BNHA Yaoi »ONESHOTS«

~ Rival [TodoDeku]

Todoroki Shoto.
Kluk se schopností ohně a ledu.
Syn Endeavora, hrdiny #2.
Taktéž experiment svého otce.
Kdysi student hrdinského kurzu na U.A.
Dnes jeden z nejnebezpečnějších záporáků společnosti.
Co se přesně stalo, neví nikdo.
Možná kráčel ve stopách svého bratra Touyi alias Dabiho.
Možná chtěl dokázat něco svému otci.
Ať se stalo cokoliv, teď je jedním z hlavních problémů.
Jak se tento problém řeší? Byla proti němu vyslána skupinka mladých hrdinů, jeho spolužáků, v čele s mladým Midoriyou.
Nikdo nezaručil úspěch a nikdo nevyloučil neúspěch.

...

Deku společně se svými přáteli byl nachystaný na další ze svých výprav za účelem dostat Todorokiho. Jejich takzvaný tým se skládal z něj, jakožto vedoucího všech misí. Dále tam byla Uraraka, Iida, Tsuyu ale taktéž Bakugou s Kirishimou.
Nebyl to snadný úkol, ale oni věřili tomu, že to zvládnou, nejlépe po dobrým. Věřili tomu všichni až na Kacchana, překvapivě.
Zrovna se za šera procházeli ulicemi, když v tom se ozval křik a volání o pomoc. Hrdinové tam okamžitě doběhli, nebylo to daleko, a však doběhli pozdě. Naskytl se jim nepříjemný pohled na mrtvá těla nevinných občanů. Některá byla ohořelá, jiná zase modrá od omrzlin. Nejhorší pohled však byl nejspíše na těla, která byla nabodaná na špičatých kusech ledu. Přeživší se ukrývali nebo se snažili utéct.
Uprostřed tohodle chaosu stál hledaný Shoto, v celé své děsivé kráse. Když si všiml svých bývalích spolužáků, usmál se. Všechnu svoji pozornost však zaměřil na jednoho z nich. Deku byl terčem jeho pozornosti.

Pomalu se ke skupince svých bývalých přátel vydal. Stále se usmíval a ani na chvíli z nich nespustil oči. Jediným pohybem nechal všechno kolem zamrznout. Aniž by si to pořádně uvědomili, Todoroki jim odrovnal Tsu, která vlivem zimy upadla do hibernace a taky Iidu, kterému zamrzl motor.

„Todoroki, proč tohle děláš. Prosimtě přestaň a pojď s námi. Nic se ti nestane, všechno bude jako dřív.“  Naléhal zelenovlasý chlapec, jako by mu vůbec nedocházelo co se kolem něj děje. Uraraka si narozdíl od něj uvědomovala nebezpečí a nenápadně nechala některé předměty se vznést. A však nepočítala s tím, že by mohl Todoroki její kroky předpovídat a její plány odhalit. Uprel na ni svůj pohled a nechal ji zamrznout v ledu.  „Urarako!“ až teď se Izuku rozhlédl kolem sebe a všiml si, co se stalo. Normálně pohotový a schopný hrdina byl až moc unesen vidinou, že dokáže Todorokiho získat zpět. A však pokud selže, pořád mají zálohu. Bakugou s Kirishimou někam zmizeli. Byli tam jenom oni sami dva.

„Ptáš se proč?“ Vyšší z chlapců se zastavil. „Protože jsem chtěl vyniknout i bez tebe. Ať se ti to líbí nebo ne, my dva nejsme takový přátelé jako si ty myslíš. Stejně jako Bakugou, i já tě chci porazit. Ale to jako hrdina nemůžu. Ne plnohodnotně. Ber to jako výzvu, Midoriyo.“

Deku zavrtěl hlavou. Tohle se Todoroki u ani v nejmenším nepodobalo. Ale pokud bylo všechno, co chtěl jen souboj, hodlal mu vyhovět stejně jako Kacchanovi tenkrát. Rozhlédl se kolem sebe.

„Hledáš své přátele? Ti budou tam pokud se nepletu.“ Ostražitě se podíval směrem, kam ukazovala ruka jeho bývalého spolužáka a kamaráda. V jedné z postranních ulic stál Dabi a u nohou mu leželi dvě těla patřící zbývajícím členům týmu. Se zalapáním po dechu se znovu otočil na Shota. Nevěděl co říct, poprvé po dlouhé době. „Neboj se, žijí. Zatím...“ Smích. „Když vyhraješ, necháme tvé přátelé jít. Ale pospeš si, hodiny tikaj. Tik tak, tik tak... Brzo začnou tvý přátelé umírat na následky mrazu.“

Deku neměl na výběr a i když nechtěl, s těžkým srdcem se pustil s Todorokim do nelítostného souboje, který nakonec vyhrál a Shoto dostál svému slibu. On i Dabi pustili jeho přátelé, a však když chtěl Izuku něco říct, ucítil ostrou bolest a pak viděl jen tmu.

...

Vzbudilo ho až ostré sluneční světlo, které se vtíralo do jeho zavřených očí a nepříjemný chlad. Hned se mu vybavilo co se stalo a prudce se probral. Ozvalo se řinčení řetězů. Byl připoutaný ke zdi, podobně jako tomu bývalo ve středověkých žalářích. Chtěl začít křičet, ale v tom mu bránil roubík, který měl v puse. „Růženka se nám vzbudila?“ před ním se objevil Todoroki a chytl ho za bradu. Donutil ho otočit hlavu. „Tvé zranění se hojí dobře. Tak jaké to je? Být sám, bez svých přátel, rodiny.. Bez někoho kdo by tě zachránil? Mizerné, že? No nemusíš se bát. Pořád máš mě.“ Pohladil ho po tváři. Jako reakce, se mu dostal nechápavý, tázavý pohled zelených očí. Todo se jen usmál a pohladil Midoriyu po holé kůži na hrudníku. Až teď si zelenovlásek uvědomil, že je téměř nahý. Měl na sobě jen spodní prádlo. Začervenal se, i když se to vzhledem k situaci téměř nehodilo. Shoto se jen usmál a drepl si k němu. „Tvý přátelé jsou volní. Lidé jsou v bezpečí, to si chtěl, ne? A co se tebe týče, ty jseš teď můj.“  Vyndal Dekuovi roubík z úst. Čekal cokoliv jen.. Jen ne tohle. Midoriya se přisál na jeho rty, které měli tak blízko sebe. Když se odtáhl, usmál se. „Víš Todoroki, mě to za to stojí. Myslím, že nic lepšího mě vlastně nemohli potkat a..“
Přerušil ho další polibek, tentokrát ze strany jeho nečekaného rivala.

~The End~