Na vlnách

8.

"Ri.....Ri....Ari....Mari...MARINETTE!!!"

"He?! Co?! Kdo?! To?! Co?!" Trhla sebou vyděšená a překvapená černovláska. Ležela na posteli s býlím přehozem a stejnobarevným nočním stolkem s obvezem ve vlasech.

"DÍKY BOHU! Jsi v pořádku? Proboha...tys mi nahnala strach." Alya kulila oči na svojí kamarádku s vystrašeným pohledem.

"Alyo...?"

"Co se stalo?" Chytlo se zpola zmrzačené děvče za bolavou hlavu.

"Neboj, podle zdravotnice se prý nebouchla natolik, aby musela do nemocnice. Dokonce ani nemusíte odjet domů." Ozval se akorát přicházející Nino. Vyzvídal u zdravotnice.

"A...už je vzhůru." Dodal s úsměvem.

"Nino? Co tu děláš?" Zamrkala překvapeně Marinette na lůžku a pomalu si sedla.

"Dělám tu plavčíka." Řekl, upravil si kšiltovku a ihned odešel.

Aha. Tak to potom znamená, že mě zachránil Nino. Pak mu musím poděkovat. Myslela si Mari.

Ó jak jen se mýlila...

Mezitím na chodbě:

"Tak co?" Zeptal se Adrien v sedě opřený o zeď vedle dveří ošetřovny.

"Bude v pohodě. Ani neodjedou domů. Ta zdravotnice říkala, že to sice není nic fatálního, ale nebýt tebe mohlo by být. Takže jsi jí vlastně zachránil život. Jako superhrdina!" Odpověděl mu povzbudivě a se smíchem snědý chlapec, pomohl mu vstát a poplácal ho po zádech.

Jo. A ne jednou pomyslel si Adrien a vzpomněl si na své akce v kočičím převleku a na to jak hodněkrát pomohl Marinette....ať už v civilu nebo jako Černý Kocour.

"Hele,....asi...asi si půjdu lehnout." Zatvářil se Adrien jako kyselá okurka. Žmoulal si nohavici neonově zelených plážových plavek, co měl na sobě a na prsty druhé ruky si namotával řetízek od plavčické píšťalky a koukal při tom do země.

"Je ti zle?"

Jen přikývl a odešel.

A vsadím se, že ne. Pomyslel si Nino a zamířil na druhou stranu k bazénu.

U Adriena a Nina v apartmá:

Uaaaaaaaaa....to bylo o fous!!!! Ještě, že jsem to stihnul! Jinak jsem jí taky mohl ztratit!!!!! A navíc by to byla moje vina, protože jsem tu jejich dovolenou zařídil já... Díky Pane Bože, Ježíši, Alláhu a všichni bozi světa! Bůh vám žehnej! Teda počkat....co jsem to řekl za blbost? Každopádně děkuju všemu, čemu děkovat lze. Bože, já jsem takový idiot! Kňoural a slzel Adrien jako mimino a převaloval se u toho v posteli ze strany na stranu. Vyloženě válel sudy.

Jsem jako idiotská pizza rolka. Fňuknul.

Kdybych byl tu dovolenou nezařídil nemuselo se to vůbec stát. A kdybych se tehdy s Ninem na té párty neožral, kvůli tomu, že Lišaj byl můj otec a já to odmítal přijmout, ošklivě bych Mari neublížil. Jenže se tak stalo. Kdybych byl střízlivý, nikdy bych to neudělal. To ten chlast ze mně udělal bezcitné hovado. Co v tom vůbec bylo? Kterej pošuk mi to vůbec nalil? Že on to byl nakonec Luka? No jasně! Udělal to schválně! Mizera jeden! Měl k Mari city a schválně mi dal něco do pití, aby si tím nahrál do karet. Ale Mari za ním nešla. Ani za nikým jiným. To znamená, že mám možná ještě šanci.

Ale co. Tím se zabývat nebudu. Musím to tady na té dovolené nějak napravit. Koneckonců....proto jsem taky tady. A ne jen proto, že byla Beruška.

Už mě nebaví předstírat, že nic nevím, ale co se dá dělat? Nevím proč byli všichni tak slepí nepoznali tu podobu. Nejpíš jsem jediný, kdo si toho všiml. Vím to od té doby, co jsem ji viděl poprvé. Jak to že to nikdo nepoznal? Ani Alya? Brýle jí neomlouvají.

Miloval jsem jí od té doby, co jsem ji viděl poprvé. Žvýkačka. Deštník. Beruška. Kocour. Štěstíčko. Pecka. Komparz. Ani nevíte, jakej jsem pak měl tik v oku, když mi tam nacpali místo Marinette Manon. Ach jo. Proč jsem se jí sám nevyznal dřív?

Ale tohle teď šoupnu chvíli stranou...musím vymyslet, jak získat Marinette zpátky......a jak rozbít Lukovi držku a neudělat si další Bohemia vroubek u Marinette.