Dobře, už si to přiznám. Zamiloval jsem se do jednoho kluka. Fakt hodně.
Moje mamka a sestra moji orientaci berou v pohodě. Za to můj otec? To je totální homofob.
.
.
#1 z 930 v kategorii larry 9.11
Vstupuju po schodech nahoru k hlavnímu vstupu do školy. Snažím se zaměřit jen na onen cíl, ale občas zadrhnu pohledem o ostatní přihlížející, kteří na mě jenom zírají, jako kdybych spadl z Marsu.
Zatlačím na obrovské prosklené dveře, které jsou špinavé od otisků prstů a vstoupím dovnitř. Hned před sebou vidím vchod do šatny, vchod do jídelny a vchod do knihovny. Po straně zahlédnu i schody, které nejspíš budou mířit nahoru do tříd.
Zabočím tedy do šaten, na ruce mám napsané číslo své skříňky. 432, 432..., opakuji si v hlavě. Nakonec jsem ji našel, na skříňce bylo napsáno číslo 432 a mé jméno - Harry Edward Styles. V této uličce bylo obzvlášť rušno. Všude pobíhali nějací kluci, holky se fotily, ale když si mě všimli, přestali dělat rámus. Eh, proč všechny tak udivuju?
Zkusil jsem si toho nevšímat a odemkl si svou skříňku, kam jsem si položil bundu a čepici. Na to, že teprve začal říjen, bylo docela chladno.
,,Čauky, můžu se s tebou vyfotit?", zeptala se jedna holka. ,,Máš instagram, hezoune?", přidala se další. ,,Eh, jo mám, ale teď spěchám, sorry," odpověděl jsem a zmizel z uličky. Zabočil jsem do dalšího patra.
Absolutně se tu nevyznám. První hodinu máme mít chemii, takže musím jít ještě o patro výš, zahnu doleva, projdu dlouhou chodbou a zahnu doprava?, říkal jsem si s pohledem upřeným na mapu školy, bez které bych byl ještě víc ztracený, než momentálně jsem. . ,,Dále," slyším učitele za zavřenými dveřmi chvíli po tom, co jsem zaklepal na dveře učebny chemie.
Vstoupil jsem. Celý rozklepaný. ,,Dobrý den, jmenuju se Harry Styles," představil jsem se a divil se, že se mi tolik neklepal hlas, jak jsem očekával.
,,Ále, zdravím. Já jsem učitel chemie a fyziky, profesor Wilmar, rád tě poznávám Harry. Ty jsi ten nový žák, viď?", řekl přívětivým hlasem, který bych od profesora, který učí moje nejméně oblíbené předměty, nečekal. ,,Ano." ,,Skvělé, posaď se támhle, do předposlední lavice k oknu," řekl a ukázal na snad jediné prázdné místo v přeplněné třídě.
Podíval jsem se za jeho rukou a spatřil mého budoucího spolusedícího.
Pár vteřin jen zírám, on zírá na mě...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
