Domů se vrátili těsně před obědem, všichni promrzlí až na kost, s nosy rudými jak vánoční sobi a na prstech div neměli omrzliny.
Ne, nějak si nevzpomněli na fakt, že jsou kouzelníci a že na sebe mohou použít zahřívací kouzlo. Na druhou stranu, někdy je lepší užívat si života naplno se vším, co přinese, a ne to obcházet kouzly.
I v případě, že pod vámi praskne led a vy se propadnete do ledové vody.
Stejně jako William a Scorpius.
Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. A tohle byla očividně Merlinova odplata za to, jak Scorpius škodolibě shodil Draca na Hermionu a ti se pak snad dvacet minut bořili hloub a hloub do sněhu.
Ale co? Oni jen chtěli, aby se jejich rodiče... Malinko sblížili.
Což se jim povedlo. Jistě si v tu chvíli byli blíž než kdy jindy.
Nepřekročili ještě ani práh domu, když se před nimi zjevila vytočená Narcissa, která vypadala, že brzy vybouchne.
„To je dost, že jste tady! Víte vůbec, kolik je?" probodávala svého syna zabijáckým pohledem. „A co má tohle znamenat?! Chceš strávit prázdniny s horečkama?" vyjela po Scorpiusovi, kterého čapla za mokrou šálu a hned ho zatáhla dovnitř. Tam na něj seslala kouzlo, které mu usušilo oblečení a hned na to ho poslala ke krbu.
„Mazej prostřít stůl, Draco! Za chvíli je oběd!" popohnala svého syna. A pak se až konečně zaměřila na Hermionu.
„Drahá, no ty vypadáš, pojď sem honem," ustoupila ode dveří. Hermiona rychle vešla, s Willem za zády.
I je dva Narcissa osušila, načež poslala Willa hned za Scorpiusem a Hermionu nechala, aby se skočila převléct.
Oběd byl na stole během několika minut. Nikdo ani nemukal. Zaprvé nechtěli ještě víc vytočit Narcissu, která byla od rána napnutá jak struna, ale taky na sebe byli navzájem načuření.
Draco několikrát bodl Scorpa vydličkou do boku, když si myslel, že se nikdo nedíval. Ten do něj pro změnu kopal pod stolem, protože mu ještě stále neodpustil, že ho nenapadlo použít kouzlo a musel se promočený táhnout pěšky až domů, zatímco venku bylo několik stupňů pod nulou.
Hermiona staršího blonďáka vraždila pohledem a kdykoli mohla, promnula si nos, aby mu připomněla, jak jí ho svýma půlkama málem zlomil.
Ale že byly fakt pevný, to musela uznat...
Ježíší.
„Hermiono, jsi v pořádku?" prohlédla si ji starostlivě Narcissa, když se zničehonic šíleně rozkašlala.
„V po- poho- pohodě," ujistila ji bruneta, která se zadusila vlastní slinou, když jí došlo, na co to sakra myslí.
Draco se na ni škodolibě ušklíbl.
„Mimochodem, Scorpiusi," přesunula svou pozornost Cissa na blonďatého chlapce. „Od koho máš ten pěkný svetr?" zeptala se zvědavě.
A to se pro změnu málem zadusil Scorpius. Draco ho musel plácnout přes záda.
Samozřejmě jen ze zdravotních důvodů. A samozřejmě to nebyl žádná velká rána. A samozřejmě ho plácl přes záda a nedal mu pohlavek.
Samozřejmě.
„Noo, já ti ani nevím, babi," zalhal, když vyplivnul kuličku hrášku, která ho málem stála život.
„A jak vypadá, ten slušivý svetřík, no?" chytil se hned Draco, který do teď o žádném svetru nevěděl. A od něj rozhodně nebyl.
