Mermaid //L.S.//

〤4〤

Chlapce probudil strach, bylo to časně ráno, když ještě slunce nesvítilo pořádně aby rozrazilo mraky a zahřálo zemi, bylo to, když někdo vlezl do vody, ve které spal, donutilo to chlapce se leknout a schoulit, aby se mu nic nestalo, ale uviděl přítele, Nialla. Usmál se a rozveseleně k němu doplul, ten se však mračil.

,,Pojď, na chvíli si sedneš na břeh." zavelel mu a on kývl, teprve teď si všiml, že si s sebou blonďatý něco nesl, proto udělal jak si přál a sedl si na břeh. Vedle něj byly položeny věci, které poznal, byly to jakésy obvazy a on si prohlédl své zmrzačené tělo. Blonďatý si prohlédl jeho krk, jeho záda i nově rozřezaná zápěstí, která zavázal. Záda se hojila správně a u krku se muselo jen čekat, protože obojek se sundat nedal, i tak byl malý vděčný za pomoc. ,,Dobře, můžeme do vody." usmál se a víla si ho nadšeně stáhla do vody s sebou, potápěje se pod vodu a čekaje, až udělá druhý chlapec stejně.

,,Děkuju" řekl Louis pod vodou a sledoval vylekaný výraz. ,,Mé hlasivky jsou schopny fungovat jenom pod vodou." vysvětlil mu a druhý kývl. ,,Nialle, nechoď sem často prosím, když tě on najde, budeš mít problém a taky bych si přál...něco k jídlu, nemáš?" zazubil se nakonec a blondýn se vynořil z vody, jen aby se nadechl a ukázal druhému tašku plnou jablek a dalšího ovoce, kterou hodil do vody.

,,Šetři si je, kapitán je dneska drsnej." zasmál se blonďatý, než se rozeběhl zpět k lodi, mávaje na mořskou vílu, která radostně jedla jablko. Chvíli jen tak proplouval vodou, zdravil malé rybky, které tu žily, než byl prudce zatažen za provaz, alespoň obojek neškrtil tolik, jako samotný provaz, to by platilo, kdyby nebyl jeho krk posetý podlitinami. Rychle vyplul na povrch, aby snížil bolest a uviděl kapitána, který dnes vypadal opravdu rozzuřeně, proto co nejrychleji vylezl na povrch a čekal na další rozkazy, kvůli myšlence začít svou taktiku spřátelit se s nepřítelem.

Ovšem místo rozkazů, které by splnil dostal jen vytažení na nohy, které se mu objevily rychle, jakmile se jej kapitán dotkl, nechápal proč, ale došlo mu, že se to stane pokaždé, kdy se jej dotkne kapitán, na nikoho jiného takhle nereagoval a on to nechápal. Každopádně teď musel utíkat za kapitánem, který šel velice rychle, asi jej ani nezajímalo, že si chlapec stihl obléct jenom tričko. Stejně tu panovala myšlenka, že stejně za chvíli půjde do vody a nebude vůbec oblečení potřebovat. Ovšem když doběhl tam, kde stál kapitán, uviděl něco co nechtěl.

Problém byl Niall, šlo o Nialla, který byl svázaný a vyděšený, když mu jeden z mužů držel nůž pod krkem a druhý stál za nimi, jen pro jistotu. Vyděšeně zíral. ,,Tady prcek, plýtal naše zásoby." zasmál se jeden a přejel nožem po tváři vyděšeného blondýna. ,,Pro někoho jako jsi ty..." odplivl si ten za ním a malý chlapec sklopil hlavu, než ho tedy kapitán chytil za vlasy a prudce s nimi škubl nahoru.

,,A ještě dokonce obvazy!" vykřikl jeden a ukázal na jeho zápěstí a on je ustrašeně zvedl svá zápěstí, něžně a rychle odmotávaje provazy z rukou, aby jim je podal ignoroval svou vlastní krev, která už jimi trochu prosákla, stejně jako ignoroval svou dlaň, kde byly ještě pořád stopy od pasti, prostě jim dával vše co dostal a kapitán mu obvaz také hned sebral.

,,Takže" nadhodil kapitán vesele, až se všichni podivili. ,,Niall tu počká s kamarády a my dva, najdeme nějaké perly." poplácal malého po zádech a on sykl od bolesti, což kapitán úspěšně ignoroval. Jakmlile se kapitán rozešel pryč, muži udělali to samé s Niallem pořád pevně v rukou. Proto se malý ihned rozeběhl za kapitánem, který se samolibým úšklebkem kráčel dál a poslouchal udýchané klopýtání za sebou. Když už byli kousek od loďky, na nic se neptal a vzal malého chapce do náruče, nesouce ho do loďky, kam jej hodil, tvrdě, až mu prokřupla záda a on svraštil obočí.

Kapitán sám pádloval a malý nechápal, že se jej kapitán po včerejšku nebojí, ale rozhodl se jen mlčet, dokonce se i pokusil ignorovat své nohy a jen si pořád dokola hrnul tričko níže, aby nebyly vidět věci, o kterých sice nic nevěděl, ale rozhodně se mu nelíbila myšlenka, že by je někdo viděl. Pokusil se posunout se alespoň tak, aby jeho záda netlačila, ale když mu kapitán bez pohledu dupl na jednu z nohou, přestal.

,,Tak, jdeme do vody." víla se podivila a ukázala prstem jak na kapitána, tak na sebe a kapitán se zasmál. ,,Když mi něco uděláš a my dva se do stmívání nevrátíme..." chytil jej kapitán za vlasy a trhl s nimi nahoru. ,,Nialla si pěkně pomalu poddají." poplácal malého po tváři a pak jej podebral a hodil do vody. Kapitán se potopil s ním a sledoval chlapce, který si pod vodou povzdechl, pohladil svou ploutev, což byla věc, kterou dělal pokaždé, když dostal svou ploutev na chvíli zpět, než se vynořil nad hladinu a nabral si vzduch jen do pusy, než se ponořil a zhluboka se nadechl nosem, než se rychle přiblížil ke kapitánovi a políbil jej-ne úplně, jen mu do rtů vdechl vzduch a hned se rychle vzdálil.

Kapitán na něj vyjeveně zíral, než se zamračil a chtěl se vynořit nad hladinu, ale víla jej jen chytila za tričko a promluvila, na kapitána již podruhé. ,,Dýchejte." zašeptal a kapitán jej sledoval s údivem, než se opatrně nadechl vody a s překvapením zase vydechl.

,,Co-jak?" zeptal se a vypadal poprvé za čas, co jej Louis vídal, vystrašeně, až se víla musela usmát.

,,Trik, co mi jednou někdo prozradil, bude to fungovat, než se nadechnete vzduchu." zašeptala víla a viděla kapitána pomalu kývnout, než se zase začal tvářit jako vrah. Vílu ale zaujala kapitánova ruka, která byla obyčejně pod rukávem, jen dnes, díky vodě která kolem nich proudila se pomapu odkrývalo slovo, které chapce, nějakým zvláštním způsobem, který sám on nechápal, přitahovalo. Sledoval jej, než ho kapitán chytil za bradu palcem a ukazováčkem, tak silně až musel syknout. Zadíval se mu do očí a uviděl jak rozčilený jeho pohled je, proto polkl a počkal až kapitán zamručí a pustí jej.