Na vlnách

2.

"Alyooo! Já nevím, co mám dělat! Co mám dělat? Potřebuju víc zmrzliny! A čokoládu! A Strážce galaxie! A to okamžitě!" Kňourala Marinette hned po ránu.

"Hele kočko! Tak koukej! Tohle jsme už řešili. Jestli sníš ještě jednu zmrzlinu nebo čokoládu, budeš mít zcela jistě cukrovku a Strážce galaxie jsi za tenhle týden viděla asi desetkrát!"

"Patnáctkrát." Fňukla Mari jako odpověď.

"Poenta je, že se nemůžeš pořád takhle litovat a fňukat, jak Černý kocour, když vyprodali Beruščiny akční figurky."

Marinette zacukaly koutky. Alya věděla jak člověka rozveselit.

"Agreste byl jedna kapitola. Ta kapitola skončila a ty se s tím musíš vyrovnat a smířit! Je to blb, Mari! Zapomeň na něj! On ti za to nestojí."

"Máš pravdu!" Vzepřela se konečně Mari.

"Musím na toho troubu zapomenout!  Odteď na něj kašlu! Jo! Přesně tak! Cha cha! Díky Alyo!" Marinette zněla odhodlaně. Prozměnu.

"No hurá! Konečně jí to došlo! Sice po třech měsících, ale došlo. Lepší pozdě než nikdy. Už byl nejvyšší čas." Protočila Alya pobaveně očima.

Alya uměla i brilantně zlepšit náladu z bodu mrazu někde na Uranu na teplotu Slunce. Jaká skvělá kamarádka.

"Mimochodem, Mari!"

"Jo?"

"Mám něco, co ti stoprocentně zlepší náladu!"

"Poslouchám." Natočila zvědavě hlavu na stranu.

Alya cosi lovila v kapsách svých bleděmodrých džínů.

"Tadá! Jaká jsem? Vyhrála jsem to v rádiové soutěži!"

"Co to je?"

Alya se spiklenecky zašklebila.

"Letenky na dovolenou k moři!" Zubila se.

Jestli byla Mari nahypovaná z toho, že si uvědomila, že Agreste je idiot, tak teď měla na maximum zvětšené oči a připomínala cosi jako Morta z Madagaskaru.

"A pojedeme tam jen my dvě. Samy. Uděláme si krásné prázdniny! Co krásné! Tohle budou ty nejbáječnější a nejfantastičtější prázdniny na světě!" Radovala se Alya. A protože umí přenášet emoce a energii na druhé, začali s Marinette tancovat radostí po pokoji.