Ve stínu mafie

Prolog

Žiju ve městě New York. Zítra mi bude osmnáct. Otec se mnou a matkou nežije. Nikdy jsem ho nepoznala. Máma o něm nemluví. Nikdy mi neřekla co se mezi nimi stalo. Ani se za něj neprovdala. Kromě mě to je, jako kdyby se s ním nikdy neznala. Někdy přemýšlím, jestli o mně vůbec ví. Našla jsem fotku, kde byl s mámou. Vypadali jako kamarádi, ale ne jako milenci. Jediný co to naznačovalo, bylo to, že máma byla těhotná. Bohužel mě přitom načapala a fotku roztrhala a spálila. Takže si ho jen matně pamatuji. Sourozence nemám. 

,, Ahoj mami. Jak bylo v práci?" Každodenní otázka. ,, Celkem to šlo." Usmála se na mě a šla do svého pokoje. Pracovala v nemocnici jako doktorka. Domů chodila unavená, ale šťastná. Teda většinou. Někdy se vracela se zaslzenýma očima. Snažila se to skrýt, ale moc jí to nešlo. Když jsem se zeptala, co se stalo, vždycky odpověděla, že měla jen těžký den. Ale věděla jsem, že tím to není. Jen jednou jsem se ptala dál a odpovědí mi bylo pouze, je to dobrý, běž spát. Chtěla jsem vědět co se stalo, ale neřekla mi to sama, tak jí nebudu otravovat.

Naštěstí dneska měla dobrou náladu. Po chvilce vylezla z pokoje s dárkem. ,, Vím, že máš narozeniny až zítra, ale protože budu v práci, tak ti to dám teď." ,, Děkuju," řekla jsem s úsměvem a rozbalovala dárek. Byla to malá krabička a v ní řetízek. Připla jsem si ho na krk a šla se podívat do zrcadla. ,,Je pěkný. Děkuju." Ona mě objala a dala pusu. Nevím proč, ale přišlo mi to, jako kdyby se bála, že teď, když mi bude osmnáct, tak se s ní už neuvidím. 

,, Něco nového?" ,,Ne." Odpověděla jsem a už čekala na její oblíbenou otázku. ,, Nějaký nový objev?" Chodila jsem jen s jedním klukem a to byl příšerný vůl. ,, Možná," řekla jsem nezaujatě. ,, Možná?" ,,S holkama jsme si šli zahrát basketbal a tam byl jeden hezký kluk. Šli jsme spolu na kafe." ,,A bude z toho něco?" ,, Vždyť ho neznám." Protočila jsem oči. V tomhle mě štvala. Neřekla bych jí o něm, ale ona by poznala, že lžu. Vždycky to pozná. Nevím jak to dělá. 

Ale milý byl. Jen mi toho moc o sobě neřekl. Vyhýbal se otázkám na jeho osobu. To mě trochu štvalo, ale jinak byl fajn.

Můj život byl normální a hezký, dokud jsem se jednoho večera nevracela domů od kamarádky. V ten den se všechno změnilo.