Byla jsem s Carlisle v kuchyni a vařili jsme bolonskou. Ty dva blázni se tam honili. "Ti jsou vážně neuvěřitelní,, zakroutila jsem hlavou. Carlisle se díval jejich směrem. Podívala jsem se na ně. "Tu už jsi dneska dostal,, slyšela jsem říkat El. "Tak další,, nesouhlasil s ní. Obrátila jsem se zpátky na Carlisla a stoupla jsi před něj. "Víš ta holka v Lucasovi přinesla to nejlepší,, usmála jsem se. Podíval se zpátky na mě. "Je pravda že od tý doby co přišla už se semnou Lucas nehádá,, úsměv mi opětoval. Měl pravdu. El změnila nás všechny.
Když mě konečně pustil vysloužil si ode mě zlostný pohled. Otočila jsem se na Esme. "Stihnu jít před obědem ještě do vany? Vypadám jako zombie,, sáhla jsem si na vlasy. Esme s úsměvem přikývla. Šla jsem si pro oblečení a vydala se směr koupelna. Dveře mi blokoval Lucas. "Ehm, můžu prosím?,, Na tváři mu pohrával úsměv. "Nepotřebuješ pomoc?,, kývl směrem k oblečení co jsem měla v ruce. Vykulila jsem na něj oči. "N- ne jsem v po-pohodě, ale díky,, usmála jsem se a chtěla jsem ho odstrčit. Vážně se mě ted právě zeptal jestli mě může převléci? Ne na to je moc brzo. Byl silnější než já. "Víš jestli chci někdy vypadat zase jako člověk budeš mě muset pustit,, překřížila jsem si ruce na prsou. "Proč by jsi to potřebovala jsi krásná,, usmál se. "Neměl by jsi lhát. Už tři dny jsem se nekoupala. Mám mastný vlasy-,, "A i tak jsi krásná,, přerušil mě. Zamračila jsem se na něj. Protočil očima a odstoupil od dveří.
S mokrými vlasy jsem běžela do kuchyně na jídlo. Všichni byli u stolu a o něčem se bavili. Sedla jsem si vedle Lucase. Podepřela jsem si hlavu. "O co jsem přišla?,, zeptala jsem se. "Jedem na nákupy,, zajásala Alice. S utrápeným pohledem jsem se otočila na Lucase. Podíval se mi do očí. "Na jak dlouho jedeme?,, zeptala jsem se aniž bych přerušila pohled. "Asi na celý den,, dostala jsem odpoved. "Že mě tam nenecháš jít? Já se oblečení bojím,, zašeptala jsem Lucasovi. Stejně mě všichni slyšeli. "Obávám se že nemáš na vybranou,, zasmál se.
Po jídle jsem seděla na gauči. "El jdeme,, křikl na mě Edward. "Nikam nejdu,, zakroutila jsem hlavou. Najednou jsem stála na nohou a přede mnou byl Lucas. "Tak nikam hm?,, usmál se. Přehodil si mě přes rameno. Vyjekla jsem. "Hej!,, bouchla jsem ho do zad. On se mnou šel ven. Tam čekali ostatní. "Já chci na zem,, křikla jsem. "To není fér. Chápu snad upíry špatně?,, fnukla jsem. Pak jsem seděla na sedačce.
Procházeli jsme obchody všichni si už něco vybrali. Kromě mě. Jsem hrozně nerozhodná. "Co třeba tohle?,, zeptala se Alice ukazující na modrý tričko. Zakývala jsem hlavou. Ze všech stran na mě číhaly trika. "Je to tady strašidelný,, chytla jsem Lucase za rukáv. "Tak pojd už to oblečení tě nesežere,, zasmál se.
"Jestli stačí si vybrat jenom jednu věc tak si beru tyhle ponožky a mizím odsud,, čapla jsem je a hodila jsem je do košíku.
