Pán prstenů- Můj nekonečný příběh

Cesta

Ráno jsem se probudila dříve, a tak jsem si vzala plášť a šla na vzduch.  Opřela jsem se o zábradlí a přemýšlela. Doufám, že nepotkám Tranduila, jinak bych ho musela zabít. Najednou jsem uviděla, jak se někdo prochází v zahradě. Měl kapuci, takže jsem nevěděla, kdo to je. Pomalu jsem sešla dolů, vytáhla jsem dýku a přiložila jí dotyčnému na krk. Hned ztuhnul. "Co tady pohledáváš?" zeptala jsem se. "Jen jsem nemohl spát" odpověděl mi povědomý hlas. Legolas. Hned jsem stáhla dýku a odstoupila, protože jsem na něm byla namáčklá. On se otočil a já se mohla zase utápět v tich studánkách. Ani mi nedošlo, že se furt k sobě přibližujeme. Hned jako bych vypadla z tranzu. Rychle jsem se otočila a vyběhla ty schody do svého pokoje. Rychle jsem si lehla, ale věděla jsem, že teď už neusnu vůbec. 

Přemýšlela jsem celou dobu. Pak jsem rychle vstala a došla si na snídani. Všichni tam už seděli teda až na jediného. Pozdravila jsem a chtěla jít jíst, když mi matka řekla ať dojdu pro Legolase. Úplně jsem zdřevěněla zase. Přikývla jsem a došla před jeho pokoj. Nevěděla jsem jestli zaklepat nebo jestli jo tak kolikrát. Najednou se dveře otevřely a přede mnou stál Legolas. "M-mám tě přivést na snídani" řekla jsem. Jen se usmál a šel. Já se po chvilce také rozpohybovala. Po snídani jsem se rychle převlíkla a šla do stájí, kde jsme měli sraz. 

Matka všem dala koně teda kromě hobitů a Gimliho ti nemohou jet na vysokých koní. Smíška si vzal Gandalf, Aragorn Froda, Boromir Sama, Legolas Gimliho i když se Gimlimu nechtělo jet s elfem. No a já si vzala Pipina. Matka se s námi rozloučila a my chtěli vyjet, ale přišla Elen. Ve svém růžovém župánku a těmi na ty vlasy ,víte, co myslím. "Sestřičko, přivez mi něco na sebe jo a málem bych zapomněla buď opatrná" řekla a při slově "opatrná" mi zmáčkla ruku. Nebolelo to, protože nemá žádnou sílu, ale i tak mě to překvapilo. A když se přitom zamračila, jako by nechtěla, abych přežila. Pak ještě přiběhla Elis. "Má paní..." začala ale já jí skočila do řeči. "Když tu nebudu budeš mít na starost tréninky ty" "Děkuji má paní" řekla a uklonila se. "Ať nevyjdou ze cviku" řekla jsem s úsměvem. Ona se také usmála. Potom jsme konečně vyrazili.

Jeli jsme docela dlouho až jsme došli do Morie. Koně jsme museli poslat zpátky domů, protože do dolů nemůžou. Isil je tam dovede. Vezmu to zkráceně. Napadla nás příšera my hop dovnitř, zjistili jsme, že je to hrobka, ona chtít za námi a rozbourat strop, ten málem padnout na nás. No a teď tma. Gandalf rozsvítil hůl a vydali jsme se dál. Když Gimli zjistil, že jsou všichni mrtví , bylo mi ho líto.  Gandalf nám začal číst tu knihu, co vzal kostlivci. Pipin naneštěstí shodil kostru i s džbánem dolů. Pak se ozvaly bubny a my věděli, co přijde. Já jsem s Aragornem zajistili dveře. Připravila jsem si luk a šíp stejně jako Legolas a Aragorn. Když se ve dveřích udělala malá díra, vystřelila jsem. Hned po mně Legolas a Aragorn. Dostali se dovnitř. Vytáhla jsem meč a vrhla se na ně stejně jako ostatní. Zrovna jsem bojovala s dvěma skřety, když jsem viděla, jak na Legolase zezadu jde malej skřet. Rychle jsem vzala vrhací nůž a trefila se mu přímo mezi oči. Legolas se otočil a když mě uviděl, poděkoval mi úsměvem. Po boji jsme rychle šli dál.