Hned druhý den Robin přišel dopis od rodičů, což jí zvedlo náladu. Četla v něm o své změně jména, což sice nepochopila, oč babičce šlo, když stejně tak pánsky, ne-li možná víc, zní jméno Max. Udělalo jí radost že rodiče drží přísahu a posílají jí dopisy, ale taky měla strach, že se její dozorkyně změní ze dne na den názor a už k ní nebude tak milá.
Daniel zatím byla na ranní procházce, nemohla totiž po večerním rozhovoru s Robin spát. Hlavou jí honily myšlenky, jak moc je tento tábor špatný, jaká je škoda že milé a inteligentní lidi, jako je Robin, musí trpět protože milují koho milují. ,,Danny!" volala již zdáli Robin (nyní již Max) přičemž si dávala pozor, aby to nezaslechl nikdo jiný, protože by to mohl znamenat konec jejich symbiózy. ,,Promiň, byla jsem se projít, hned nám skočím pro snídani." řekla Daniel a učinila tak. Robin zatím trochu uklidila v chatce, aby se dalo kde najíst ,,Co když bude k jídlu něco co nejíš?" zeptala se Danny mezi dveřmi ,,Jsem z vesnice, vyrůstala jsem v tom, že se nesmí pohrdat žádným jídlem." uklidnila její obavy Max. ,,Oficiálně se mi mění jméno z Robin na Max, takže pochopím, když se ti to bude motat, ale po skončení týdně už se nikdy neuvidíme, takže to je vlastně fuk." pronesla meziřečí a pustila se do snídaně. ,,Jsi otravná." zakabonila se Daniel což Max rozesmálo ,,Stejně ti budu chybět, ty protivná homofobko."
Danny se pozastavila a jakoby se chystala něco říct...ale mávla nad tím rukou. ,,Žádný mávání, mluv nebo po tobě hodím tu minimálně dva dny starou housku od snídaně!" smála se Max, ale Daniel do smíchu nebylo. ,,Jestli to ale někde někomu cekneš..." sykla Danny výhružně a pokynutím prstu naznačila Max, aby přišla blíž. Přitáhla ji na těsno k sobě a do ucha pošeptala: ,,Já nejsem hetero.". Max to odrovnalo a zůstala nehnutě stát. Daniel koukala do země a čekala co z Max vypadne za reakci. Věděla že nesmí křičet, jinak by byly problémy, a tak zašeptala: ,,Jak to, že jsi tady?".
,,Kdysi mě tu taky 'převychovávali' a během toho jsem přišla o všechny co se o mě starali - otec zemřel a matka to neunesla - tudíž jsem zůstala sirotkem, a tak abych měla na živobytí, jsem začala pracovat tady". Jaké klišé, vychovatel v převýchovném táboře sám není na opačné pohlaví. Max se chtělo hystericky smát, křičet a vztekat se, jak je to možný, ale zůstala mlčky stát, navazovala s Denny pouze oční kontakt. Když jí začali vysychat oči a potřebovala mrknout, udělala krok blíž ke své dohližitelce. Žádná negativní reakce, a tak přistoupila úplně a obejmula ji.
Hi there! ^.^
Žiju a tak nějak mi psaní začíná scházet, respektive momentálně nemám múzu k psaní poezie, a tak jsem zde.
Hope you'll like it ^.^
~Hory003
YOU ARE READING
JUST SELECTION STORY
FanfictionObyčejná, venkovská dívka, kterou milují všichni obyvatelé z okolí, ačkoli ona je radši sama, se svými myšlenkami, či s knihou, milujíc své zaměstnání, ublížena z předchozího vztahu s doměním, že už se nikdy nezamiluje, jednoho dne však přijde obálk...
