Twilight

22 minulost

Matt radši hned odešel a my se se smíchem vrátili domů. Všichni se na nás podezíravě koukli. "Já myslel že jste se rozešli,, protrhl ticho Edward. Nechtěla jsem o tom už mluvit. "Máme něco k jídlu?,, změnila jsem téma. "Dneska jdeme na lov a říkala si že s náma už půjdeš,, odpověděl Lucas. Přikývla jsem.

Našla jsem si srnečka. Chtěla jsem se na něj rozeběhnout, ale zakopla jsem o pařez. Trochu jsem kulhala a usoudila jsem že dneska už nelovim. Dobelhala jsem se k ostatním. Všichni se o něčem horlivě bavili takže si mě nevšimli. Začalo se mi dělat mdlo. Bylo mi zle.  Tvrdě jsem spadla na záda. Jakmile jsem zakřičela všichni se otočili. "El!,, křikl Lucas. Všichni se shromáždili kolem mě. Carlisl mě prohlížel. "Co se stalo?,, zeptal se vyděšeně Lucas. Nebyla jsem schopná mluvit. Jen jsem ukázala na moji nohu. Lucas mi vrhnul nohavici. Moje noha byla celá od krve. Jasper s Alice už radši odešli. "Vyšetřím tě doma,, rozhodl Carlisl. Lucas mě vzal do náruče a běželi jsme. Jakmile se mě dotkl. Viděla jsem vizi.

Byla jsem v tom samém domě. Zezhora se ozýval křik. Někdo se tam hádal. Šla jsem se tam podívat. Ozývalo se to ze stejného pokoje jako posledně.Otevřela jsem dveře. Lucas seděl na posteli a Carlisl vedle něj. "Proč si to ze mě udělal!,, křičel po něm Lucas. "Synu chtěl jsem ti jen pomoci,, řekl s klidem Carlisl. "Ne! Tímhle si mi rozhodně nepomohl! Byl jsem připravený umřít! Měl jsem umřít! A ty se ze mě udělal tohle?!,, křičel Lucas. "Synu prosím-,, "já nejsem tvůj syn ! Můj otec se jmenuje Jeremy Cooper!,, skočil mu do řeči Lucas. Takhle jsem ho nepoznávala. "Prosím nech mě se omluvit,, žadonil Carlisl. "Pozdě,, odfrknul si Lucas a zvedl se k odchodu. Carlisl ho rychle zastavil. "Lucasi prosím,, zašeptal. "Už nikdy mě neuvidíš. To ti slibuju!,, byla Lucasova poslední slova než odešel.

Probudila jsem se. Ležela jsem u sebe na posteli. Byl to sen? "Byla to vzpomínka,, řekl Edward. Nadskočila jsem. Nevšimla jsem si že tu je. Byli tu všichni. Podívala jsem se na svojí nohu. Měla jsem obvaz. "Jaká to byla vzpomínka?,, zeptala se Esme. "Viděla jsem Lucasovu a Carlislovu hádku,, odpověděla jsem. Oba se na sebe podívali. Najednou se ozvalo klepání. "Můžu dovnitř?!,, křičel ten hlas. Usoudila jsem že je to Matt. Edward mu šel otevřít. Zářivě se usmál. "Necháme vás,, usmála se Rosalie. Všichni odcházeli, ale Lucas zůstal. Ta jeho starostlivost. Matt si sednul na postel. Přitáhla jsem si kolena k sobě. "Dneska odjíždíme,, řekl smutně. "Po tom co jsem udělal tu nemůžu zůstat. Moc se omlouvám. Oběma. Nezvykl jsem si že už spolu nejsme. Chybí mi naše nedělní procházky. Naše stanování,, řekl se slzami v očích. Já je cítila taky. "Mě taky,, zašeptala jsem. Usmál se. "Přišel jsem se rozloučit,, vydechl. "Jako že se už nikdy neuvidíme?,, zeptala jsem se vystrašeně. Vím co udělal, ale nemohla jsem si představit že už ho neuvidím. Přikývl. "Matte-,, seknul se mi hlas. Tekly mi slzy proudem. Chytl mě za ruku. "Prosím nebreč El,, zašeptal. "Vždyť ty brečíš taky,, zasmála jsem se. "Matte, klidně jeď, ale slib mi že se ještě uvidíme. Odpouštím ti. Potřebuju tě. Si můj nejlepší kamarád,, usmála jsem se. "Eleven, já tě miluju,, řekl odhodlaně. Lucas se zamračil. "Já vím,, přikývla jsem. "Já jen. Představoval jsem si že když někomu řeknu"miluju tě,, odpoví mi stejně,, "někdo tak odpoví,, stiskla jsem mu ruku. Usmál se. "Slibuju že se ještě uvidíme,, stiskl mi ruku taky. "Děkuju,, zašeptala jsem. Objala jsem ho. Stál mezi dveřmi. "Sbohem,, bylo poslední co jsem od něj slyšela. Hned jak odešel jsem se svalila na postel. Brečela jsem. Křičela jsem. Bylo to stejné jako na té lavičce. Lucas mě objímal. Zítra je svatba. Prolítlo mi hlavou.

Tak a je tady pokračování😂 Moc děkuju za 222 přečtení!!❤️🖤💜🧡🤍 Omlouvám se za chyby. Hodně zdraví a OLA AMIGOS💗💕💖