The Umbrella Academy

{2}

,,Asi budu zvracet..." zaúpím, jakmile se objevíme v malém dětském pokoji. Nejspíše patří Pětce.

S úšklebkem ke mně přejde a pomůže mi se posadit na postel. ,,Promiň, měl jsem tě varovat." Hodím po něm vražedný pohled, kterému se akorát  zasměje a přejde ke dveřím. ,,Trochu si odpočiň." Usměje se a zavře za sebou dveře.

Fajn, tohle už je divný. Proč je tak milý?  Radši to neřeším a natáhnu se na postel.

Asi po 15 minutách převalování se z boku na bok vstanu. Nesmím zapomínat na svůj úkol.

Potichu se vyplížím z pokoje a zamířím ke schodům. Opatrně sejdu dolu a ocitnu se v jakési hale. Proč je to tady tak zatraceně obří?! Jak se tu pak má člověk vyznat, huh?

Nejistými kroky se vydám dál. Dojdu až do nějaké místnosti podobné obýváku, kde stojí všichni členi Umbrella Academy a Vanya. Rychle se schovám za roh a pozoruju je.

Ten velký namakaný vypadá naštvaně a všude okolo sebe rozhazuje rukama. ,,Nemůže tady zůstat Pětko." křikne. Pětka se na něj rozzuřeně otočí a vypadá, že za chvíli exploduje. ,,Může! A taky že zůstane! Je jednou z nás!"

Vanya, která do teď byla potichu se do toho vloží taky. ,,Souhlasím s Pětkou." Luther překvapeně vykulí oči. ,,Ben a já souhlasíme taky." zamumlá opile Klaus.

Luther se už opravdu naštve a vykřikne. ,,Nic o ní nevíme! Nezůstane tu. Hned jak se vzbudí odejde." Pětka už chtěl něco namítnou, ale to se do toho vložím já. ,,Já už jsem vzhůru." Všichni se na mě překvapeně otočí. Jakmile Luther uvidí krev na mém oblečení zamračí se ještě víc.

Svůj pohled přesměruju na Pětku, který vypadá, že absolutně netuší co má dělat. ,,To je v pohodě Pětko. Odejdu. Nechci vám přidělávat starosti." pokusím se o úsměv, ale moc mi to nejde. Luther se tváří spokojeně, za to ostatní trochu lítostně.

Otočím se na patě a vydám se k východu. ,,Eight!" uslyším za sebou Pětky křik, ale z nějakého důvodu ho ignoruji a jdu dál.

Otevřu velké, mohutné dveře a vyjdu na ulici. V tu chvíli se přede mnou objeví Pětka. Už mám toho jeho přemisťování dost.

,,Nechoď. Prosím... Jsi jedna z nás." Zoufale se mě snaží přesvědčit. Proč mu tak záleží na tom, abych zůstala? Aby to nebyla nějaká léčka... ,,Prosím zůstaň. Luther je blbec, neposlouchej ho. Ostatní by tě velmi rádi potkali." přemlouvá mě dál.

Viděla jsem mu na očích, že chce abych opravdu zůstala. Když zůstanu...mohu dříve splnit úkol a čím dříve splním úkol, tím dřív se mohu vrátit domů. Nahlas vydechnu a přikývnu. ,,Tak dobře." Pětce vyletí koutky nahoru.

                            ***

Už jsem se se všemi seznámila. Nejvíc jsem si sedla s Diegem a Vanyou. Luther ke mně stále chová určitý odpor a nevěří mi, ale co se dá dělat. Ostatní ale jsou strašně fajn a milí lidi. Dokonce mi dali i vlastní pokoj naproti tomu Pětky.

                            ***

Jsem ve svém pokoji a přemýšlím jak co nejrychleji dokončit svůj úkol, když najednou někdo zaklepe na dveře. ,,Dále!" křiknu a vstanu z postele. Dveře se otevřou a dovnitř vejde Pětka.

,,Já...no...přinesl jsem ti nějaké oblečení, abys nemusela být v tom od krve." špitl nervózně a podal mi kopičku oblečení.
S prostým ,děkuju' ji přijmu a odložím na postel. ,,Je to holčičí školní uniforma Umbrella Academy, protože nic jiného ve tvé dětské velikosti nemáme...promiň." dodá se sklopeným zrakem. ,,To nevadí. Děkuju." zasměju se a on semnou.