Co se škádlívá, rádo se mívá (ff-LOTR) DOKONČENO

Zase větší kousek pravdy

,,Tak, kde bych začala ?" Zeptala jsem se sama sebe, když jsem seděla naproti Legolasovi s Aragornem a měla jim o sobě říct skoro všechno.
,,Jsem jen z poloviny elfka, jako matka. Otec elf není. Dětstvi si nepamatuji, až když mi bylo pět. Vyrůstala jsem v Roklince s tehdejším pánem. Tam jsem vyrostla. Když mi bylo pět set, narodil se Elrond. Byl pro mě, jako mladší bratr. Starala jsem se o něj a pomáhala ho vychovávat. Když dospěl byli jsme nejlepší přátelé. Pak se ale rozhodl, že zjistí, kdo je můj otec. Netrvalo to dlouho, pouhých 984 a půl let, když na to přišel bál se mě. A pak přišel na řadu Gandalf. Opravdu už si nepamatuji, od kdy ho znám. Prostě už jsem ho znala, nebyli jsme si nijak blízcí. Když mu Elrond řekl, kdo jsem místo toho, aby se mě bál začal mi pomáhat. Prvně jsem se učila ovládat elementy, ale když se mi podařilo vyhodit do vzduchu půlku dávno ztraceného města, radši jsem začala se zbraněmi. Jako poloviční elfka mám přirozenou mrštnost a takový ty věci.
No a pak, o dalších tisíc let, nebo možná něco víc nevím, později ses narodil ty, Aragorne.
Zase jsem tě měla, jako mladšího bratra, pak jsem odjela a vrátila se za patnáct let. To si pamatuješ, že.
Byla jsem si odskočit v bitvě pěti armád a potom ještě zařizovala nějaké drobnosti.

No a pak jsem se potulovala po Středozemi. Dvakrát jsem se stavila v Roklince, jednou v Gondoru, stejně tak v Edorasu a Krajem jsem projížděla sedmkrát. Taky jsem se stavila kousek od Mordoru, ale tam mě chytla tady ta mučíci věc a já musela rychle pryč.

A teď, proč se mi dějí tyhle věci. Sauron nechce pouze prsten, ale i mou moc. Podle Gandalfa jsem silnější, než on a jako jediná a bez prstenu, se mu dokážu postavit a vyhrát nad ním. Taky bych prý dokázala svou silou zničit prsten, to mi řekl nedávno. Že prý můj oheň není normální oheň, ale ten ze sopky v Mordoru.
Proč, to nevím. Teda vím, ale nevím. A neřeknu vám to, to je ta věc, co vám neřeknu. Ale že bych zvládla zničit prsten se mi nezdá.

A teď - živly. Oheň, je tedy ten ze sopky v Mordoru, voda je z jezera před Morií, příroda, nebo země je z Fangorského hvozdu, proto jsem cítila, že se dali enti do pohybu. Vítr, nebo vzduch, to je prostě vzduch kolem nás, světlo to je světlo měsíce, i když se jen odráží od slunce, má jinou barvu a to stříbrnou. Vy to nevidíte, já ano, já to cítím. Tma, prostě temnota a ta je všude, třeba i v duši a tím navazuji na sílu duše, díky tomu si dokážu povídat s někým v hlavě a napadají mě věci, které vás zakopou do země, jak nejhlouběji to jde, dokážu vycítit jenom tím, jaká energie z vás sálá, co se vám stalo a tím vás setřít ze zemského povrchu..." byla jsem přerušena.

,,Zkus to na mně." Řekl Legolas.

,,Fajn, ale častěji pomáhám. To mi jde líp, to jste koukali, kdyz jsem začala mlubit na malou Fredu, že. Ta tedy." Podíval jsem se kousek vedle něj, asi tři milimetry a zadrhl se mi dech.
,,Ne! Já nemůžu!" Ještě jsem tam seděla minutu a rozdýchavala to, než jsem se uklidnila.
,,Ale můžu zkusit Aragorna." Otočila jsem se na něj a udělala to stejné, co s Legolasem.
,,A jsi si tím jistý, nemusí to tak být přemýšlej nad tím. Támhle je!" Aragorn se otočil tam, kam jsem ukazovala.
,,Chyba, tohle se stát nesmí. Nesmíš se při boji nechat ovlivnit svým srdcem. Ani v takovém to případě."

,,Páni, jak to víš? A to, co jsi říkala, byl to jen chyták, nebo pravda?"

,,Na to si přijdi sám."

,,Proč na mně nemůžeš a na Aragornovi ano?" Zeptal se Legolas po chvíli mlčení.

,,Opravdu chceš, abych to udělala?"

,,Ano." Z hluboká jsem se nadechla a vydechla.

,,Zavři oči a představuje si to, co chceš, aby se teď stalo." Zavřel oči a začal si představovat. Stále se to nezměnilo. Přistoupila jsem k němu, stála jsem od něj teď na metr, když v tom se na na s otočil Aragorn.