-Scott-
"Nebude ti teda vadit, když bychom teda na víkend jeli k mým rodičům?" Ujišťuje se Ellie, zatímco jí v náručí nesu do postele.
Abych nekecal, tak teď mě ty žebra docela dost tlačí, ale není to žádná bolest, kterou bych nevydržel.
"A v kolik zítra vyrážíme?" Ptám se na náznak toho, že s ní souhlasím a lehám si společně s Ellie do postele.
"Okolo 8, a pojede i Soph, neva?"
"Jasně, že ne." Věnuju jí pusu na čelo, než dnes už po několikáté během vteřiny usínám.
***
Ráno mi vstávání dalo zabrat víc, než obvykle, ale vstal jsem dřív, abych se ještě trochu protáhl a lehce si zacvičil.
Po Ellie a Soph probuzení jsme se vydali na cestu, kdy 1/2 cesty řídila Ellie a pak to nechala i na mě, že prý když mě bude hlídat, tak můžu. Herečka moje. Po dalších 2 hodinách jízdy jsem teď zaparkoval před domem jejich rodičů.
"Blbe, tak to vezmi!" Směje se na mě Soph a já beru do ruky její batoh, zatímco její sestra drží na vodítku ty dvě bestie.
"Neřvi na mě!" Směju se a zavírám kufr od Ellie auta.
"Hele, vy dva, stačí." Hází po nás Ellie jeden ze svých 'velmi příjemných' pohledů.
"Co je ti." Volám na ni, jelikož pospíchá ke dveřím od domu.
"Je si s rodiči až moc podobná, což Elaine odmítá poslouchat, takže kdyby náhodou, tak se o tom nezmiňuj." Znovu šeptá a já přikyvuju.
"Provedu!" Směju se a jdu za Ellie, která už vešla do domu.
Zdravím se s jejími rodiči a hned potom následuju svojí přítelkyni do jejího pokoje - teda doufám, že jde k sobě do pokoje. Ta mezitím pouští kluky z vodítek a já po cestě podávám Soph její batoh a tašku.
"Elaine." Vyslovuji její jméno a ta se na mě hned otáčí.
"Já jsem tady pro tebe, tak se nestresuj. Cítím to z tebe, když bude něco špatně, nebo se nebudeš cítit, tak mi to musíš říct. Musíš se mnou mluvit, jen tak ti můžu pomoct." Natahuju k ní ruku a ona mi celá padá do náruče.
"Děkuju." Šeptá mi do hrudníku a já se zasmál.
"Musíš se mnou komunikovat, bohužel ale je to tak." Směju se a ona popotáhla.
"Ty blázne můj, vždyť to není nic tak hroznýho. Spolu to zvládneme. Vidím jak jsi nervózní, rychlovku na uvolnění?" Zvedám na ní jedno obočí a ona se začala smát.
Přesně o to mi šlo.
"No vidíš, že to jde, ale já to myslel vážně!"
"Ani náhodou. Máš mít klid, proto jsme tady. Po obědě pojedeme za bráchou, kde mají rodiče nějaký program, budou tam i bratranci. Pokud tě bude cokoliv bolet, hned mi to řekni, jasný?" Mračí se na mě a já se musím začít smát.
"Rozkaz!"
***
-Ellie-
Samozřejmě moje rodina vymyslela skvělou věc, aby se Scottovi zalíbila - ostatně jako všem okolo. A to takovou, že si uspořádáme "rodinný" zápas v hokeji. Jedeme asi jen 20 minut, kde má brácha svojí hokejovou arénu, ale i tak krátká cesta autem je dost výživná.
Ale přesně tak, jako vždycky mě tady nikdo neposlouchá. Vím, že mám o Scotta přehnanou starost, ale on by opravdu měl jen ležet a nic nedělat.
Díky bohu už přijíždíme na místo.
Scott samozřejmě řídí, ale k jeho smůle moje auto. Stejně si myslím, že se mu potají líbí, jen mi to nechce přiznat.
Vím, že by neměl řídit, ale nedal si říct. Raději budu sedět vedle něj, než aby pak řídil někde sám.
K tuctu dotazům ze strany mámy mířený na Scotta, se radši ani nevyjadřuji, protože bych akorát ztratila nervy.
"Jsme tu paní Plank." Usmívá se Scott na mamku, která sedí vedle něj.