Konečně jedeme domu. Hned jak jsme zastavili vystřelila jsem z auta a běžela jsem dovnitř. Chtěla jsem jít do pokoje, ale něčí ruce mě chytili za pas. Otočila jsem se. Lucas. Kdo jiný taky že? "Copak?,, usmála jsem se. "Něco pro tebe mám, usmál se. Chytl mě za ruku a vedl nahoru. Byli jsme u něj v pokoji. Sedla jsem si na postel a Lucas si přede mě klekl. "O co jde?,, trochu mě to děsilo. "Říkal jsem si že by se ti to mohlo líbit,, sáhl si do kapsy a vytáhl něco co bylo zabalený v....no vypadalo to jako pečící papír. (pozn. autora: chápete doufám) Beze slova mi to podal. Rozbalila jsem to. Byl to medailonek zavěšenej na řetízku. Opatrně jsem ho otevřela. Byl tam nápis I Love You. Podívala jsem se zpátky na něj. Stiskla jsem medailonek v ruce a obejmula jsem ho. Jeho ruce se obmotaly kolem mého pasu a přitiskli si mě k sobě. "Děkuju,, zašeptala jsem mu do ucha. "Znamená to že se ti libí?,, Přikývla jsem. Trochu se ode mě odtáhl a spojil naše rty. Pořád mě držel. Asi to nebylo úplně nejvíce bezpečné když nechal otevřené dveře ale co. Odtáhli jsme se a já ho nechala at mi ho zapne. Dala jsem ho pod tričko. Šli jsme dolů. Byl tam Jasper s Emmetem a hráli videohru. "Přidáte se?,, otočil se na nás Emmet.
Nakonec tam zapl horrovku. Jak jinak. To upíři musí mít pořád rádi horrory? Samozřejmě nezapomněli zhasnout. Jasper mi podal ovladač. Zapnuli to. Emmet už skoro najel na tlačítko play. Lucas seděl vedle mě. "Počkejte já ale nevím jak se to ovládá,, zastavila jsem ho. "Ukážu ti to,, Lucas si sedl co nejblíž mě. Jednou rukou mě obejmul a vzal si ode mě ovladač. Měl hlavu na mém rameni a přede mnou držel ovladač. Ukázal mi jak všechny tlačítka fungujou.
Tak jsme začali hrát. Ostatní mezitím přišli dolu. "A budeme hrát jakože všichni spolu nebo někdo bude záporák?,, zeptal se Lucas. "Budeme na týmy a budeme prohledávat strašidelnej dům. Kdo dřív uteče vyhraje,, vysvětlil Emmet. "Ehm... můžu bejt s Lucasem prosím?,, řekla jsem nervozně. "Bylo mi hned jasný že budete spolu,, zasmál se Jasper. Trochu jsem zrudla, ale asi to v té tmě neviděli.
Hned na začátku jsme byli rozděleni. Lucas mi začal utíkat. "Hej čekej na mě!,, kolenem jsem trochu drcla do toho jeho. Pořád jsem nespouštěla oči z obrazovky. Prošli jsme hrozně moc dveří a hledali jsme klíče. Pak se ze tmy vynořila nějaká věc a ubírala mi životy. "Lucasi!,, zakřičela jsem. "Mám ji,, zasmál se a zabil to. Ztěžka jsem vydechla. "Já tohle hrát nechci,, zaúpěla jsem. Ostatní se na nás jen pobaveně dívali. Jaspera za chvíli něco zabilo. "Sorry kámo je to na tobě,, odhodil ovladač a šel za Alice. Našla jsem zlatej klíč kterej jsme potřebovali na dohrání hry. "Mam to!,, řekla jsem štastně. Konečně to bude za mnou. S Lucasem jsme vběhli do dveří takže Emmet tam zůstal. Ted jenom porazit Bosse. Byl fakt nechutnej. Byla to hlava ze který visely vnitřnosti a s velkou pusou. Dělala hrozně hnusný zvuky. Až takový skřeky. "Fuj,, špitla jsem. Lucase to zabilo. "To zvládneš,, pobízel mě. Kroutila jsem hlavou. Sedl jsi co nejblíž ke mě. Dal mi ruku kolem pasu. Nemohla jsem se soustředit. Ztěžka jsem vydechla. "Lucasi,, zašeptala jsem. "Co?,, řekl jakože neví. "Nemůžu se soustředit,, řekla jsem naštvaně. Bylo mi jasný že se určitě šklebí. Radši jsem se zase soustředila na hru. Střílela jsem na to. Když jsem to zabila objevilo se to na celou obrazovku. S křikem jsem odhodila ovladač a schovala se Lucasovi do hrudi. Oběma rukama mě obejmul. Dostal výtlem. "Nepřijde mi to vtipné,, zaknučela jsem.
Rozsvítili jsme a já si šla dělat jídlo. Všichni seděli na gauči. Otevřela jsem lednici a koukala jsem co máme. Nakonec jsem vytáhla salám se sýrem v úmyslu si udělat tousty. Zavřela jsem lednici. Vyjekla jsem a všechno jsem upustila na zem. Pobaveně se na mě díval. "Jestli nechceš aby jsem dostala infarkt tak už toho nech,, varovala jsem ho. Sebrala jsem to a šla jsem dělat tousty.
