl u tebe, ale teď jsem mu za to neskonale vděčný. A nemysli si, že jsem ho poslal, to vůbec ne. Pověděl mi, že ti na mně i přes to všechno záleží. Dal mi tím tak další šanci doufat, že se tentokrát ty odvážíš k prvnímu kroku. Proto jsem trpělivě čekal, až se mi ozveš. A i přesto, že jsem to od tebe očekával, jsi mě tou zprávou překvapila. Omlouvám se, že jsem ti na ní neodpověděl hned. Potřeboval jsem trochu času. Navíc u mě byl zrovna Jungkook a... vím, že si ho celou dobu odmítala a že v podstatě mezi vámi nic nebylo. Mluvil se mnou o všem a byl upřímný. Je to dobrý kamarád a je na něj spoleh, samozřejmě v těch důležitých věcech. Řekl jsem mu, že jestli se mi neozveš, ať si dělá co chce. Promiň, že to vytahuju zrovna teď, ale potřeboval jsem ti to ještě sdělit," domluvil.
Vytáhl tím tak citlivou věc, při které jsem se cítila vůči němu vinna.
Zůstala jsem po celou dobu jeho vyprávění potichu se sklopenou hlavou a s téměř slzami na krajíčku.
,,Byla jsem tak hloupá. Promiň mi to, že jsem ti nevěřila. Promiň za všechno, promiň...." říkala jsem trhaně mezi nádechy a snažila se nebrečet. Jimin pozvedl mou hlavu a podíval se do mých uslzených očí.
,,Já to ale neříkám proto, abys brečela. Miluju tě a ty to víš. A nikdo na tom nic nezmění, snad jedině ty sama. Potřeboval jsem ještě tohle ze sebe dostat a vím, že to je v nevhodnou dobu, ty mi to promiň," přikývla jsem, blonďáček si mě vzal do objetí, po vlasech a tváři mi sázel jemné pusinky, přičemž stíral rukou mé slzy, které se stejně vydraly ven.
,,Já tě přeci taky moc miluju, proto jsem nemohla milovat nikoho jiného. Stále jsem na tebe myslela a trápila se," přiznala jsem mu já a namáčkla se na něj ještě víc, co to jen šlo.
,,Ššš, tak už neplakej, lásko. Vše je tak, jak má být," podívala jsem se na něj, nepatrně se usmála a políbila ho na rty. Šťastná že ho mám a můžu být s ním.
,,Rozsvítíme spolu ten stromeček?" zeptala jsem se, když už jsem se uklidnila a přestaly mi téct slzy. Venku se totiž mezitím úplně setmělo.
,,Samozřejmě, tak pojď," vstal a pomohl mi taky na nohy.
Došli jsme společně ruku v ruce ke stromečku, Jimin vzal do ruky kabel a zastrčil ho do zásuvky. Stromeček se rozzářil žlutavými světýlky a osvítil tak celý obývák. Bylo to tak nádherné, zůstala jsem fascinovaně zírat před sebe a obdivovala tu krásu.
Blonďáček si mě za pas přivinul blíž k sobě do objetí, bokem své hlavy se pomalu otíral o tu mou, přičemž mě jeho vlasy jemně hladili po obličeji. Miluju jeho mazlení, je při tom tak něžný. Pak se dotkl svými rty těch mých. Jemně, nepatrně, až se mi tajil dech a srdce bilo jak na poplach. Objala jsem ho kolem ramen, polkla a zadívala se do jeho očí. Tak krásně temné a uhrančivé. Nevydržela jsem to a políbila ho. Jimin polibek prohloubil, jeho ruce sjeli k mému pozadí a tam zůstali, přitahujíc si mě tak ještě těsněji.
,,Krásné Vánoce, lásko má největší," a než jsem stačila odpovědět, zahrnul mě znovu polibky....
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~