Sister

Vítejte v Beacon Hills! *

Na krajinu za oknem auta padla tma, lidé jdoucí pozdě večer ze svých prací si objímali holé paže či si začali navlékat své bundy.

Hnědovlasá dívka sledovala onu krajinu zahalenou ve tmě a snažila se potlačit temné myšlenky, které se jí honily hlavou.

Byla vytočená, jak si mohl dovolit jí jen tak oznámit, že pojedou do města, kam měla zakázaný přístup necelých jedenáct let? Se svým otcem nikdy dobrý vztah neměla, vždy se zajímal jen o práci a na ní si moc času neudělal, to ale neměnilo nic na tom, že jí to oznámil jako by to byl denní chléb.

,,Vítejte v Beacon Hills"

Sophia na ceduli s nápisem hleděla s jistým odporem, neměla to město ráda, způsobilo jí tolik problémů a to jí bylo teprve pět let.

Sledovala rodinné domky, které tvořily ono podivné město. V ulicích byl klid, nikde nebylo ani živáčka.

Zastavili před větším rodinným domkem zbarveným do šedomodré barvy. Okenice byly orámované bílou barvou a světla nad domovními dveřmi byla rozsvícená.

,,Jsme tu," vyrušil ji z myšlenek hrubý hlas černovlasého muže sedícího za volantem.

,,Toho bych si nevšimla," zamumlala si pro sebe hnědovláska a vystoupila z auta.

,,Vezmu ti to," promluvil ji za zády otec, kterého by na místě nejraději proklela.

,,Nemusíš si hrát na dobrého otce, těch jedenáct let si jím nebyl, tak proč teď začínat," pousmála se a vyndala z kufru svá zavazadla a krabice.

Rafael zmáčkl zvonek a oba s nervozními výrazy sledovali kliku dveří.

,,Konečně jste tady," ve dveřích se objevila hnědovlasá žena s upřímným úsměvem na tváři.

,,Ahoj, musím ještě na stanici šerifa, vrátím se později," na své tváři vytvořil něco jako křivý úsměv a zmizel v autě.

,,Tak ráda tě zase vidím, zlato," usmála se Melissa a vtáhla svou dceru do objetí.

Dívka sebou zprvu cukla, nebyla zvyklá na takovou náklonnost. Po chvíli ji ale objetí oplatila, cítila se v něm bezpečně.

,,Chyběla jsi mi, mami," pousmála se a ještě stisk zesílila.

,,Pojď dovnitř. Ukážu ti tvůj pokoj a dáme si večeři," vzala jednu z krabic a obě zmizely v útrobách domu.

,,Je to tu jiný," pousmála se hnědovláska a vyšla schody do druhého patra.

,,Museli jsme to předělat, bylo tu až moc vzpomínek," pokrčila rameny žena s unaveným výrazem vepsaným ve tváři.

Došly ke dveřím z masivního dubového dřeva, které vedly do dívčina pokoje.

,,Je krásný," usmála se hnědovláska a očima přejížděla po místnosti, ve které se nacházely.

Po pravé straně se nacházely dveře, které vedly do koupelny. Vedle nich se nacházela velká šatní skříň, která byla černé barvy stejně jako postel a psací stůl. Nejvíc se jí líbil výklenek s oknem, kde dokonale viděla jak na noční oblohu, tak na příjezdovou cestu. Podlaha a zdi byly v dokonalém kontrastu s veškerým nábytkem.

,,Máš tu schválně větší postel, vím jak moc ráda se rozvaluješ," pousmála se Melissa, ,,až se rozkoukáš, tak přijď na večeři."

Sophie pomalu začala vybalovat své věci. Všechny fotky s přáteli, které už nejspíše v životě neuvidí ji do paměti vhodily i nemilé vzpomínky na drsný výcvik, kterým si prošla. Jedno ale věděla, je to nové město, tím pádem i nový začátek. Může udělat všechny věci jinak, nemusí být svým starým já. Byla si jistá tím, že nechce mít se svým starým já nic společného.

Ale jak se říká, můžeme potlačit i to nejhorší z nás, ale časem se nám to stejně vrátí.

ZDRAVÍM! Vítám tě u mé nové povídky. Doufám, že se vám to zatím líbí, vím že se zatím nic moc zajímavého neděje, nicméně to tak se začátky většinou bývá.  Také doufám, že máte dobrý den a celkově takovou dobrou náladu.