Opírala jsem se o linku a čekala jsem až to bude hotové. Vedle mých rukou se najednou objevily něčí ruce. Podle vůně mi bylo okamžitě jasné kdo to je. Natiskl se na mě a dal mi pusu na krk. Ruce mi obmotal kolem břicha a dal mi ještě jednu. "Co to děláš?,, zasmála jsem se. "Vůbec nic,, pokrčil rameny a opřel se o moje rameno. "Můžu se zeptat?,, "Na cokoli,, odpověděl. "Kdy budeš mít narozeniny?,, zeptala jsem se. Otočil si mě k sobě. Nosem se otíral o ten můj. "Příští týden. Proč se na to ptáš?,, Pokrčila jsem rameny. "Ale jen tak,, měla jsem plán co budeme dělat proto. Začala jsem cítit tousty tak jsem je chtěla vyndat. Už jsem se otáčela, ale zastavil mě. Naklonil se ke mě. Rty se skoro dotýkal. Nevypadal však že mi chce dát pusu. Pustil mě a s rukama za mnou něco dělal. Přitom se tam ani jednou nepodíval a hleděl mi do očí. Pak přestal. "Nebudeš jíst?,, kývl za mě. "J-Jo,, vykoktala jsem. Otočila jsem se. Asi mi vyndaval tousty. Vzala jsem si je a když jsem se otočila už tam nebyl. Prostě mě tady nechal. Tohle si vypije. Doufám jenom že není nějak naštvanej. Sedla jsem si s absolutně zmateným výrazem k ostatním. Jedla jsem a u toho se pořád otáčela na schody jestli tam není. Doufám že jsem ho nijak nenaštvala. Edwarde?Zeptala jsem se a doufala že mi čte myšlenky. Co? Ozvalo se mi v hlavě. Proč byl Lucas takovej? Běž to zjistit. Ted nic nechápu.
Odnesla jsem talíř a šla jsem nahoru. Šla jsem k němu do pokoje. Ležel na posteli. Když mě viděl tak udělal tak rychlý pohyb a hned byl přímo naproti mě. "Nejsi naštvanej?,, řekla jsem se starostí v hlase. "Měl bych být?,, usmál se. "To já nevím. Já jen že jsi tak odešel,, pokrčila jsem rameny. "Vadí ti že jsem odešel nebo jsi jen doufala že udělám tohle?,, zeptal se. Pak se vrhl na moje rty. Pomalu se mnou šel ke dveřím. Ruce měl na mém pase. Líbal mě a já spolupracovala. Opřela jsem se o dveře a tím jsem je zavřela. Nic dalšího se nedělo. Děli se jenom naše polibky. Chudák ostatní. Ten dobrý sluch jsem jim ted opravdu nezáviděla. Nám to ale vůbec nevadilo. Trvalo to celkem dlouho. My se mezitím přesunuli na postel kde jsme přestali. Moje únava úplně zmizela. Svět kolem se zastavil. Byli jsme jenom my dva. Leželi jsme v objetí na posteli a povídali jsme si. "Lucasi?,, "Mhm?,, zamručel. "Asi je to trochu osobní, ale.... jak to že tě Carlisle přeměnil? Nemusíš odpovídat jestli nechceš-,, umlčel mě jeho polibek. "Rád ti to řeknu,, usmál se. " No bylo to v den mých narozenin. Proto je moc nemusím. Můj táta přišel jako obvykle domů opilý. Mamka byla vzteky bez sebe. Nenáviděla když přišel domů nalitej a ještě k tomu na moje narozeniny. Byl jsem schovanej nahoře. Nechtěl jsem to poslouchat. Jenže pak jsem slyšel výstřel. Bylo to rychlý. Běžel jsem dolu a viděl oba moje rodiče mrtví. Nevim co se stalo. Ani kdo to udělal. Jenže si pamatuju jenom další výstřel. Ležel jsem na zemi. Střelili mě do stehna. Byl bych vykrvácel kdyby to Carlisle neslyšel. Pak si to asi dokážeš představit. Měl sem mu to za zlý, ale kdyby jsem tehdy umřel nikdy bych tě nepotkal. Vlastně si úplně první komu jsem to řekl,, usmíval se, ale bylo vidět že ho to bolí. Lehla jsem si na něj. "To je mi líto,, usmála jsem se taky. Vlepila jsem mu pusu a chtěla jsem z něj slézt. Chytl mě za pas a nechal nahoře. Polibek prodloužil. Bože jak mi tohle chybělo.
Tak jsem tu znovu s kapitolkou. Doufám že se líbila. Děkuju vám za podporu. Přeju hodně zdraví a snad zase brzy. PA!