Louis William Tomlinson, démon všech démonů, hledající dlouhé roky čistou a neposkvrněnou duši.
Harry Edward Styles, čistý, krásný, nezkažený, zdravím zářící kluk s jistou cestou do nebe, anebo ne?
Co se stane, když si takto silný démon vyhlídne n...
Harryho jsem nechal Harrym a šel pomoct klukům. V pokoji ležela mrtvá těla a kluci stáli kolem nich.
,,Takže," odmlčel jsem se a podíval se na ta malinká, nebohá tělíčka. ,,půjdeme postupně. Máte u sebe nože?" Všichni přikývli. ,,Dobrý. Takže, každý si vezměte jedno a podřízněte mu tepnu. Následnou krví naplňte tyto skleničky, ale jen tak do čtvrtky, nepotřebujete víc. Pijte to radši postupně a u záchodu, chápete. Až v sobě udržíte tři loky podřízněte další, až v sobě budete mít devět loků. Chápete to?" Všichni už pořádně zbledli, ale znovu to odsouhlasili. ,,Tak až to budete mít, vrhneme se na tu sebevraždu." Usmál jsem se a odešel dolů za Harrym aka teďsenaměopovažpromluvit.
Dneska mi přijde, že je v ještě horším stavu, než býval. I já mám strach s ním být, aby na mě nezaútočil, ale já bych mu nedokázal ublížit, stále je to moje princezna. O klucích v jeho přítomnosti ani nemluvím.
Myslel jsem, že jsem stále silnější než on, ale je to vyrovnané, takže bychom se surově porvali bez vítěze.
Došel jsem do pokoje našich synů, kde jsem slyšel všechny tři. Tiše jsem si vzal Asmiho a přitiskl si ho k sobě, stejně jako Harry Belfíka. Nic jsme neříkali a jen byli v jedné místnosti. Bolel mě ten fakt, že dřív mě Harry tak bezmezně miloval a já jeho, byli jsme spolu, byli jsme zamilovaní, dělali jsme všechno spolu, teď je to najednou všechno pryč. Sedíme tady v hrozivém tichu, jediné co jde slyšet, tak mručení Asmiho nebo Belfa. Podíval jsem se na Harryho, který se koukal na miminko v jeho náruči. Je tak jiný...
Asi vycítil můj pohled a taky se na mě podíval. Stále bylo ticho. Jeho tvář se ale nakrčila v zamračení. Probodává mě pohledem, i když mu nic nedělám. Nezvládl jsem jeho pohled. Položil jsem Asmiho znovu do postýlky a odešel.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Harold o mou přítomnost nestojí a kluci mají práce nad hlavu. Když na chvilku zmizím, nikdo si toho ani nevšimne. Během chvilky jsem vzplanul a uhasl až v pekle. Je tu takové horko a dusno, ještě že to nějak moc necítím.
,,Dobrý den, pane." Uklonil se mi hned nějaký démon. Jen jsem kývl hlavou a šel za otcem. Seděl na nejvyšším trůně. Kolem něj se mučili zlí lidé, myslím, že tam někde je i Harryho otec. Jakmile mě spatřil, vedle sebe přihořel další trůn, na který mi ukazoval, ať si jdu sednout.
,,Problémy v ráji, co?" On ví o co jde. Díval jsem se před sebe na tu bolest všude kolem a přemýšlel nad tím vším.
,,Harry je jiný. Proč? Jak dlouho to bude trvat?"
,,Však to sám znáš. Taky ti chvilku trvalo, než sis na to zvykl. V něm se ale i před smrtí hromadila zlost k jeho otci. Všechno, co mu udělal, ho poznamenalo. Teď to bude trvat, ale když vydržíš, bude to zase dobré. Nikdy jsem tě neviděl tak šťastného jako s ním, proto i já, jako tvůj otec, doufám, že se brzy vzpamatuje."
