Jessica Keener

Chapter I

Když Hope Mikaelson skočila do Malivoru myslela si že všechno zastaví ale opak byl pravdou, všechno ještě zhoršila. Když jí Malivor vyvrhnul protože neměla aktivní upíří stránku všechno bylo jiné víc než si uměla představit. Všichni na ní zapomněli a to i Landon člověk kterého milovala. Nikdy si nedokázala představit že by ho Lizzie mohla mít nedej bože ráda, spletla se, po celou tu dobu ho měla ráda o mnoho víc než si kdy myslela.

I přes tuhle skutečnost to bolelo když je viděla se líbat. Musela odejít ze Salvatorovi školy dřív než by si jí někdo všimnul a ona bych zničila život všem co měla ráda. Takže ano tohle je Hope Mikaelson tedy teď už spíše Jessica Clark. Stála v hale Mystic Falls střední školy a musela se nadechnout. Byl to začátek jejího nového života. Rozhlédla se okolo sebe všichni to byli neznámí lidé a ona se snažila o to aby sem alespoň trochu zapadla.

Hope se nadechla rozhlížející se okolo sebe a vydala se k ředitelně kde zaklepala na dveře od ředitelny a ty se okamžitě otevřeli. V ten moment se Hope ale nenáviděla za to že do této školy vůbec přišla. ,,Slečna Jessica Kenner že ano?" usmál se na ní ředitel školy Alarick Saltzman. ,,Ano jsem to já" Hope se snažila pousmát. Rick jí pustil do ředitelny a pokynul jí aby se posadila na křeslo, Hope se nadechla a začala si mnout ruce.

,,Jste jako čistý list slečno Jessico Kennerová, rodiče Tom a Katharine, Žádný papír z minulé školy" pronesl Rick když se díval do papírů. ,,Bohužel jsme se přistěhovali z daleka a dokumenty se museli někam založit nebo tak" pronesla ihned Hope. ,,Hodně jsme se stěhovali" dodala Hope. ,,No jestli teď budete v Mystic Falls budete chodit sem" pronesl Rick a měřil si jí nedůvěřivým pohledem kterým se Hope nenechala zastrašit.

,,V tom případě jsem tady dobře" Hope přerušil školní zvonek. ,,Můžu teď jít?" zeptala se a rychle se zvedla. ,,Počkej ještě, mám dvě dcery a poznám když mi něco tají, Takže pokud se u vás doma něco děje, jsi v maléru a chceš si promluvit, tak nezapomeň že jsem tady" pronesl Rick a Hope měla slzy v očích. Hope vyběhla z ředitelny ale do někoho vrazila. ,,Moc se omlouvám!" vyhrkla dívka a Hope se podívala do očí které moc dobře znala.

,,To je v pořádku jsem Jessica Kenner" vydala tiše Hope a tupě se na ní dívala. ,,Jsem Faith Mikaelson dcera Elijaha a Katherine" pronesla Faith k dívce která do ní vrazila. Hope se sevřel hrudník a netušila co by měla udělat. Ani vlastně nic nestihla Faith si jí hned vzala pod svá křídla tak jako to udělala kdysi její matka. Když bylo odpoledne Faith na Hope čekala slíbila jí že jí tu nenechá ztracenou ale netušila jak moc zlomí Hope srdce.

,,Srdíčko" ode dveří se ozval hlas, Hope zahlédla jak Faith zazářili oči když zaslechla hlas svého otce. Faith se rozeběhla svému tátovi do náručí a Hope se otočila jen aby je všechny zahlédla. Klause, Hayley a Elijaha Mikaelsonovi. ,,Tati, strejdo a teto tohle je moje kamarádka Jessica Kenner, Jess tohle je můj táta Elijah, Můj strýc Klaus a moje teta Hayley" pronesla Faith a Hope se sevřel hrudník nemohla se nadechnout.

,,Jsem H... Jessica Kenner" vydala ze sebe a zahnala nutkání vykřičet do světa kdo skutečně je. ,,Někoho mi připomínáš" usmál se na ni Klaus a Hope na těžko polkla. ,,Už musím jít domů rodiče na mě čakají" zalhala a rychle se rozeběhla pryč. Šla cestou kterou moc dobře znala šla tudy už tolikrát že to neuměla ani spočítat. Zastavila se u domu a nadechla se. Sbírala odvahu k tomu aby zaklepala na dveře a požádala o pomoc.

Hope sebrala všechnu svojí odvahu a zaklepala na dveře od domu které se okamžitě otevřeli a Alaric na ní pohlédl. Alaricovi někoho připomínala ale netroufl si říct koho. „Potřebuji vaši pomoc" promluvila lehce namrzlá a zoufalá proto jí Ric pustil do éteru jeho útulného domu. Ric jí usadil do obýváku a odebral se uvařit čaj zatím co Hope se dívala na fotku, dívala se na fotku na které byla Hayley, Alaric a ona sama když byla malá.

Hope jí opatrně vzala do ruky a otočila ji. Ze zadu na pozadí byli napsána slova od jejího otce: Postarej se o ní jako by to byla tvoje vlastní dcera a ochraňuj ji, a to nejenom protože je to dítě ale protože je to poslední důkaz toho že jsem měl lidskost ona je moje srdce. Hope steklo několik slz a podívala se na tvář svého otce a do jeho očí v kterých bylo tolik lásky. Pohladila fotku v místu jeho obličeje a steklo jí pár slz a položila fotografii zpátky.