"Už bylo na čase." Neodpustím si jednu z mnoha připomínek, odepínám si pás a chci vystoupit z auta, ale Scott se na mě otáčí.
"Buď hodná." Šeptá.
"Ale jen proto, že si to přeješ." Souhlasím s jeho prosbou.
-Scott-
Vcházíme do obrovské haly a nestačím se divit - krásná a moderní hala zevnitř, i z venku.
"Ahoooj." Ellie objímá svýho bráchu.
"Čau, chlape. Jo mimochodem, na večeři možná dorazíme." Podává mi ruku a zdravíme se.
"To se teda budeme těšit." Hned mu odpovídám.
Společně s Ellie a jejím bráchou scházím dolů do šatny a tam už je zbytek - její 3 bratranci a ještě její nevlastní brácha.
"Lance, Steven, Filip a nevlastní brácha Zeke." Ukazuje Ellie na kluky a dává mi pusu.
"Dál se s tím poper, jak uznáš za vhodný. Teda ne, nebudete se prát, no prostě, chápeš." Směje se sama sobě, jelikož se do toho trochu zamotala.
"No nic, za chvilku na ledě." Odchází se smíchem do protější šatny.
"Slyšel jsem, že taky hrajete hokej." Hned navazuju s klukama konverzaci.
"Jojo, všichni hrajeme, ale ne na takový úrovni, co ty." Zasmál se ten nejstarší, myslím Lance?
"Ále, všechno se dá zařídit." Trošku jsem se zasmál.
"Jak dlouho jsi s Elisabethou?" Ptá se Filip, asi.
"Je to něco málo přes měsíc." Vyndavám si brusle, který si následně zavazuju. Potom, co zvedám hlavu zpátky nahoru, tak si všímám, že všichni 4 kluci stojí kousek ode mě.
"Radši nechci vědět, kolikrát si to už slyšel, ale jestli se jí něco stane, je po tobě." Oznamuje mi Filip s ledovým klidem. V bruslích si stoupám, a díky bruslím jsem o něco vyšší, než kluci, jelikož bez nich jsme zhruba stejně vysoký.
"Nic se jí nestane." Odpovídám jim se stejným klidem.
"Vždycky se jí něco stane, ještě jí neznáš tak, jako my. Kdykoliv, kdy to jde, tak je jak utržená ze řetězu." Nehybně přede mnou stojí.
"Budu se snažit, co je v mých silách, spíš i nad moje síly. Už jsem párkrát měl tu čest, jí poznat."
"U ní nikdy nevíš, co vymyslí, tak nedělej tu blbost, že na ní budeš srát, nebo něco horšího."
Nastala chvíle ticha, kdy mě všichni 4 upřeně sledujou, ale za chvíli se zasmáli a společně se "rozpustili". Wow, není to dvakrát příjemný, když to takhle cítím i z druhý strany.
Po převlečení vcházím na led a vidím na druhé straně hrací plochy Ellie. Přejíždí ke mně a prohlíží si mě.
"Tady jsem jak doma, tak se o mě pro jednou neboj. Jó nelíbí se ti, že budu teď hrát, ještě něco?" Stoupám si před Ellie a trochu se na ní koukám z výšky. Stíhám jí odpovědět dřív, než vyslovila její větu o tom, že mám na sebe dávat pozor.
"Na mě ramena nedělej, vazoune, ty ti nepomůžou." Zakládá si ruce na prsou a já zvedám obočí.
"Slečna si bude hrát na hrdinku." Sleduju jí.
"To, že máš tým plnej hokejistů, nic neznamená." Zavrčela k tomu a já se s klidem zasmál.
"Uvidíme." Šeptám jí do ucha a odjíždím přes hřiště ke klukům.
I v tý rychlosti jsem zaznamenal, co má Ellie na sobě. Má skvěle padnoucí legíny, který jí jako vždy obepínají zadek a k tomu rolák s jejími iniciály na levé straně hrudníku.
"Hej, Chemberlein." Volá na mě Lance a já nespouštím oči z Ellie, která je na druhý straně ledu.
"Hm?" Opírám se o hokejku.
"Už ti Elaine ukazovala její fotky, kdy byla krasobruslařka a malá miss?" Smějou se kluci a já na ně otočil hlavu.
"Kecáte." Směju se, ale vlastně mě to vůbec nepřekvapuje.
"Tak co, vy trapáci, hrajeme už?" Zavolala Ellie a já se na ní podíval.
