Defective Clone |CZ VERSION|

1. kapitola|| Gunie

Konečně poznám ostatní klony, moc se těším, určitě si najdu nové přátele, první přátelé. Jdu do svoji posteli, půjdu si lehnout dřív, abych nebyla unavená na prvním zkoušku. Je to tady zajímavé, je tady tolik klonů, jejich tu možná tak malý prostor moc, jsme tu jako sardinky.

Nebyla bych to já, kdybych do někoho nevrazila, vrazila jsem do klona svalnatého, asi víc posiluje než ostatní kloni, úplně bez vlasů,

"ztratila ses holčičko, tady spí kloni" řekne mi klon, do kterého jsem vrazila, ne zrovna přátelským způsobem.

"ne, já jsem taky klon" odpovím hrdě klonovi, musím uznat, že ten clon byl hodně děsivý, jeho oči, nevím jak to říct, byli hnědé jako od ostatních, ale viděla jsem v nich temnotu, nenávist a vztek.

"Já jsem si nevšiml, že máme dlouhé vlasy, prsa a že jsme uplakané holčičky" řekne hodně nenávistně, dá mi svoji ruku na mé rameno a dodá: budeš plakat škvrně

já se na něho zamračím, sundám z mého ramena jeho ruku a zakřičím na něho: kdo ti dovolil na mně sahat.... věř chlapečku ještě na mně sáhneš a já ti zlomím ruku

"uuh...kočička má drápky... strašně se bojím" začne se mi chechtat. Já nad tím jenom protočím oči a odejdu do své postele a usnu. Doufám, že všichni nebudou idioti jako on.

................................................................................................................................................................

dnes ráno mám první výcvik, začneme tím, že nás rozdělí do skupin, v které budeme chodit na výcviky. Doufám, že tam nebude ten idiot.

Dojdu do místnosti, kde stojí tři kloni, jeden má modré vlasy, druhý má černé jako většina klonů, až na že po boku ve vlasech má vyholený blesk a třetí má dlouhé vlasy, ne jako já stále, ale stále delší než ostatní kloni, asi až po uši. Dojdu až ke klonům a nervózně je pozdravím: Ahoj

"čauky" řekne první, druhy jenom zamává a třetí ke mně přiběhne a podá mi ruku.

"ahoj já jsem Ted" řekne mi dlouhovlasý, ukáže na modrého "to je blue" a potom ukáže ještě na s tím bleskem "a tohle je Flash a ty jsi?"

"já jsem ct- 7910" odpovím, kloni se zasmějou a Blue řekne" ptal se na jméno, ne na číslo"

kouknu se na nohy a nervózně odpovím: já nemám jméno

kloni na mně zmateně koukají. "jak to že nemáš jméno... to je divný" řekne Ted. "musíme ti nějaké vymyslet...ale až později, protože nám chybí někdo, mělo nás tu být pět" dodá Blue.

"Doufám lůzři, že jste nezačtly beze mně" řekne klon co přišel a pro moje štěstí je to ten do kterého jsem narazila u posteli.

"nechybí nám klon, protože tu vidím jenom nás čtyři" řekne a zamračí se na mně, zajímalo by mně co má za problém.

"je tu nás pět, seš slepej nebo co?!" zakřičím na něho.

on se usměje a řekne: tebe nepočítám kočičko

"JEŠTĚ JEDNOU MI ŘEKNEŠ KOČIČKO A"

"A CO" začneme po sobě pokřikovat, dokud se do toho nevloží flash.

"zmlkni Fiste ona je jedná z nás " Flash a Fist vypadají jako by s chtěli prát, ale jejich naštvané pohledy uklidní hlášení "tým 5 na střelnici" to jsme byli my.

šli jsme přes chodbu až do místnosti plnou terčů, kde byl velký stůl se zbraněmi, každý si začal vybírat, mně se zalíbily dvě male černé pistole, myslím, že to jsou DC15S. Krásně se mi hodily do ruky. Najednou začtla pípat a blikat červené světla a terče lítat všude, ozval se zase stejný hlas z rozhlasu, který říkal, ať trefíme, co nejvíc trefíme terčů, vždy mi šla střelba na cíl, zvládnu to, "soustřeď se" říkám si potichu pro sebe, vystřelím 5krát z obou pistolí a trefím všechny terče. Světlo se vypne a kloni na mně koukají jako by neviděli někoho střílet, co s nimi je?

"páni ty si trefila všechny terče" vykřikne Ted

"ani jednou si neminula.... asi už máme pro tebe jméno... Gunie" řekne šťastně Blue.