Rukou přejela po dřevěném ručně řezaném stole na kterém byla fotka Rica a Jo Parkerové. Tu Hope ani dvojčata nikdy nezažili. Hope opatrně otevřela šuplík a zamračila se nad svým nálezem. Opatrně chytla do rukou svojí vlastní fotografii a složku ze jménem Hope Mikaelson. Byla to její složka. Alaric si jí schoval protože věděl že jí jednou bude potřebovat, že si jednou bude potřebovat vzpomenout na dívku kterou do slova a do písmene zachránil.

Hope otevřela složku a pohlédla na všechny záznamy. „Jessica" pousmála se když si přečetla jméno kterým jí říkával na misích. Byla tam spousta jejích fotek a záznamů. Téměř plakala když si od něj četla o vztahu mezi ní a ostatními ze školy. Její ruce se třásli proto se nedivila že ze složky něco vypadlo. Byli to dopisy, Hope je zvedla ze země a pohlédla na obálky nebyli nadepsané takže bylo jedno kterou si vybere. Vytáhla první dopis a začala číst rukopis svého otce a téměř se rozplakala.

„Má nejdražší Hope. Nevím, jako co tě najdu. Jako dítě plné zázraku, teenagera plného názorů nebo ženu se světem u nohou. Píšu ti, abych ti řekl, že tě miluji a vysvětlil, že v nejtemnější hodině naší rodiny jsem byl vyzván, abych zachránil své sourozence ... a tak jsem to udělal. Prosím, neoplakej mě. Ať už trpím bolestí, ať už jsem ve službě těm, které miluji. Budu od tebe pryč. Buď hodná ke své matce. Mám útěchu toho, že tě ochrání.

A vím, že nebude odpočívat, dokud nebude naše rodina sjednocena ..." přečetla tiše Hope odvažující se na druhou část. „Do té doby ti moje oběť umožní růst Staňte se krásnou dcerou, kterou si teď dokážu jen představit. Pamatujte, že jste dědictví, které tato rodina vždy požadovala, příslib, který jsme se snažili chránit. Vždy budete ... naše naděje." tenhle dopis jí Alaric nikdy nedal a věděl proč kdyby si ho Hope přečetla zhroutila by se.

Tak jako se to téměř stalo právě teď. Hope měla v srdci po svém otci obrovskou díru a vždy když našla něco po něm to bylo ještě horší než kdykoliv před tím. Hope zvedla druhou obálku ale nebyl to dopis byli to fotky. Fotky jí a její rodiny. A kresby. Když byli odloučení její otec maloval její tvář, tu tvář malé holčičky kterou si pamatoval. „Prohledáváš mé věci?" ozval se Ricův hlas a Hope se otočila. „Musím jít zabít Cycopla chceš mi pomoct?" zeptal se jí.

Hope se usmála tyhle časy s ním mu chyběli a proto ihned přikývla. Společně se vydali na náměstí kde byl i Landon Cyclop jako vždy šel po něm Hope neodolala tiše zaklít. Bylo to na mále ale nakonec příšeru zabili a Rick se na ní podíval. „Bylo to jako bychom spolu už někdy bojovali... Je to pravda?" zeptal se jí když byli u něj doma a každý byl v jiné místnosti. „To je nesmysl" ozvala se Hope i když v koutku duše jí cosi napovídalo že si něco pamatuje.

Že díky těm složkám nedokázal úplně zapomenout. „Malivor nám vzal hodně vzpomínek třeba jsi jedna z nich" proč musel být Rick tak chytrý? Hope se opřela o linku a snažila se neplakat i když ti se jí zrovna dvakrát moc nepodařilo. Hope pomalu šla do jeho pracovny. Rick se na ní zvědavě otočil a čekal co se stane. „Je na čase čelit pravdě" šeptla si sama pro sebe. „Nejsem Jessica Kenner... Jsem Hope Mikaelson. Jsem dcera Klause a Hayley.

Kteří jsou tady živí i když nevím jak asi protože nejsem jejich dcera a zapomněli na mě. Jsem tribrid. A skočila jsem do Malivoru abych nás všechny zachránila po telefonu jsem ti řekla aby jsi spálil všechny důkazy o tom že jsem existovala ale ty jsi to dle té složky nedokázal" vydala ze sebe Hope a po tvářích jí tekly hory slaných slz které jí stékali do úst a měla nepříjemnou chuť na jazyce. „Teď by jsi mi měl říct že jsi na mě pyšný" Alaric vyřklu tu větu kterou si z ono rozhovoru pamatoval.

„Všichni na mě zapomněli a první koho jsem chtěla vidět byla moje kamarádka Josie a přítel Landon jenže ti se posunuli dál spolu a tak mě napadlo že půjdu za tebou protože ty... Jsi to jediné co mám, jsi to nejbližší co mám k otci a já už nevím jak dál" Hope vydala tyto slova dívající se Ricovi do tváře, doufala že jí pochopí. „Zvládneme to spolu" usmál se Ric a Hope ho rychle obejmula tolik jí chyběl ale stále někdy v koutku duše myslela na Ryana.