Santa Loki

„Co-?“ podíval se na něj Thor zaraženě, ale větu už nedořekl. Za otcem stála žena, kterou si z celého svého srdce přál mít u sebe. Byla ještě hubenější než obvykle a nádherné hnědé vlasy jí zdůrazňovaly výraznou bledost v obličeji, přesto se přes zářící oči a široký úsměv nedalo popřít, že je šťastná. První se vzpamatovala ona, když k němu přiběhla a místo obětí mu vrazila pořádnou facku.

„Jau.“

„Promiň, ale musela jsem se znova ujistit, že se mi nezdáš,“ řekla rychle a Thorův přicházející smích umlčela dravým polibkem.

„Ale no tak, nechte si to jinam,“ ozval se další hlas za nimi. „Ty kráso...,“ zírala další brunetka na sál, ve kterém se nacházeli a praštila do přístroje, který držela v ruce a zuřivě pípal. „Zmlkni ty šmejde.“

„Darcy,“ ozval se překvapeně Thor, když ho Jane pustila a mohl popadnout dech. Zmateně povytáhl na svou lásku obočí.

Jane jen pokrčila rameny. „No co. Chtěla vidět Asgard stejně jako já. Věř mi, že by si našla stejně nějaký způsob, jak se sem dostat.“

„To je pravda,“ křikla zády k nim, zkoumající vysoké sloupy. „To je úžasný. Z čeho to je?“

„Z mramoru a zlata.“

„Hustý.“

Odin, který vše celou dobu mlčky pozoroval, se obrátil k Thorovi: „Doufám, že se ti můj dárek líbí.“

„Otče,“ obrátil se k němu Thor provinile, pustil na chvíli Jane a objal otce, až se se smíchem zakymácel. „Větší překvapení a dárek jsi mi dát nemohl, a ty to dobře víš.“

Král stiskl synovi rameno, usmál se na Jane a otočil se ke vchodu do sálu, kde stál vysoký silný strážce Bifrostu. „Heimdalle, doprovoď pak dámy do jejich pokojů a najdi někoho, kdo jim dá místní šaty. Mám takový dojem, že tu nějakou dobu pobudou.“

TTT

Vysoký černovlasý muž přecházel sem tam po menší, ale vkusně zařízené místnosti ideální pro královského zajatce. Zelený vlající plášť si přitáhl blíž k tělu, založil si ruce na hrudi a vysokými černými botami klapal po bílé čisté podlaze. Cítil se neskutečně znuděně a znaveně. A přesto, že si to i kolikrát nedokázal přiznat - i smutně a vystrašeně. Už tolikrát toužil sednout si do kouta, kde ho nikdo nevidí a dát průchod svým slzám. Naposledy se tak šíleně cítil, když se dozvěděl, že je jen adoptovaný Odinův syn, a že ve skutečnosti je syn obra Laufeye z Jotunheimu. Tehdy pocítil neskutečné zklamání a bezmoc. Kolikrát tyhle pocity zažíval, když pozoroval svého bratra Thora, který byl vždycky pro všechny ideální, a kterému vždy nadržovali. Nedokázal pochopit, proč on, jako druhý syn nemůže být milován skoro stejně, ne-li lépe. K mladšímu sourozenci chovali rodiče většinou větší lásku. Jen on to měl přesně naopak.

Uhodil pěstí do zdi a zavřel na chvíli oči. Když měl příležitost stát se králem Asgardu, zase mu to jeho milovaný bratříček překazil. On a to jeho mocné kladivo, bez kterého by byl jen obyčejný voják. Z vlastní obětavosti se ztratil v hlubinách Vesmíru a toužil po pomstě. Národ Čitórů mu jí slíbil. Popohnali ho k touze vládnout lidu na Zemi. Jenže tentokrát se tam přifařili i další geniální hrdinové a zastavili ho. Jak jinak. On byl vždy ten slabý, zlý - ten ničema Loki.

Unaveně dosedl na křeslo zády ke zlatému vibrujícímu poli, bránící mu k jakémukoliv pokusu o únik. Promnul si oči a spánky a ramena otřásl v nepatrném vzlyku. Ve strachu, že by ho mohl někdo ze strážných nebo z ostatních vězňů vidět, rychle se sebral a silou mrštil křeslo proti poli. Křeslo dopadlo na zem, jednu nohu mělo zlomenou. Loki ve vzteku smetl i staré knihy ze stolku. Dýchal přerývaně a hrudník mu se mu s dechem prudce zvedal a klesal.