Pán prstenů- Můj nekonečný příběh

Elfské bojovnice

Zrovna snídám, když přijde matka. "Mára arin" pozdravím. "Mára arin" odpoví. "Když dneska někoho chytnete, přiveďte mi ho" řekla najednou matka. "Mám takový pocit" vysvětlila mi hned, když viděla moji tvář. Kývla jsem. Na to přišla Elen. Chtěla jsem se jí zeptat, jak se vyspala, ale radši jsem to neriskovala, co když se nevyspala. Radši jsem se rozloučila a vzala si po cestě do stáje toulec, luk a dýky. Elin už na mě čekala. Vyskočila jsem na Isila a chtěla vyjet, když přiběhla stráž. "Má paní, zpozorovali jsme skupinu chodců na našem území" objasnila. "Sežeňte 20 nejlepších" rozkázala jsem.  Jakmile byly nachystané, vyrazily jsme. Když jsme byly blízko, seskočily jsme a vylezli na stromy. Byl s nimi jeden pohledný elf. Doufala jsem, že nás neuslyší. 

Pohled Legolase: 

Šli jsme tím lesem, kterého se můj otec tak bojí. Gimli začne vyprávět: "Podle legendy zde žijí elfské bojovnice, které byly vyhnány z Temného hvozdu. Ale nebojte se, já nepropadnu kráse elfských bojovnic. Mě nic nepřekvapí, vím o všem, co se kolem mě děje." Boromir se přidá: " Krásné?"  "Ano mnoha mužů jim už propadlo" odpoví Gimli. "Ale jak říkám nebojte, tuhle jsem viděl jednu elfku a nic moc, tyhle určitě nebudou ..." zasekl se, protože se před ním objevil luk s šípem přímo u hlavy. Otočil se a málem omdlel. Kolem nás všude namířené luky. Rychle jsem taky namířil na tu ženu. " To bych nedělala" zašeptal mi do ucha jemný hlas. Sklopil jsem luk a podíval se, kdo to je. U mého spánku byl též šíp. Podíval jsem se jí do obličeje. Moje zorničky se rozšířily, když jsem uviděl tu nejkrásnější elfku na světě. 

Pohled Alish:

Ten malej trpaslík začal mluvit o nás. Rychle jsem dala vědět Elin. Ta namířila šíp na toho trpaslíka. Okamžitě jsme je obklopily ze všech stran. Ten elf namíříl luk přímo na Elin. Rychle jsem mu přiložila šíp k spánku. "To bych nedělala" promluvila jsem. On se otočil a já jsem uviděla ty nejkrásnější studánky na světě. Po chvilce mě vystřídala Karis a já se mohla věnovat Elis, která za mnou přišla. " Má paní, prohlídla jsem to tu a nikdo tu už není" nahlásila. "Výborně. Seberte jim zbraně. " nakázala jsem. Pak jsem přišla za šedivým starcem se špičatým kloboukem. "Gandalf? Je to tvé jméno?" zeptala jsem se. "Jistě" odpověděl. "V tom případě si hůl nech" řekla jsem a odstoupila. "Má matka vás očekává" řekla jsem. "Tak je to pravda. Elfské atraktivní bojovnice" řekl jeden muž vzadu. "Podle toho, co jsi slyšel...." prohlédla jsem si ho. "...Boromire" dokončila jsem větu. Byl docela zaskočen tím, že vím jeho jméno. A jak? Jednoduše mu vidím do hlavy.  Pak přiběhl Isil a zařehtal. Řekl, že se blíží skřeti. "Skřeti! Elis jeď napřed s Karis a vězni" rozkázala jsem a ona začala něco říkat vězňům. "Ostatní namířit" řekla jsem a sama namířila a jakmile se objevili "Pal" zakřičela jsem. "Zadní střílet, přední do boje" křičela jsem a sama vytasila dýky a rozeběhla se. Za chvilku už nebyl žádný skřet. Jedna byla raněna ale jen slabě. Rychle jsem naskočila na Isila a jela s ostatními za Elin a Karis. Byly s vězni v půlce cesty. Doběhly jsme je. Ke mně se za chvíli připojila Elin. "Tak co skřeti?" zeptala se s úsměvem. "Dlouho jsem se tak nepobavila" řekla jsem se smíchem. Když jsme došly před náš vchod, slezli jsme. Karis odvedla s pomocí dalších učednic koně do stájí. Já šla s Elis a vězni za matkou. 

Pohled Legolase: 

Když jsem jí zahlédl bojovat, chtěl jsem jim pomoct. Ale marně. Po chvilce nás doběhli. Šli jsme 10 min a došli jsme před ohromnou bránu. Když jsme vešli do trůního sálu, uviděl jsem, jak se uklonila ženě na trůně. "Gandalf šedý nemýlím-li se" řekla. Pak pohlédla na mě ,vykulila oči a stoupla si. "Podívejme se Legolas syn Tranduila a princ Zeleného hvozdu" řekla a já přikývl. Dál se mně už nevěnovala. "Co děláte v mém lese?" zeptala se. Slova se ujal Gandalf:  "Jsem Společenstvo prstenu, honila nás banda skřetů ,sami bychom na ně nestačili tak jsme se schovali ve vašem lese. Nechtěli jsme poškodit vás ani váš les. " řekl. Královna se podívala na svojí dceru a zeptala se: "Jsou všichni skřeti pobiti?" "Ano matko" odpověděla.

Pohled Alish:

"Ano matko" odpověděla jsem. "Tudíž jsem rozhodla" řekla. "Alish půjde s vámi a pomůže vám" rozhodla a koukla na mě. Já přikývla. "Běžte si odpočinou do pokojů, Karis a Elin vám je ukážou, za 2 hodiny je večeře. Zítra vyrazíte, dám vám dostatek jídla a pití" řekla a posadila se zpět na trůn. Gandalf a ostatní se uklonili, poděkovali a odešli. Já jsem zůstala stát. "Půjdeš s nima a musíš na ně dávat pozor ,hlavně na prince Legolase si dej pozor ,ale za každou cenu chraň Aragorna, cítím, že ještě udělá mnoho pro náš svět" řekla. Uklonila jsem se a odešla. Ve svém pokoji jsem si lehla na postel a přemýšlela nad Legolasem a přistihla jsem se, jak se šíleně culím. Po večeři jsem si ještě vyleštila dýky, vrhací nože, meč a připravila si luk a toulec s prasknutí a usla.