Co se škádlívá, rádo se mívá (ff-LOTR) DOKONČENO

Boromir

Všichni zastavili, i když to na řece nebylo jednoduché a rozhledli se kolem. Lehla jsem si do vody na záda a začala plavat kraul. Hezky pomalu jsem proplula kolem lodi a druhé a najednou...

,,Co to tam plave?!" Vykřikl Pip a já chytla záchvat smíchu, ukazoval na mě a při tom se tvářil jako vorvaň. Smála jsem se tak moc, že jsem nedávala pozor a začala se dusit. Smáli se všichni, jen Legolas si hned všiml, že se tam "topím" a připlaval mi s loďkou a Gimlim na pomoc.

,,No díky, ale zvládla bych to."

,,Vždyť ses tam topila!"

,,Jo a taky jsem se smála, myslím, že by mi tam stačilo se nadechnout nosem." Pozvedl obočí, ale radši to nekomentoval.

Zaparkovali jsem lodě a vystoupili.

,,Až se setmí, přeplujeme jezero. Schováme čluny a dál půjdeme pěšky. Zamiříme k Mordoru ze severu." Oznámil nám Aragorn a já se stále rozhlížela. Bylo mi jasné, že Sauron ví, že jsem se postavila proti němu a nechce jen prsten, ale i mě. Aby mě mohl mučit tak dlouho, dokud mu neodevzdám svou sílu.

,,Ano? Prostě jen tak najdeme cestu přes Emyn Muil, neprostupné bludiště skal ostrých jako břitva. A dál je to ještě lepší. Hnilobný smradlavý močál, kam oko dohlédne." Rozčiloval se Gimli.

,,To je naše cesta." Pipin vypadal trošku překvapeně.
,,Asi bys měl načerpat trochu sil, mistře trpaslíku." Dodal Aragorn.

,,Jaké síly?" Brmlal Gimli.

,,Pospěšme." Přešel Legolas k Aragornovi a já se k nim přidala.

,,Ne, skřeti hlídají pravý břeh. Musíme počkat na tmu."

,,Pravý břeh mi starosti nedělá. V mysli mi roste stín a hrozba. Něco se blíží. Cítím to." Řekli jsme s Legolasem úplně přesně to stejné zároveň, až se nás Aragorn vyděsil.

,,Vy jste to trénovali?"

,,Ne."

,,Žádný trpaslík nemusí načerpávat nové síly." Bručel si to pořád Gimli, když se Smíšek začal rozhlížet.

,,Ale ne!" Zašeptala jsem a rozběhla se do lesa.

,,Kde je Frodo?" A Boromir dodala jsem si a běžela dál do lesa.

Slyšela jsem dost zřetelně dupot, bylo jasné, že nás našli. Bylo mi jedno, co dělají ostatní, hlavně aby byl Frodo v pořádku. První skřet vyhlédl, ale to neměl dělat.
Dřív, než si mě všiml, jsem mu střelila šíp do hrudi a on se skácel k zemi. A pak další a další. Bylo jich tam nejmíň dvě stovky a někteří měli na hlavě obrovskou bílou Sarumanovu ruku.
Dalších pět jsem zvládla šípy, ale teď už byli moc blízko a já musela mečem. Nenávidím skřety ještě víc, než svou rodinu, ta je jen jedna, za to jich jsou desetitisíce a déle přibívaji.

Viděla jsem Legolase, tak jsem si ho zavolala, jako svou ochranku.

,,Legolasi! Prosím." Okamžitě ke mně přiběhl a začal bojovat, já si stoupla bokem natáhla ruce před sebe a začala odříkávat.

,,Je suis Lumiel, la fille de Shadow!
Je suis Naira et j'ai un cœur fougueux!
Tous les éléments de mon corps, réveillez-vous, saisissez les gobelins!
Feu, eau, vent, terre, réveillez-vous et détruisez les gobelins!
La lumière, l'ombre, la puissance de l'âme réveilleront et détruiront leurs arbalètes!
Ils méritent de s'attarder plus longtemps sur la face de la terre, de les balayer et de ne pas rendre la nilda!"

{Jsem Lumiel, dcera stínu!
Jsem Naira a mám ohnivé srdce!
Všechny živly v mém těle, probuďte se zmocněte se skřetů!
Ohni, vodo, větře, zemi probuďte se a zničte ty skřety!
Světlo, stíne, sílo duše probuďte se a zniče jim kuše!
Nezaslouží si déle přebývat na povrchu zemském, smeťte je a nikdy nevraťte!}