"Chceš machrovat?!" Volám na ní s vážným hlasem a začali jsme hrát.
***
Zhruba po 2 hodinách si dáváme přestávku, a já se trochu protahuju, jelikož se mi nedýchá zrovna nejlíp, ale nic tak hroznýho to není.
Musím to rozhýbat - za 2 dny máme zápas a rozhodně už chci hrát.
Opírám se zády o mantinel a trochu odpočívám.
"Hej, Elo!" Volá Filip na Ellie.
"Po stý, vůbec na mě takhle nemluv!" Volá na něj zpátky přes ledovou plochu.
"Kluciiii, pro dnešek už končím, dokud jsem tady, tak si musím ještě něco vyřídit." Oznamuje nám všem Ellie a kluci jí jen mávli.
"Na večeři budu zpátky." Směje se a posílá mi pusu.
Trošku se mračím nad tím, že nevím, kam mi jde, ale na druhou stranu ona je tu doma a věřit - jí věřím.
***
-Ellie-
Musela jsem vyřídit pár pochůzek, o které mě Scottova babička poprosila. Samozřejmě to jsem mu neřekla a nemám v plánu to říkat tady rodičům - pro jistotu.
Teď zrovna vystupuji z auta u restaurace, kde jsou kluci.
Tahle restaurace patří strejdovi - ano, hrdému otci těhle hovad. Takže hlavně kvůli tomu máme půl restaurace pro sebe a koukám, že kluci už jsou trochu "rozjetí".
"Dobrý večer, Vám přeji." Hned po příchodu dovnitř, mě zdraví obsluha a vede mě za kluky.
Je to sice jen restaurace, ale v okolí dost vyhlášená, takže kluci na sobě mají slušný kalhoty, košile a k tomu každý svoje obří hodinky, které má každý z nich od jejich táty. Já jsem zvolila slušné kalhoty a trochu odvážnější vršek - když už jsem tu doma, tak toho můžu trochu víc ukázat.
Je jich tu jen pár, ale jsou dost hlasitý, takže si nikdo ani nevšiml, že jsem přišla.
Jen vidím, jak jedna ze servírek při objednávání stojí za Scottem, který je na ní hlavou otočený, ona se jednou rukou opírá o vršek jeho židle a něčemu se společně s klukama něčemu smějou.
Ale ale, že by mi někdo flirtoval se Scotlandem?
Ani nápad.
"Dobrý večer, dám si nealkoholické jahodové mojito, díky." Sděluji servírce, která se tu pořád něčemu směje a při tom se ohýbá ke Scottovi.
Ta bez dalšího slova odešla a kluci se začali všichni smát.
"No už bylo na čase." Scott na mě otáčí hlavu a dává mi pusu.
Hned potom se zvedá a odsouvá židli, která je naproti němu, já si sedám a pokládám svůj telefon na stůl. Potom, co si Scott sedl, tak si sundavám sáčko, které jsem měla přes horní kus mého dnešního outfitu. Scott se mi na několik vteřin zahleděl na dekolt, kde mi červená krajka obepíná prsa a potom do očí s pohledem - to sis fakt na sebe vzala?
"Pozor pozor, tady naše Ela nám vystrkuje drápečky!" Kluci se sborově smějou.
Jak tak u jídla koukám, tak si kluci se Scottem docela sedli a dost toho taky vypili.
Už taky došlo na pouštění mých videí, kdy jsem před pár lety dělala krasobruslařku, ale bohužel jsem na posledním mistrovství Evropy skončila 3. - takže mě rodiče přestali podporovat a já ztratila veškerou motivaci.
Vlastně mě docela mrzí, že dneska rodiče místo toho, aby tu byli s námi, když jsme přijeli, tak jsou na nějaký oslavě - kterou prý mají domluvenou už dlouho. Mrzí, ale nijak mě to nepřekvapuje, takhle to u nás vždycky chodí. Když mám úspěch já, tak to nikoho nezajímá, ale Sophie je jejich zlatíčko, i když vlastně nic nedělá.
Ano, je to moje sestra, nikdy to nahlas neřeknu, ale cítím to tak - bohužel.
"Tak co, je to dobrý - s nim?" Objal mě Lance okolo ramenou a kývl hlavou ke Scottovi, který s někým telefonuje.
"Si piš." Přikyvuji na to.
"Nebuď smutná z toho, že tu rodiče nejsou, jsou prostě takový." Dává mi pusu na čelo a já koukám do stolu.
