JUST SELECTION STORY

2nd part

Dodávka jela jako neřízená střela. Kola navštěvovala snad každý výmol nerovné silnice až do místa určení. Vesničky, patřící ke království Californie jsou Radost (odtud pochází naše hrdinka), Smutek a Hrdost. Všichni čtyři chlapci pocházeli z Hrdosti, ale to že jsou tady jasně naznačovalo, že jejich rodiče na ně hrdí nejsou. "Tak vylézejte" otevřela velké, boční dveře dodávky Daniel a všichni si promnuli oči, jelikož jim do očí udeřilo jasné sluneční světlo. "Já mám Rebeku, vy čtyři jděte támhle do toho velkého stanu, oni vás rozdělí k vašim vedoucím, rozchod, uvidíme se u večeře" řekla Daniel a táhla Rebeku do stanu určenému těm dvěma "Hele, jelikož tě nemám přeučovat na 'správnou orientaci', co bys chtěla dělat?" zeptala se jí její vůdkyně pro tento týden "Můžu ti říkat Dany? Zní to líp" zeptala se jí Robin "Jasně že můžeš" kývla "Můžeme vést třeba normální konverzaci" usmála se Daniel a v Robin to vzbudilo špetku naděje. Naděje, že tento týden nebude tak zlý, že ho zvládne jako všechny týdny předchozí. "Jak se máš, jak se cítíš?" zeptala se Daniel a Robin věděla odpověď bez zdlouhavějších rozmýšlení "Špatně. Mám depresi a nemám to tu táda, chci domů za tátou, aby mi vyprávěl o královské rodině a za mamkou, abych zase mohla jíst chleba, co umí jen ona" promluví otevřeně, jako by svou 'převychovávatelku' znala věčně a byly bůhví jaké kamarádky "Je mi líto, že se tu necítíš dobře, ale je to jen týden, pak se vrátíš domů" snažila se ji utišit Daniel a Robin bylo do pláče zatímco byla Daniel šokována slovy vyřčenými její mladou svěřenkyní... vždyť je teprve tak mladá, a už určitě zažila ze světa to nejhorší...běhalo jí hlavou při pohledu do prázdna a Robin se vší silou snažila zamaskovat slzy. Ví, že to není projev slabosti, to jí říkal tatínek již skoro v kolébce, když jí po tvářích tekly první slzy, ale teď prostě brečet nechtěla a nehodilo se to. Deprese je vedlejší účinek umírání, ale Robin čeká ještě dlouhý život, a ona ho nesmí promeškat něčím jako je deprese. Ne v tak nízkém věku, vždyť je jí teprve osmnáct. Povídala si dlouho do noci, tedy spíš Robin mluvila a Daniel jí ochotně naslouchala.
    Zatím co byla Robin pryč, vymýšlela její maminka nové jméno, nemůže se její dcera i nadále jmenovat jako její dědeček, dá jí prostě jméno, co jí dát chtěla. Max. Vznešené a úctihodné jméno, přesně pro její dcerku. To jméno nosila i její maminka, babička Robin, a pak je tu druhá babička, z otcovi strany, Eliza, ta si přála převýchovu její drahé dcerušky a Lily ji za to nenáviděla, a i když věděla, že to není slušné a pěkné, tak byla ráda, že již odešla. Byla rozhodnutá, že je Max dobré jméno pro její malou princeznu a uvažovala, že s Jamesem domluví, aby pracovala v zámku. "Jamesi" oslovila ho "Lily?" zvedl hlavu od papírů co vyplňoval "Co kdyby Max pracovala v zámku?" zeptala se ho a on se široce usmál "Už jsi se ji rozhodla ji přejmenovat. Max, krásné jméno, a co se týče práce v zámku, dělám na tom, chceš taky vyplňovat papíry?" zasmál se, podal ji propisku a nějakou stránku z úzkého štosu co měl u sebe. Ještě že ho napadlo stránky si očíslovat...