Přeji vám všem šťastné a veselé Vánoce :)
Nezapomeňte, že bramborový salát doma nemáte každý den a tak do sebe nacpěte, co můžete!
Za okny hustě sněžilo. Už měsíc v kuse byla celá Velká Británie zahalena ve sněhové přikrývce, která ne a ne zmizet. Nikdo si však nedovoloval stěžovat, neboť bílé Vánoce nezažili už několik let. Takže i přes veškeré nepříjemnosti, které jim to způsobovalo, byli vlastně šťastní.
Chodbami temného manoru se táhla lákavá vůně cukroví. Narcissa, oblečená do tmavě zelené róby s červenými volánky, už od brzkých ranních hodin chystala za pomoci skřítků vše potřebné na to, aby dnešní den byl nejkouzelnějším a nejúžasnějším ze všech dní v roce. Chtěla pro svá vnoučata jen to nejlepší.
Popadla stříbrný tác plný polomáčeného lineckého cukroví a vydala se po schodech nahoru. V půlce cesty musela na moment zastavit na odpočívadle a zachytit se zábradlí. Poslední dobou byla... Unavená víc než normálně. Přisuzovala to však svému již vysokému věku. Pětašedesát sice ještě není žádná pohroma, avšak s tím vším, co již měla za sebou, se cítila už tak na osmdesát.
Párkrát se zhluboka nadechla, než se opět vydala na cestu. Došla až před dveře Scorpiusova pokoje. Třikrát jemně zaťukala a trpělivě čekala na nějakou odpověď. Když se však nikdo neozval, na škvírku otevřela a všimla si dvou bezvládných těl.
Oba ještě spali.
Mávla hůlkou a roztáhla tak závěsy. Pokoj se najednou projasnil ostrým světlem a oba chlapci tak naštvaně zamručeli.
„Vstávat mládenci!" zvolala, zatímco dalším mávnutím hůlkou otevřela okna dokořán.
„Babi!" vyjekl Scorpius. „Jsi blázen? Vždyť zmrznu!" zasyčel protivně, zatímco na svou babičku mžoural rozespalýma očima.
Blonďatá žena se ušklíbla způsobem, jako to umí jen Malfoyové. „Tak máš spát v pyžamu, a ne jako naháč," pokrčila rameny bezstarostně. „Podívej se na na Williama, ten je oblečený a nestěžuje si," ukázala na druhou postel v místnosti, ve které se rozvaloval onen zmiňovaný chlapec.
Ten si prohrábl své kudrnaté vlasy a v zelených očích se mu pobaveně zablýskalo. „To jen proto, že vám bych si nikdy nedovolil odporovat, vždyť to víte, Cissy," usmál se.
Narcissa protočila očima. „Jak dlouho se známe, Williame? Brzy to bude šestnáct let, pokud umím dobře počítat. Přestaň mi už konečně vykat. A šup z těch pelechů! Dole je třeba udělat ještě spousta práce!" popohnala je tlesknutím. Tác s cukrovím odlevitovala na komodu vedle dveří, otočila se na podpatku a vyrazila zpět na chodbu. „A dělejte, nebo na vás pošlu Kráturu!" zavolala ještě, když už byla pryč.
Chlapci si vyměnili pobavené úšklebky.
Po několikaminutovém hudrování se však přeci jen z postelí vyvalili. Ani jeden z nich nestál o Kráturovu návštěvu hned po ránu.
„Co to sakra?" zanadával blonďák, když vstal a o něco zakopl. S nakrčeným obočím se k balíčku sehnul a ke svému překvapení zjistil, že je to jakýsi dárek. Potěšeně ho potěžkal ve snaze zjistit, co to tak může být.
William to zaregistroval a překvapeně nakrčil obočí. „Není na dárky ještě čas?"
Scropius pokrčil rameny. Sám netušil, co to má znamenat. Avšak balící papír rychle roztrhnul a dárek rozbalil.
„Svetr?" ohrnul zklamaně nos. Čekal tedy něco bombovějšího. „Co to má sakra znamenat?" V rukou držel tmavě zelený svetr s šedivým S na prsou.
