Na vlnách

9. Sherlock Adrien

Takže....asi bych se měl uklidnit....ale jak? Budu klidnější, když budu vědět, ktetej Eda mi co nalil do pití...

"Hele Nino?" Oslovil blonďák snědého chlapce zahrabaného v peřině na protější posteli, ačkoli bylo už po půl jedenácté.

"No?"

"Nevíš náhodou něco o tom pití, co jsem měl....vžyť víš."

"Ne nevím, co to bylo za pití, Adriene. Ptáš se mě na to po stoosmdesátéčtvrté."

"Ty to počítáš?"

"Jo."

"KDYŽ JÁ SE S TÍM NESMÍŘÍM!!!!" Fňukal Adrien.

"Sakra, přestaň kňourat! To ti Marinette nevrátí, kámo."

"To máš fakt." Řekl Adrien a zamyslel se.

Tak jo....."Zahajuji detektivní pátrání!"

Nino protočil panenky.

"To bys v první řadě potřeboval podezřelý, ty chytrej."

"Taky, že je mám!"

"Luka a Nathaniel měli vždycky city k Mari a Kim by byl schopný takovou volovinu udělat i bez důvodu. A taky to mohl být Felix."

"Kámo a k čemu ti bude, když zjistíš, kdo to udělal?"

Adrien mlčel. To je fakt. Čeho dosáhne, když to zjistí? Sporů tak jedině.

"Ruším detektivní pátrání! Máš pravdu Nino, měl bych dělat plnohodnotnější a užitečnější věci, než tady stepovat nad rozlitým mlékem. A navíc mám práci." Řekl energeticky Adrien a energeticky vyletěl z pokoje.

"To jsem zvědavý, jak dlouho ti to vydrží tentokrát." Zamumlal ještě s úsměvem Nino a začal se věnovat hraní na Gameboyi, který měl pohozený na nočním stolku, protože pracovat jít nemohl kvůli počasí.

Mezitím u Mari a Alyi v apartmá:

"Prooooč!?" Kňukala Marinette naštvaně čučící z okna.

"Proč musí dneska pršet? Ach joooooo....Co budeme jako celý den dělat." Pokračovala černovláska nevědomky v kňourání, které paralelně začal Adrien.

"Taky mě to štve. My jedeme k moři a ono leje." Přidala se ke kamarádce Alya. A smutně koukali z okna obě.

Když v tom někdo zaklepal na dveře.

"Pokojová služba!" Ozvalo se za dveřmi.

"Ty jsi něco objednávala?"

"Ne...a ty?"

"Taky ne."

"A jsi si jistá, že jsi neobědnala něco omylem?"

"Ne. Ani nevím, jak se to dělá." Odvětila Mari.

Nakonec přišli ke dveřím a otevřeli.

"Dobrý den! Pokojová služba!" Pravila krátkovlasá slečna. Stála u kovového vozíku s podnosem, příbory, ubrousky, květinami a pár dalšími věcmi.

"Dobrý den. Omlouváme se, ale to bude asi omyl...my si nic neobjednali." Řekla opatrně Alya. Marinette se schovávala za ní a připravovala se k případnému útěku.

"Ano. Já vím. Tohle je na účet podniku....pozornost podniku. Smím vám to odvést dovnitř?" Usmála se slečna s mikádem na vyjukané dívky.

"Opravdu? A jste si jistá?"

"Naprosto."

"Tak dobře. Pojďte dál."

"Zde máte onu pozornost podniku a zde brožurku. Z důvodu dnešního ehh...sychravého počasí majitel hotelu připravil dobrovolný náhradní program." Spustila slečna...pokojská? Ne tak se jí neříká....prostě slečna s mikádem....a tečka! Nebo puntík?

Slečna odešla a dívky zvědavě obcházeli kovový vozík jako raptoři, obcházející okolo své kořisti, než na ní zaútočí. Akorát u toho neslintaly.

Mari zvedla pokličku z podnosu. Objevili se různé malé zákusky. Makronky, věnečky, špičky, roládky a linecká kolečka. Všechno po dvou.

Oběma dívkám se najednou začaly sbíhat sliny.

Alya vzala do ruky brožurku.

Aktivity v průběhu dne:

12:00 - 13:00; - oběd
13:10 - 15:50; - aktivity v herně s 15 % slevou
16:00 - 17:00; - večeře
18:30 - 22:00; - disco s karaoke + 18:45 - 19:10; - bingo (výhra=Ipad Apple)

"To zní slibně..." Pochvalavala si Alya.

"BUDEME HRÁT BINGOOOO!!" Zaječela zpola hystericky-nadšeným či jakým tónem.

Mari si od ní vzala brožurku se zmateným výrazem a hned jak se dostala k tomu Ipadu začala se smát.