Mermaid //L.S.//

〤23〤

Harry vedl Louise úzkou cestičkou zpět k chatkám a je pochopitelné, že se Louis bál. Byli to přeci jen další lidé a už jen s Harrym si nebyl jistý. Jeho břicho se svíralo nervozitou, ale to byl spíš strach, protože ruka zelenookého jemně držela jeho bok, vedl ho vedle sebe a jeho palec ho hladil pod tričkem, příjemně hřál, ale Louis si nechtěl přiznat že se mu jeho dotek líbí. Měl stejně dost práce pozorováním svých nohou, za měsíc už opět dost zapoměly, jak vlastně fungovat, to byl zřejmě hlavní důvod, proč ho Harry držel. Ano, to bude ten důvod.

Stromy se postupně rozestoupily a oni vyšli na mítinu, kde už stály první chatky, lidé se tu hemžili, různě zvláštně pomalovaní a neobyčejně oblečení. Harry Louisovi po cestě říkal, že dnes je nějaký speciální den, kdy padá hodně hvězd, takže to bylo nejspíš ono. Šli spolu pomalu dál, dokud se přímo před nimi neobjevila ta žena, která s Harrym chodila k vodě, modrooký jen znal její obličej. Zadívala se na něj, byla krásná. Nemohla být zase o tolik starší než Louis a měla i krásný obličej, spolu s jejíma tmavě hnědýma očima. Z jejího pohledu bylo vidět, že se ji to co vidí zase tolik nelíbí.

,,Harry..." řekla pomalu, její hlas skoro opatrný, opatrovnický. Potom se podívala znovu na modrookého, který přesně jak si myslela nevypadal vyloženě šťastně. ,,Kde má kalhoty? Podívej na něj, vždyť mu je určitě zima!" řekla úplně něco jiného, než co Louis odhadoval, tón jejího hlasu zněl taky zvláštně. Louis se podíval nahoru na Harryho a on mu pohled nervózně oplatil, cítil jak prsty, které ho držely za bok zpevnily. ,,Harry.." řekla skoro jako když matka kárá své dítě, on na oplátku skoro zakňučel, nemohl. Co když mu uteče? Co když se Louisovi něco stane až bude pryč?

,,Copak mi nevěříš?" řekla. ,,Jo-ano, jistě." zamumlal a křečovitě pustil Louisův bok, aby se rychle rozešel někam dále do vesnice. Několikrát se otočil, aby zkontroloval že mu jeho víla neutíká, až se nakonec někde ztratil. Louis jen sledoval své bosé nohy a objímal se svými drobnými pažemi. Stýskalo se mu po moři.

,,Pustí tě." řekla najednou a Louisův pohled vystřelil směrem k jejím očím. ,,Doopravdy se o tebe bojí, má strach že mu utečeš a on zústane zase sám." Louis sice neznal důvod, ale věděl že ona mu nelže. ,,Máš ho rád?" zeptala se a skoro se zasmála nad panikou v jeho očích, ani netušila jak moc složitě se tato jednoduchá otázka jeví. ,,Já ho znám ze všech nejlépe." řekla potichu. ,,Slibuju ti, že on ti neublíží. Už nikdy."

Louis se dotkl svého obličeje, tak moc překvapen, že se nemůže donutit neusmívat se. ,,Je do tebe zamilovaný." řekla to, to slovo zaznělo nahlas, odráželo se v Louisově hlavě jako ozvěna, jeho břicho se nad tím slovem sevřelo, cítil divné šimrání, ale pořád zkoumal její obličej. Je to vtip? Co když je to jen vtip? ,,Ublížil ti?" zeptala se po pár vteřinách a on už s menším úsměvem kývl. ,,Jen ho sleduj, uvidíš jak moc ho to mrzí. Snažil se chránit sám sebe."

