Šance na lepší život II

11. kapitola - Jenom děti

„Třeba protože si tím kazíte vaši pověst," řekl netečně lektvarista.

„Má pověst za moc nestojí," odbyla ho Alma, „a už mi na ní ani trochu nezáleží." Profesorka to myslela naprosto vážně. K čemu jí bylo vědomí, že je uznávanou bystrozorkou, když zůstala úplně sama a jediné, co jí zbylo, byly děsivé noční můry

Snape chtěl ještě něco namítat, ale přerušil ho hlas nové knihovnice, který volal Almino jméno. Cassiopeia Abernathyová se k nim přibližovala rychlým krokem a přihlouple se usmívala.

„Vypadá to," pronesl profesor Snape tiše, aby ho mohla slyšet jen černovláska, „že máte společnost." Alma moc dobře zaregistrovala zlomyslnost v jeho hlase.

„Opovažte se mě tu s ní nechat samotnou," sykla Alma výhružně, ale profesor Snape si z toho nic nedělal.

„Uvidíme se u snídaně," uchechtl se a dlouhými kroky se od ní vzdaloval chodbou. Alma měla chuť ho proklít. 

„Ráda vás vidím, slečno Peregrinová," řekla knihovnice vesele a úspěšně držela krok s Almou, která se co nejrychleji snažila zmizet na snídani do Velké síně. „Nikdy jsem ještě v Bradavicích nesnídala," pokračovala a nevnímala Almin očividný nezájem o její osobu. „Vsadím se, že skřítci vaří opravdu úžasně. Úplně jsem se vás včera zapomněla zeptat na to, jaký předmět tady vyučujete."

„Obranu proti černé magii," řekla Alma s nezájmem a s radostí si uvědomila, že už jí od Velké síně dělí jen jedna chodba.

„Ach, to dává smysl, když jste bývalá bystrozorka. Nikdy jsem nedokázala pochopit, jak jste vy sama dokázala najít a úspěšně uvěznit dvacet smrtijedů."

„Asi jsem měla štěstí," pronesla Alma sarkasticky a nemohla své oči odtrhnout od vchodu do Velké síně, který byl už jen pár metrů před ní.

„Jak jste to udělala, slečno Peregrinová?" vyptávala se knihovnice dál. „Slyšela jsem, že jste prý použila černou magii," zašeptala, aby to mohly slyšet jenom ony dvě. „Ale tomu já nevěřím. Podle mě by někdo jako vy nikdy nepoužil černou magii." Alma měla dotěrné knihovnice právě tak dost. Žena si nejspíš neuvědomovala, že její otázky jsou zcela nevhodné. Navíc bývalá bystrozorka se do doby, kdy pracovala na ministerstvu, vracela velmi nerada.

„Vy jste novinářka, nebo proč se tak zajímáte o mou osobu?" zasyčela na ni Alma nepřátelsky a žena od ní nejistě ustoupila.

„Já jen chtěla..."

„Je mi úplně jedno, co jste chtěla, slečno Abernathyová. Nemám ráda, když se cizí lidé pletou do věcí, do kterých jim nic není. A to zahrnuje i vás. Už se mě na nic podobného nikdy neptejte."

„Ale slečno Pere..."

„Je vám to jasné," zvýšila Alma hlas a z očí jí šlehaly blesky. Takhle si první den školy rozhodně nepředstavovala.

„Ano, slečno," šeptla knihovnice nejistě a už sama se vydala do Velké síně. 

Bývalou bystrozorku na jídlo úplně přešla chuť a tak se otočila a vydala se zpátky do sklepení, kde se rozhodla počkat než začne vyučování.

„Nebyla jste na snídani," konstatoval profesor Snape, když se opřel o zeď vedle profesorky Peregrinové, která stála na chodbě před svou třídou a pozorovala studenty, kteří chodbou procházeli. „Myslel jsem, že jste se ztratila," ušklíbl se.

„Ve skutečnosti mě přešla chuť," řekla Alma a zkřížila si ruce na prsou. „Ptala se mě na mou minulost," hlesla a Severus hned věděl, že mluví o nové knihovnici. „Nebylo to příjemné," dodala a po tváři jí přelétl stín.