Sister

Někdo krade mrtvá těla *

Pomalu slezl dolů a sledoval prázdný pohled v Donovanových očích.

Sophie věděla, že to byla sebeobrana, že jej nezabil schválně.

Začala nahlas křičet, ale zpod pásky vycházely jen přidušené skřeky, které nebyly dostatečně hlasité.

Chtěla za ním běžet a obejmout ho, vysvětlit mu, že to není jeho vina.

Jednou rukou se jí podařilo vyndat telefon ze zadní kapsy. Věděla, že mu nezavolá, že jeho číslo nedokáže vytočit, ale napadlo ji něco jiného. Třeba když jej shodí dolů, tak se půjde podívat, co za ránu to bylo a najde ji.

Jak si naplánovala, tak udělala. Knihovnou se rozlehla hlasitá rána.

Chlapec sebou škubnul a vyděšeně se rozhlížel kolem sebe. Pomalu došel k místu, odkud se rána ozvala. Poznal, že to byl její telefon. Pohledem přejel celou knihovnu, ale nic neobvyklého nespatřil.

Pak ho to napadlo. Druhé poschodí. Pomalu vystoupal schody a opatrně nahlížel pod jednotlivé stoly a mezi regály.

,,Soph," vydechl úlevně, když ji spatřil připoutanou u jednoho ze stolů.

Vypadala hrozně. Vlasy měla rozcuchané a plné listů z lesa. Oči měla upatlané od rozmazané řasenky. Oblečení bylo na pár místech roztrhané a velice špinavé.

Na nic nečekal a začal ji dostávat z provazů ven. Jako poslední ji jemně strhnul pásku z pusy.

,,Stilesi," zamumlala a vpadla mu do náruče.

,,Co se ti stalo? Jak jsi se sem dostala?" ptal se jí starostlivě.

,,Já-já nevím," odpověděla mu a s jeho pomocí se zvedla zpátky na nohy.

Podepřel ji a společně se vydali po schodech dolů.

Hnědovláska si zamračeně prohlížela chlapcovo nehybné tělo.

,,Nebylo to schválně," zašeptal tak tiše, že jej skoro ani nebylo slyšet.

,,Já vím že ne," odpověděla mu a otočila se na něj, ,,byla to sebeobrana. Zabil by tě a teď pojď, musíme odsud vypadnout dřív, než nás tu někdo nachytá."

Hnědovlásek přikývl a oba vyšli ven ze školy rovnou ke Stilesovu Jeepu.

Pomohl jí nasednout do auta, zaklapl kapotu a nasedl na místo řidiče.

Nervózně vydechoval.

,,Stilesi," promluvila na něj hnědovláska, když zaslechla policejní sirény.

Chlapec zhasl světla auta a zacouval k popelnicím.

,,Hej, hej," vzala jeho hlavu do svých rukou a otočila ji tak, aby mu viděla do očí, ,,není to tvoje vina, dobře? Jednal si v nutné obraně. Kdybys za ten šroub nezatáhl, zabil by tě."

Stiles jí nic neřekl a jen sledoval její obličej.

,,Máš rozseklý ret," vypadlo z něj najednou.

Dívka se pousmála.

,,Byla to těžká noc," vydechla, ,,vím na co se chceš zeptat. Já nevím jak jsem se sem dostala. Poslední co si pamatuju, byl oheň," zalhala mu.

Vzpomínala si na ten les a hořící Nemeton.

,,Skrč se," přikázal jí, když si všimnul jednoho z policistů.

Roztřesenou rukou zapnul policejní vysílačku.

,,Dispečink, tady hlídka deset devadesát sedm, nikdo tu není, je to šest set padesát trojka," ozvalo se z přístroje.

Oba dva se na sebe zmateně podívali a čekali než hlídka odjede.

Stiles dívce věnoval jasný pohled, oba vylezli z auta ven a vraceli se ke škole.

,,To není možný," zamumlal Stiles, když spatřil prázdno.

Po Donovanovi nezbylo ani památky.

,,Měli bychom jít," zamumlala hnědovláska, chytla Stilese za ruku a táhla jej zpět k Jeepu.

Oba nasedli do auta a jeli domů.

,,Zůstaneš dneska u mě?" zamumlal, když zastavoval před domem McCallů.

Sophie jen kývla v souhlas a nechala se jím odvézt k němu domů.

Když přišli do jeho pokoje, Stiles okamžitě přešel ke své tabuli a začal na ni cosi psát.

Donovan není mrtvý - odešel z místa činu pryč.

Donovan je mrtvý.

To byla další věta, která byla hned pod tím.

Někdo odnesl jeho tělo.

To bylo poslední, co na tabuli napsal.

Sophie vzala mazací houbičku a všechno co tam napsal, pečlivě smazala. Pak se na chlapce otočila a silně jej objala.

Stiles se svezl na kolena začaly se z něj linout bolestné vzlyky.

Hnědovláska jej jen hladila po zádech. Nemělo cenu mu něco říkat. Tohle bylo to, co on teď potřeboval.

Potřeboval vědět, že na to není sám. A nebyl. Měl jí, měl Sophie.

Bolestně sykla, když si svou vlastní rukou přejela po ráně po provazu.

,,Jsi v pořádku?" podíval se na ni s očima mokrýma od slz.

,,Budu," pousmála se na něj, ,,měl bys to ze sebe smýt," kývla hlavou ke krvi, kterou měl na rukou.

Jemně jej vzala za ruku a odvedla ho do koupelny, kde ho pak nechala ze sebe alespoň trochu smýt ten kousavý pocit viny, který se ho nechtěl pustit.

Sophie jej po chvilce vystřídala. Na sebe si vzala jedno ze Stilesových starých triček a šla zpět k němu do pokoje.

Sedla si vedle něj na postel a sledovala jeho prázdný výraz.

Stiles svůj pohled po chvíli přetočil na ní.

Mírně se pousmál, když si uvědomil, jak moc je vděčný za to, že tam Sophie byla.

Oba sebou škubli, když se pokojem ozval zvuk Stilesova telefonu.

,,Scotte?" promluvil na volajícího.

,,Někdo odnáší ta těla," ozval se Scottův hlas, ,,Stilesi jsi tam?" ozvalo se znovu, když chlapec dlouho mlčel.

,,Jo, um, o čem to mluvíš?" zeptal se nervózně Stiles a rukou si prohraboval své vlasy.

,,Jsem na klinice, Tracyno tělo je pryč," odpověděl mu Scott, ,,Lucasovo tělo zmizelo z márnice. Hledají ho po celé nemocnici, ale nemůžou jej najít. Někdo krade ta těla."