Under the mistletoe

Konec dobrý, všechno dobré

*O pět let později*

Postarší žena pomalu stoupala po schodech. Cíl její cesty byl až na úplném konci levého křídla v posledním patře.

Lucius si opravdu nemohl vybrat víc nepraktické místo pro svoji pracovnu.

Po dlouhém belhání se a hlasitém oddechování konečně stanula před vysokými mahagonovými dveřmi. Z kapsy na své dlouhé černé sukni vytáhla hůlku a ve vzduchu nakreslila několik složitých znaků. Chvíli po tom se ozvalo cvaknutí a dveře se se zavrzáním otevřeli.

Vevnitř to smrdělo zatuchlinou. Ačkoli skřítci měli nakázáno zde aspoň trochu větrat, nikomu z nich se sem moc chodit nechtělo.

Narcissa prošla kolem knihovny, šatní skříně a zastavila až u okna. Kouzlem rozhrnula závěsy a otevřela okno.

Venku bylo krásně. Jaro již dávno začalo, na nebi svítilo slunce a zahrada rozkvétala.

„Helemese, kdopak mě to poctil svou návštěvou? Doufám, že je to opět některá z těch rozmazlených domácích kreatur," ozval se skřípavý hlas.

Žena protočila očima.

„Jsem to já, drahý," promluvila do vzduchu. Následně odstoupila od okna a vydala se ještě hlouběji do knihovny.

Došla až k velkému kancelářskému stolu. Pohodlně se usadila do koženého křesla a mával hůlkou. Z protější stěny tak spadl jakýsi kus zeleného hadru a jí se naskytl výhled na obraz.

A v tom si nehověl nikdo jiný než Lucius Malfoy.

„Narcisso," řekl překvapeně. „To je dost, že jsi taky přišla," poznamenal jedovatě.

„Kdybys byl trochu příjemnější, Luciusi, nemusela bych tou podobiznu schovávat v téhle opuštěné části sídla. A pak bych za tebou chodila častěji," nenechala se vykolejit.

Lucius ji probodl vražedným pohledem. „Jestli jsi přišla urážet mé již dávno mrtvé nakreslené já, můžeš zase odejít!" vyštěkl ublíženě a otočil se ke své ženě zády.

Ta zamumlala něco "hérečka" a zvedla se z křesla.

„Jen jsem ti přišla říct, že se tvůj syn bude ženit," řekla, zatímco se procházela mezi regály knihovny.

Lucius div nevyskočil z obrazu. „S kým?!"

Narcissa se ušklíbla. „S Hermionou Grangerovou, s kým jiným," mykla rameny.

Blonďatý muž v obraze upadl na zem. Dokonce to vypadalo, že snad omdlel.

Kdyby toho ovšem obrazy byly schopny.

„Vždyť je to mudlovská šmejdka!" vyjekl rozčíleně. „Ve svém rodě nestrpím žádnou mudlovskou šmejdku!" halekal, zatímco svou vycházkovou holí mlátil do rámu obrazu.

Narcissa ho pobaveně pozorovala.

„Co je na jejím původu špatného? Luciusi, prober se," pokroutila nad ním hlavou.

„Slyšela jsi mě vůbec, Cissy? Je mudlovská šmejda! Šmejdka!" křičel stále dokola.

„Ve vší úctě, drahý," povzdechla si. „Ale aspoň není čmáranice na obraze, že?" popíchla ho.

Což byla pro kresleného Luciuse poslední kapka. Popadl svou vycházkovou hůl, kterou během nadávaní zahodil, a vypochodoval ze svého obrazu pryč. Pravděpodobně na výlet do hlavní knihovny, která se nachází o patro níže v pravém sídle.

Tam visí obraz jakéhosi rytíře, který je jedinou obrazovou malůvkou, kterou ten vyperoxidovaný dědula snese.

Narcissa se rozesmála. Hlasitě a upřímně.

„Apríl, můj drahý! Dnes je apríl!" zvolala, než opustila místnost a zabouchla za sebou dveře.

Dělala si z něj srandu. Samozřejmě, že si z něj dělala srandu.

Draco se nebude znovu ženit a Hermiona se nebude znovu vdávat.

Ačkoli jsou spolu šťastní.

Ani ne měsíc po tom polibku pod jmelím se tomu tenkrát rozhodli dát šanci. A i když to byla cesta trnitá, nejistá a velmi riskantní... Podařilo se. A oni letos v lednu oslavili již páté výročí.

Samozřejmě, že rozhovor na téma svatba přišel.

Ale shodli se, že se brát nechtějí. Nepřišlo jim to správné.

Nepřišlo jim správné, aby se Hermiona vzdala svého jména Nottová a místo toho nosila příjmení Malfoyová. Protože to ona nebyla. Byla Nottová. Přivdala se do jejich rodiny a tam patřila.

A zároveň jim nepřišlo správné, aby nosil příjmení Malfoyová kdokoli jiný než Astorie. Protože to bylo její místo. Ona byla Dracova žena.

Stejně jako Theo byl Hermionin muž.

Jo a ptáte se, jak to dopadlo se Scorpiusem a jeho svetrem od ryšavé čarodejnice, který tak strašně nechtěl?

Již před dvěma lety oba úspěšně vyšli sedmý ročník a nyní společně s Williamem a jeho o rok starší přítelkyní bydlí v pronajatém bytě v mudlovské části Londýna.

A pokud by vás náhodou zajímalo, kdo je ta o rok starší dívka, která našeho Willa okouzlila, tak to není nikdo jiný než Dominique Weasleyová.

A ano, hádáte správně.

Rona opravdu málem museli odvést k Mungovi, když se dozvěděl, že se jeho jediná dcera bude stěhovat s mladým Malfoyem. Tak jako ho málem trefilo, když mu Hermiona řekla, že to dala do kupy s Malfoyem starším.

Pak ale Lily Potterová přišla s tím, že randí s Jonathanem Parkinsonem a jemu se výrazně ulevilo. To už teda radši do rodiny Malfoye než Parkinsonovi.

Takže to vlastně všechno skončilo pro všechny dobře.

A konec dobrý, všechno dobré.

Ještě jednou vám přeji veselé Vánoce :)!