Co se škádlívá, rádo se mívá (ff-LOTR) DOKONČENO

Konec je začátek něčeho nového

Vytvořila jsem obrovskou kouli. Byl v ní mix všeho, co šlo- oheň ze sopky v Mordoru, voda z jezera před Mórií, příroda z Fangorského hvozdu, vzduch kolem nás, světlo odrážející se od měsíce, temnota z našich duší a všeho špatného kolem nás a duševní síla, jež se náramně vyplatí v každém boji.

,,Pozor na zuby, krkavče!" Vykřikla jsem a tu kouli poslala směr Sauron.
Trefa!
Podívala jsem se na ostatní.
Dle všeho tak Gimli teď řešil, co by se mnou udělal, když bych to přežila. Nejspíš by mě naporcoval na kusy sekyrou a pak pevně objal.
Aragorn stále důmal nad tím, jestli mi může věřit.
Gandalf na mě zíral a asi se se mnou snažil spojit, ale já zakroutila hlavou, že ne.
Legolas stejně, jako Gimli, řešil, co se mnou provede, když to přežijeme. Jen to bylo trušku lepší. Prvně by mě objal, pak umáčkl k smrti a nakonec spálil a s úctou pochoval. Ne, to opravdu ne, bylo to jiné (a ne moc pro děti), ale tohle je mnohem lepší.
Éomer se snažil nemyslet na to, co jsem za stvůru a radši se soustředit na to, kdy začne znovu boj, ostatně, stejně, jako všichni ostatní vojáci.
V tom se bitva dala do pohybu a všichni zase bojovali.

A další. Znovu mě pálilo celé tělo a já padala. Najednou jsem se ve vzduchu zarazila, ale neudělala jsem to já. Byly to nějaké neviditelné ruce.

Všichni se otočili do Mordoru a skřeti a jiná havěť začali prchat. Sauronova věž se začala hroutit a ze sopky vytékala láva.
Frodo zničil Jeden prsten.
Vyhráli jsme.
Mordor se propadl do země i s prchajicími skřety.
Neviditelná ruka pode mnou povolila a já padala.
Pak už jsem ucítila jen ostrý náraz a ukrutnou bolest v hlavě.
Nemohla jsem se nadechnout.
Omdlela jsem.

Probudila jsem se až v nějaké místnosti. Všichni byli u protější postele a smáli se.
Na posteli seděl zdravý Frodo a u něj Smíšek s Pipinem. V čele postele stál Gandalf vedle Gimli, Legolas a Aragorn, u dveří stal Sam a usmíval se.

Všichni pomalu začali odcházet a mě si ani nevšimli.

Byla korunovace Aragorna. Uprostřed stáli hobiti a já pár metrů za nimi.

Aragorn se políbil s Arwen a pomalu šli k hobitům.
Hobiti se uklonili.

,,Přátelé, vy se neklaňte." A sám si klekl a všichni to po něm zopakovali.

Poté si stoupl a šel dál, netuším, kam jde, ale asi jde skočit dolů, nebo já nevím.
Najednou se zastavil a mně došlo, že stojí přede mnou.
Uklonila jsem se tedy a zvedla se.

,,Lumiel Nairo Mordorská." Začal pomalu a já měla co dělat, abych se nezakuckala, když to vyslovil.
,,Ty jsi ten nejodvážnější člověk, jakého jsem poznal a to, co jsi pro Gondor, ale i celou Středozem udělala budou všichni vědět."

,,Králi Aragorne," začala jsem vtipně, měl by si zvykat, už není jen nějaký hraničář ze severu, ale král Gondoru.
,,já nestojím o slávu." Dokončila jsem a podívala se do země. Nejspíš věděl, že to tak je a taky věděl, co chci.

Aragorn přikývl a usmál se, pak od sebe s Arwen odstoupili a já zvedla hlavu. Stál tam někdo, koho jsem rozhodně nečekala.

Ani jeden nečekal a okamžitě jsme byli u sebe. Objala jsem ho, ale moc dlouho to nevydrželo.
Chytil mě za bradu a zvedl mi hlavu.

Políbil mě.

Před celým Gondorem, Rohanem, jedním trpaslíkem, čarodějem a několika elfy.
Chytl mě a zatočil se mnou. Když jsem se podívala kolem sebe, všichni se nám klaněli.

,,Miluji tě, Legolasi."

,,Miluji tě, Lumiel."

No a pak hobiti odjeli do Kraje, Aragorn si to panoval na trůnu Gondoru a Legolas, Gimli a já jsme navštívili nějakou jeskyni, do které chtěl Gimli a pak Fangorn, do kterého chtěl Legolas.
Ptali se i kam bych chtěla já, ale já nic neřekla a prohlížela si hvozd.
Strávila jsem tam spoustu času.
Stoupla jsem si před jeden obrovský starý strom a zhluboka se nadechla. Všude kolem nás začali poletovat malé zelené třpitky.
Stromu jsem se poklonila a dotkla se ho. Z tohoto stromů pochází má síla, je to střed celého hvozdu a dalo by se říct, že jeho král.

Usmířila jsem se s Galadriel a taky jsme se dobré kamarádky, problém byl v tom, že odjela a tak jsme si posílali dopisy, nevím, jak se k ní dostali a jak ty pro mě od ní odletěli, ale dodržovaly jsme pravidelný kontakt.
Spoustu času jsem trávila i s Arwen, nebo Éowyn.
A i když jsem se s Galadriel usmířila, docela mi chybí ty souboje blesky.

Po dvou letech jsme se s Legolasem vzali.

Za pět let, od korunovace Aragorna, ses narodila ty, Enanor {Sluneční hvězda}.

Za další tři roky ses narodil ty, Théodene {pán lidí}.

A za další čtyři roky ses narodila ty, Lael {neznám překlad}.

A tak jsem se dala dohromady s vaším otcem."

***

Jak jsem napsala na začátku, ty úvozovky tam jsou schválně.
Celý příběh vypráví Lumiel svým dětem.
Ano, nechala jsem se inspirovat
Jak jsem poznal vaši matku.

Doufám, že se vám příběh líbil, pokud ano, ráda bych věděla, jestli mám psát na něco další FANFIKCI, třeba i znovu na Pána Prstenů, nebo na něco úplně jiného.
Tak mi dejte vědět.

Tak řekněte:

Takové typy:

Harry Potter

HP-the Marauders

Pán prstenů-LOTR

Zaklínač-the Witcher

Nebo něco vymyslete a já se na to podívám a napíšu fanfikci, nebo nemusí být i fanfikce... prostě, jestli chcete číst další moje příběhy, tak mi napiště, třeba sem do komentářů.

Tímto se s vámi loučím ♡

Opraveno: 8. srpna 2021