slytherin mudblood 2 | draco malfoy

kapitola 13 - Ostrý lásky šíp

,, Kam ten spěch, slečno?" zeptal se Snape a všichni se na mě otočili.

,, Rozdávat ostré šípy lásky, pane profesore" protočila jsem očima a opustila jsem ošetřovnu. Už jsem si to linula hradem a hledala toho blonďatého kluka, abych mu pořádně vyhubovala za jeho nezodpovědnost. A taky abych zase cítila jeho sladké rty, jelikož mi neskutečně chybí...

Mířila jsem rovnou do komnaty nejvyšší potřeby. Tráví tam teď nejvíce času a byla by náhoda, kdybych ho tam zrovna nezastihla. I když jsem celou dobu měla pocit, že mě někdo sledoval, u vchodu do komnaty jsem se ani nerozhlédla a hned vešla dovnitř.

Ale mýlila jsem se, nebyl tam. Skříň byla schovaná pod nějakým ohozem. Řekla bych, že tu ještě nebyl, a proto jsem se posadila do křesla a rozhodla se na něj počkat.

Pohled Draca

Šel jsem osvětlenou chodbou hradu. Měl jsem namířeno tam, jako vždycky. Pocit toho, že mě někdo sleduje, mě neopouštel. Cítil jsem se dneska obzvlášť nesvůj. I přes to, že jsem se několikrát ohlédl, nikoho jsem nespatřil. Přemlouval jsem se, že se mi to jen zdá, ale moje hlava a mozek mi pořád nedali pokoj. I přes to jsem ale musel jít pro toho idiotského ptáka, abych ho dnes mohl poslat skříní. Věděl jsem, že čas jeho příchodu se blíží. Že skříň bude co nevidět připravena k přepravě smrtijedů do hradu a že Brumbál brzy zemře, mou rukou. Uvědomoval jsem si to všechno, i přes to jsem ale nic z toho nedokázal pochopit. Bál jsem se, strašně jsem se bál. Jsem ten největší zbabělec, jakého znám, ale nedokážu tomu pomoct. Nedokážu být silný ani statečný, ale Charlie ochránit musím. Prostě musím! Už takhle jsem ji vystavil velkému nebezpečí a v životě bych si neodpustil, kdyby se jí kvůli mě něco stalo. Nikdy jsem neměl přistoupit na ty hloupé šachy nebo jí cokoliv říkat. Takhle jsem to jenom zhoršil... Ostatně, jako vždy.

Před vchodem do komnaty jsem se rozhlédl, jestli mě opravdu nikdo nesleduje. Nikoho jsem však neviděl, proto jsem klidně vešel dovnitř, s ptáčkem v ruce. Když jsem však přišel před skříň, překvapily mě dvě jemné ruce na mých očích. Lekl jsem se a rozevřel dlaň, tudíž jsem tím dal omylem ptáčkovi volnost. Charlie se uchechtla.

Otočil jsem se na ni. Netvářila se nijak naštvaně, jak jsem si zprvu myslel. Jemně se usmívala.

,, Co tady děláš?" zeptal jsem se jí, ještě pořád trochu v šoku.

,, Co bys řekl, chci být taky někdy s tebou. A ty? Ty jsi pořád zalezlý tady.." řekla a ruce mi omotala kolem pasu.

,, Chybíš mi.. " zamumlala mi do hrudi a moje srdce zaplesalo. Chybíš mi..

Zní to tak hezky. Hezky se to poslouchá a člověka to potěší. Ale pro ni by bylo lepší, kdyby mě nenáviděla..

Dost už!

Takovýhle myšlenek bylo už dost..
Přivinul jsem si ji blíže k sobě a dal jsem jí nepatrnou pusu do vlasů. Jak hezký jí voní. Jako bylinky, heřmánek, nebo něco takového. Její sladké vůně se nemůžu nabažit.

,, Taky mi chybíš, Charlie, ale víš, že to jinak nejde... Mám o tebe strach. A ty moc dobře víš, že vše dopadne líp, když se ode mě budeš držet dál.. " řekl jsem, I když jsem nechtěl. Ona ke mně zvedla svá smutná očka a ohrnula ret. Jako malé dítě.

,, Ale já nechci, chápeš? Jak říkal Brumbál - být mladý a cítit ostrý lásky šíp. Je mi jedno, jak moc to bude bolet." řekla mi a natáhla se pro polibek. Ten jsem jí samozřejmě se vším citem a něhou věnoval. Tak moc, neskutečně moc jsem ji miloval, až jsem tomu sám nevěřil. V životě jsem tak silný cit nepociťoval a ani nepřijímal. V životě jsem pomalu ani necítil lásku, natož takovouhle. A je to hezký pocit, i když mě nikdy nenapadlo, že bych ho mohl prožívat, a zrovna s ní.

V tu chvíli mi bylo smutno. Přál jsem si ji mít u sebe navždy, abychom jako dva normální puberťáci mohli prožívat trable lásky. Abychom mohli být bezstarostní a neobávat se, že tohle či tamto setkání je naše poslední..

Jsem přeslazený, zamilovaný. Je mi to protivné a zároveň není. Nevím. Pořád si tím nejsem úplně jistý, ale zároveň jsem. Sám se nechápu.

,, Draco.. " najednou Charlie zvážněla.
,, potřebuji si s tebou ale o něčem promluvit" svraštila čelo a táhla mě ke křeslu, abychom se posadili. Měl jsem vědět, že tady není jen, aby mě pomuckala.. Nebo se snad zeptala, jak to jde nebo tak.

,, O čem?" znervózněl jsem a ona se nadechla.

,, Ron leží na ošetřovně. Otrávil se medovinou od Křiklana, kterou nám včera večer nalil, když jsme k němu s Harrym Rona přivedli pod vlivem Nápoje lásky. Křiklam přiznal, že nevěděl od koho medovinu dostal, ale že ji chtěl dát Brumbálovi jako dárek. Draco.. Byl jsi to ty?" podívala se mi do očí.

Zachvěl se mi hlas a já nic říct nemohl. Ta představa, že jsem místo Brumbála mohl otrávit samotnou Charlie mě upřímně vyděsila. To jsem si nedovedl ani představit.

,, J-já... Charlie, ty.. Ty víš, že to tak je.. Mrzí mě to. Tak nějak jsem doufal, že bych.. " poklnul jsem, nebylo mi to příjemné. Vím, že jsem vrah, i ona to ví, ale já i ona o tom neradi mluvíme, což je snad pochopitelné..

,,Doufal jsem, že bych ho pak nemusel zabít z očí do očí.. Tak, jak to po mně chce Pán zla.."