Who are you? (DL FF) ✔︎

39.

,,Snad si o mně nemyslíš, že jsem tě podvedl..."
Kouká na mě zoufale a zároveň nevěřícně. Odvrátím pohled s rukama zkříženými na prsou. Pak se však kouknu zpět na něj.
,,Promiň, ale nevím, co si o tom mám myslet...Nepřijdeš do školy stejně jako ona a po škole se zničehonic začnou šířit věty typu "Kou Mukami spal s Lilian Lincoln" nebo "Kou Mukami Mayu Kotori jen využil"..."

Kou si povzdechne a stále na mě kouká nevěřícně.
,,Snad nebudeš věřit nějakým lžím...Nebo věříš snad víc klepům než vlastnímu příteli?"

Když nad tím tak přemýšlím. Opravdu věřím víc pomluvám než svému příteli. Kouovi. To není správné. Měla bych věřit spíše jemu, koneckonců ve vztahu je důležitá hlavně ta důvěra a nás od sebe přece nerozdělí pár (ne)pravdivých vět...
,, Máš pravdu... Omlouvám se.."
Řeknu nakonec provinile a taky na něj tímto pohledem kouknu.

Tentokrát je to on kdo si povzdechne a své ruce přesune na mé tváře. Začne mě po nich hladit a mě to přinutí se usmát, avšak stále nedokážu odtrhnout pohled od jeho zářivě modrých očí, ze kterých se mi podlamují kolena.

,, Nemusíš se omlouvat, chápu tě..Ale příště prosím," Chytne mé ruce do svých a pevně je stiskne. Svůj pohled přemístí do mých očí a kouká na mě prosebně. ,, věř mně...Nikdy bych tě nepodvedl, na to tě moc miluji. Princess."

Pohladí mě po tváři a já se spokojeně usměju.

Miluji, když mi takto říká. A vlastně miluji vše co říká mně. Miluji jeho celého a přeji si, aby náš vztah vydržel co nejdéle. Třeba až do smrti. A hlavně, aby se toto nedorozumění už neopakovalo.

,,Takže jsi s ní vážně nic neměl?"
Zeptám se Koua po chvilce ticha, kdy oba odcházíme ze školy.

Dostane se mi opět a zase té stejné odpovědi.
,,Ne, stále mi nevěříš?"
Povzdechne si už zoufale, protože jsem mu tuhle otázku kladla snad za den pětkrát.
,,Ano.. Věřím, jen si tím nejsem stoprocentně jistá, jen-"
Ani to nestihnu doříct a on mě políbí před celým zbytkem školy, který odchází ke svým autům anebo zastávce.

,,Už mi věříš?"
Zeptá se když se odtáhne a pohladí mě po tváři. Já jen přikývnu s úsměvem ikdyž v hloubi duše vím, že mu nevěřím úplně. Něco na tom je a já to chci zjistit.

**
,, Vážně si myslíš, že tě podvedl?"
,,Jo, stále to mám v hlavě a nedokážu to z ní vypustit."
Svěřuji se své nejlepší kamarádce Luně s mými pocity v naší nejoblíbenější kavárně ve městě.
,,Já si myslím, že tohle by ti Kou neudělal, jsou to jen drby ne?"
,,Kdo ví, možná jo, možná ne."
Miknu rameny a koukám z okna ven.
,,A co ta Anglie, bereš to?"
,,Hm? Měla bych?"

Dneska mi přišla pozvánka do Anglie na nějaký projekt do angličtiny, vždy jsem se chtěla do Anglie podívat, ale momentálně nechci kvůli svému příteli, zůstal by tu sám.

,,Já myslím, že ano, přišla by jsi na jiné myšlenky a tak."
Prohlásí s úsměvem Luna a napije se kávy.
,,Já ti nevím..."
Povzdechnu si a zamyslím se.
,,Nikdy jsem letadlem neletěla a navíc se bojím výšek!"
Zakňučím a ona se jen tiše uchechtne.
,,Tohle není vše, co?"
Nakloní hlavu na stranu a čeká, co vše ze mě ještě vypadne.

Až tak dobře mě ta holka zná. Vždy ví, kdy se trápím anebo se něco děje.

,,Nechci ho tu nechat samotného."
Řeknu s pohledem upřeným do stolu.
Ucítím na své ruce něčí ledovou dlaň a tak pohled zvednu.
,,Neboj, postarám se ti o něj."
Mrkne na mě s úsměvem a uchechtne se. Já ji věnuji vděčný úsměv. Co bych si bez ní počala.

Omlouvám se, že delší dobu nevyšla kapitola, ale bylo málo času na psaní a nálada taky nebyla (bez nálady na psaní by to přeci nebylo ono, no ne?). Každopádně, dneska je tu předposlední kapitola této knížky a příště výjde už poslední, co se týče druhého dílu, ten v plánu nemám, ale to se může za pár měsíců, let, idk. Změnit 😶❤️
Jinak vám přeji všem krásný večer a jak se těšíte na Vánoce? Už máte Vánoční náladu? Já teda ne a netěším se na ně XD