Louis, který byl právě více zmatený, než snad kdy dříve si všiml Harryho, který se rychlým krokem vracel. ,,Dívej se a uvidíš." usmála se na něj a Louis opatrně kývl. Potom kývla na Harryho a nechala tam malou vílu stát o samotě. O pár vteřin později už u něj stál Harry. ,,Uh- ahoj." řekl a sakra, Louis se chtěl usmát. Poté bez pokusu o protest nechal Harryho, aby mu pomohl s navléknutím kalhot. Přitom se ho zdravou rukou musel držet ramene a páni, najednou byli blízko.

,,Můžu tě obejmout?" zašeptal tiše, když se ho Louis pořád držel a jeho velké ruce ho opatrně chytily za boky, modrooký jen pokroutil hlavou a Harry ho už doopravdy pouštěl a z nějakého důvodu to mělo pro Louise cenu. Doopravdy by ho nechal být, kdyby si to přál. Proto taky Harryho otočil a své malé ruce obmotal kolem jeho krku. I když stál na špičkách, stejně cítil jak se Harry přikrčil a jeho ruce, které znovu byly na jeho bocích se posunuly na jeho záda. Zabořil hlavu do jeho krku a silně si ho na sebe přimáčkl. ,,Děkuju." zamumlal Louisovi do ucha a sakra, tentokrát už se už usmát musel.

Poté ho Harry zavedl do jeho chatky a skoro nadšeně mu ji ukazoval a vyprávěl, jak si pamatuje, když ji tu jako malý stavěl a všichni mu pomáhali a Louis jen poslouchal. Posadil ho na jeho postel a před něj postavil stolek, na ten mu opatrně položil ruku a zatvářil se nervózně. ,,Musím ti alespoň trochu srovnat kosti." zašeptal. ,,Aby se ti ta ruka zahojila a aby jsi ji mohl alespoň trochu používat." s tím samozřejmě modrooký souhlasil, ta ruka doopravdy bolela. Jistě že uvítá změnu.

,,Bude to- bolí to." řekl Harry a z jeho ruky se podíval na Louise, který si náhle uvědomil, že Harry má v očích strach. Pokusil se na něj usmát a kývl. ,,Omlouvám se." zašeptal a jeho malou něžnou ruku vzal do svých dvou velkých. Měl skrčené obočí, když se soustředil ve snaze prohmatat mu ruku, už to šíleně bolelo, ale Louis nechtěl aby to Harry věděl, proto jen silně mačkal své stehno. ,,Dobře." řekl si asi pro sebe a ještě jednou se podíval na Louise.

Potom z ničeho nic silně zmáčkl jeho ruku a Louis cítil nepříjemné tření kostí, kdyby mohl, ječel by. Jeho ruka se sama z jeho stehna opět přemístila na Harryho rameno a silně ho mačkal. Když ho ta ohlušující bolest opustila, došlo mu, že Harry pevně sleduje jeho obličej s nešťastným výrazem, jakoby se přímo trestal tím, jak ho to bolí. Vše co Louis chtěl bylo, aby mu mohl říct, že je to v pořádku. Znovu a znovu mumlal, že se omlouvá a že ho to mrzí, než ruku znovu zmáčkl a něco se v ní znovu pohnulo, tentokrát Louis bez rozmyslu zdravou rukou praštil do Harryho ramene, se svou silou mu nemohl ublížit a Harry mu jen šeptal, že je to v pořádku, ať to pustí ven. Překvapivě Louise ta bolest natolik vyčerpala, že se musel opřít o Harryho, hlavu měl na jeho rameni a jemně se otřásal, když mu z očí tekly slzy.

,,Promiň mi to." zašeptal zelenooký a skoro to nedořekl, když se mu na konci zlomil hlas. Louise znovu posadil a setřel mu slzy. Pohladil mu tvář palcem a odtáhl se, jen aby přinesl nějakou mast. Jeho ruku s ní potřel, příjemně to hřálo. ,,Budu ti to mazat každý den, dobře? Potom se to zlepší." potom z postele vzal obinadlo a ruku modrookého s ním obmotával. Trošku to škrtilo, ale když to dokončil, ruka překvapivě bolela méně.

Ještě dlouho poté tam s Harrym seděli, dívali se do očí a Louis si najednou připadal...správně.

Já už vymyslela konec (╥﹏╥)