Probuzení

Trocha nostalgie

Zíral jsem na něj se zděšeným pohledem. Michael se bál něčeho, co sem přešlo z jiného vesmíru. Co mohlo být tak silné, že se toho bál zrovna tento archanděl?
Odvedl jsem Deana do jeho pokoje. Celá ta léta jsem bránil ostatním, aby do místnosti vstoupili. Udržoval jsem ji čistou a pak jsem donutil Rowenu použít mocné zaklínadlo, které ji drželo v původním stavu. Než se vrátí její vlastník - Dean.
Otevřel dveře a zadíval se na místnost. Vhrkly mu slzy do očí. Sto let neviděl tohle místo. Chápal jsem jeho pocity.
Přešel ke stolu a vzal něco do ruky. Tiše jsem za ním přešel. Byly to staré fotky, které tady nechal. Na jedné z nich byl on a Marry. Na další on, Sam a John. Obě dvě byly z dob, kdy byl ještě dítě. Za nimi bylo už pár trošku mladších fotek. On a Sam, sedící u piva. Usmál jsem se. Jejich běžná zábava. A pak on, Sam a Bobby.
„Myslel na tebe. Každý den.“ Řekl jsem tiše. „Lovil dál, jen proto, že věděl, že bys to tak chtěl.“
„Kolikati se dožil?“ Zeptal se tiše.
„Šedesát devět.“ Řekl jsem.
Zavřel oči a kousl se do rtu. „Co se stalo?“
„Chyba při lovu.“ Řekl jsem tiše. „Jeden z Pekelných princů.“
Promnul si spánky. „Do háje, Sammy..“
Chápal jsem ho. Bobby lovil i ve starším věku, ale v takovém věku.. Už neměl lovit. Bylo to příliš riskantní.
„Promiň.“ Řekl jsem tiše.
„Vzpomínal na tebe každý den. Lidé se ho ptali. Obzvlášť brzo poté, co jsi zmizel. Řekl jim pravdu, i když to bylo obtížné.“
Zhluboka se nadechl. Nebyl čas na slzy. Chápal jsem ho. Měli jsme větší problémy a pokud byl pryč.. Byl pryč. Už ho nemohl znovu přivést zpět. Ne jen tak.
„Chuck a Amara?“ Zeptal se.
„Neslyšel jsem o nich léta. Amara přišla na to, že jsi pryč, jelikož její spojení s tebou se přerušilo. Museli jsme jí vysvětlit co a jak.“ Řekl jsem.
„Jednu dobu jsem cítil, jako by se mě něco pokoušelo vyrvat ze spánku, ve kterém jsem byl.“ Řekl tiše.
„To musela být ona.“ Odpověděl jsem. „Každopádně, když jsme jí řekli, co se dělo, pokusy o tvoje osvobození vzdala. Sama uznala, že Michael je hrozbou.“
„Každopádně, potřebuju lovit, chlape.“ Řekl a potřásl hlavou. „Sto let v bedně.. Byl jsem v pekle. Tohle bylo horší. Být naživu, uzavřený v malém prostoru s otravným archandělem v hlavě.. Potřebuju něco, co by mě nakoplo.“
„Chápu.“ Řekl jsem a chytil ho za rameno. „Vlastně.. Je tu jeden případ, na který chci, aby ses podíval.“
„O co jde?“ Zeptal se.
Nic jsem neřekl, popadl ho za ruku a táhl ho pryč. Detaily musely počkat. Chvilku mu trvalo, než mu došlo, že jdeme do garáže.
Vtáhl jsem jej dovnitř a rozsvítil světla.
Zarazil se a pootevřel pusu. Pomalu postoupil vpřed a dotkl se chladného kovu kapoty černého auta před námi.
„Ahoj, krásko.. Vzpomínáš si na mě?“ Řekl hlasem plným nostalgie.
Pousmál jsem se. Tak moc mi chyběl. „Nikomu jsem nedovolil ji řídit.“
Také se usmál. Věděl jsem, co to auto pro něj znamená. Byl to dárek od jeho táty k jeho jednadvacátým narozeninám.
Natáhl se pro klíče, které byly zastrčeny v zapalování. Usmál se. Pořád byly na kroužku, na který je dal. Dokonce ani přívěšek stříbrného patronu na nich nechyběl.
„Oh, Sammy.. Dával jsi na ni opravdu pozor, huh?“ Řekl tiše.
Přešel ke kufru a odemkl jej. Zvedl poklop skryté přihrádky a položil jej krátkou puškou. Zacukaly mu koutky. Nic tu nechybělo. Vše bylo tak, jak si pamatoval. Dokonce i rozbitý lapač snů, který tam měl pověšený. Vzal do ruky pistoli, která tam byla položena. Byl to Colt 1911,  s perleťovou rukojetí. Usmál se. Jeho pistole. Zřejmě netušil, že si ji Sam nechal. On používal Barettu 92/M9. Ta tu byla také. Přejel prsty po jejím povrchu. Obě dvě jsem jej viděl  rozebírat tolikrát, že to bylo až neuvěřitelné. A obě byly stále v perfektní kondici. Byla Samova a moje práce, udržet je v kondici.
Naplnil zásobník kulkami a zasunul jej do Coltu. Pro jistotu nabil i Barettu.
Zavřel kufr a podíval se s úsměvem na mě. Také jsem se usmál. Tohle byl Dean, kterého jsem znal.
„Připraven na lov?“ Zeptal jsem se.
„Víš, co?“ Usmál se. „Pojďme zabít nějaké zlé hajzly a nadělat trochu kraválu... “