Under the mistletoe

- 3 -

Po tom, co kluci šli na kutě, se Narcissa s Hermionou přesunuly do kuchyně. Skřítci dostali na zbytek večera volno, a tak zůstal úklid na nich.

Draco nosil špinavé nádobí z obývacího pokoje a jídelny, Hermiona ho umývala a Narcissa utírala a vracela zpět na své místo.

Opět mohli na všechno z toho použít kouzla, ale... Nějak zase zapomněli, že za sebou mají sedm let studia na kouzelnické škole a zahráli si na mudly.

Narcissa si v hlavě furt přehrávala její rozhovor se Scropem a Williamem. A i když se zařekla, že nikdy nebude ten otřesně otravný typ matky dohazovačky, došla k názoru, že je opravdu načase vzít věci do vlastních rukou a ty dva tak trochu... Nakopnout.

„Takže..." začala, když Draco opustil kuchyni. „Vypadáš dneska moc dobře, Hermiono," mrkla po hnědovlasé ženě, zatímco vracela sklenice na víno do jedné z mnoha skříněk.

„Děkuju," usmála se Hermiona, která o jejích záměrech neměla nejmenší tušení a pečlivě umývala talíře. „Vy taky," oplatila jí kompliment vykáním. I když jí Narcissa několikrát nabídla tykání, prostě jí to nešlo přes pusu.

„Děkuji, drahá. Ale myslela jsem to trochu jinak. Vypadáš... Ve velmi dobré náladě," zformulovala svá slova trochu jinak.

Ale Hermiona stále nechápala.

Plavovlasá žena protočila očima. Očividně prostě musí mluvit víc napřímo. „Viděla jsem vás s Dracem, u toho stromku. A nemohla jsem si nevšimno-"

Hermiona vytřeštila oči, když jí to konečně došlo. „Ne!" přerušila ji okamžitě. Čímž si od paní domu vysloužila zachmuřený pohled, protože skákat někomu do řeči není moc slušné. „U Merlina, ne to ne!" máchala kolem sebe rukama, zatímco se koukala všude možně, jen ne na Narcissu.

Cítila, jak v obličeji nabírá rudou barvu. Skoro totožnou, jako mají její šaty.

Naštěstí do místnosti zrovna vešel Draco s novou dávkou nádobí, a tak se pokračování jejich trapného rozhovoru aspoň o chvíli oddálilo.

„Proč ne?" zeptala se nechápavě Narcissa.

Hermiona si povzdechla. Zapřela se o dřez a zatřepala hlavou. Nevěděla, co říct. „Draco je... Je moc hodný. Pomáhá mi, s čím může a je fakt skvělý. A je taky moc hezký a dnešek byl úžasný, ale..."

„Ale?" nakrčila obočí Narcissa. Ona v tom žádné ale neviděla.

„Vždyť... Vždyť to je teprve rok, Narcisso. Jak bych... Jak bych to mohla Theovi udělat?" vzhlédla ke starší ženě. Klepal se jí spodní ret a bylo poznat, že tohle není poprvé, co nad tím přemýšlí. Očividně sama se sebou svádí vnitřní boj už nějakou dobu.

Cissy ji pohladila po paži. „Copak ti rok trápení se nepřijde dost? Nemáš pocit, že-"

„Ale co Theo a Astorie? Pomyslela jste vůbec na ně?" přerušila ji naléhavě. „Nejde Thea jen tak... Přestat milovat. Po všech těch let, nejde ho po roce jen tak odstřihnout. A vím, že Draco Astorii taky pořád miluje tak, jako předtím," zakroutila hlavou. Snažila se rozptýlit tím, že se vrátila k umývání nádobí, ale moc platné to nebylo.

Narcissa dlouho mlčela. Draco se mezitím již po osmé za celý večer stihl vrátit a donést další nádobí. Zdálo se to nekonečné.

„Víš, nikdo od tebe nečeká, že ho přestaneš milovat," promluvila po nějaké době. „To by bylo šílené. Ale to neznamená, že do svého srdce nemůžeš pustit i někoho dalšího. Theova smrt neznamená doživotní truchlení a samota."