"A co to má být tohleto, nějaký protest?" Směje se na mě a ukazuje na můj výstřih.
"Tak mám tu několik osobních bodyguardů a jednoho, co mě ohlídá i přes noc, tak proč bych se nemohla ukázat." Začala jsem se smát a Lance raději dopil svoji skleničku.
"Hele, neprovokuj, nebo budeš spát u nás!" Znovu se začal smát.
Vydrželi jsme ještě 2 hodiny, a potom už pro kluky přijel jejich řidič.
"Tak kluci, balíme to! Už je tu váš odvoz! A my taky pojedeme." Všímám si auta venku a pak ukazuji na Scotta.
Po krátké cestě domů, před domem parkuji a pro jednou jsem já ten člověk, co spolujezdci otevírá dveře. Podle auta zjišťuji, že rodiče jsou už doma, ale ségra asi ne. Říkala mi, že dokud jsme tu, tak chce zajet za svými kamarádkami.
"Račte, princezno." Směju se na Scotta a on vyskakuje ven z auta.
Po příchodu do domu pomáhám Scottovi sundat boty. Ano, zvládl by to sám, ale přeci od takových maličkostí mě má.
"Co ten dnešní obleček, co s ním uděláme." Scott mě chytá pod zadkem a jedním rychlým pohybem si mě na sebe vysazuje.
Ani jsem nestihla rozsvítit, takže se ho raději pevně chytám, kdyby náhodou zakopl.
"No ten byl hlavně kvůli tomu, aby si mi neflirtoval s kýmkoliv jiným." Zvedám na něj obočí, což musí vidět i přes tu tmu.
"Kde máme naše chlupáče?" Ptá se Scott po příchodu do kuchyně.
"Sophie si je vzala s sebou ke kamarádce, aby tu do teď nebyli samy. A pssst, rodiče už nejspíš spí." Dávám mu prst přes pusu, do kterého s úšklebkem ihned kousnul.
"Skvěle, takže tě mám pro sebe."
Na to, kolik toho vypil, tak nemá problém s tím mě pořád držet a ani se vůbec nemotá. Prostě a jednoduše, to umí jen Scott.
"Ty si dáš sprchu a já zatím půjdu najít další peřinu?" Zkouším to na Scotta.
"Ani nápad, nepotřebuju jí a ty jdeš se mnou, slečno."
"Scotte polož mě, máš-" Ani to nestíhám doříct větu a on mě přerušuje.
"Už nepruď s tím mým otřesem mozku." Hluboce se zasmál a já znovu zvedám obočí.
"Nějakej drzej."
"Jakoby si nebyla zvyklá." Posazuje mě na ostrůvek kuchyňské linky v kuchyni.
"Asi bych měla napsat Timmimu, aby si tě srovnal." Mrkám na něj, zatímco vytahuji telefon z kapsy.
"Spíš já bych ho měl srovnat, aby se mi tak nezajímal o přítelkyni." Dodává hrdě a majetnicky, a já se musím zasmát.
"Prosímtě, vždyť ty to máš rád, když máš o mně přehled, když s tebou nejsem, tak mi tu nemachruj." Mrkám na něj.
"Hele hele, spíš ty jsi tu nějaká drzá, nemyslíš?" Znovu se uchechtl a něco začíná hledat v kuchyni.
Nahlas mu to jeho ego asi nedopustí nikdy říct, ale já jsem si na 150% jistá, že to co jsem řekla, je pravda.
Já si zatím projíždím telefon a chci odepsat klukům, kteří psali do jedné ze skupin a nevěřím svým očím.
"Timothy je s Chelsea?" Ihned co to vidím na obrazovce, kde to píše Thomas, tak se ptám Scotta.
Přeci jenom je to jeho nejlepší kamarád a o tomhle by věděl. Ale taky na druhou stranu chápu, pokud by se o tom se mnou nechtěl bavit - právě proto, že jsou to nejlepší kamarádi a já nebudu Scotta využívat k tomu, aby mi tlumočil věci z Timotyho soukromí o kterých nechce, aby někdo další věděl.
Scott se na mě začal mračit a přechází ke mně.
"O tom teda nic nevim." Kouká mi do telefonu a taky se tváří překvapeně.
"Jdu mu zavolat, debilovi. Takhle využívat mojí sestru nebude." Říkám naštvaně.