Tři muži se ho ujmou a odvedou někam pryč. Pak mě každý z mužů, kteří mi svázali ruce, hrubě chytí za jednu moji paži a s mým neochotným pohybem nohou mě za přihlížení svých spolupachatelů odtáhnou do velké místnosti vypadající jako nějaký poloprázdný sklad, ve které už čeká Chris. Podél jedné stěny je spousta dřevěných krabic. Předpokládám, že jsou naplněny různými typy zbraní. Do místnosti se přiřítí další muž, tentokrát s nějakou ženu po jeho boku. Oba nesou jednu omšelou dřevěnou židli a obě je nechají stát přímo uprostřed místnosti. Na ženu s dlouhými černými vlasy zůstanu šokovaně civět, jelikož je to zcela první zástupkyně ženského pohlaví, jež jsem tu potkala.
Netrvá to ani pět minut a s Chrisem zůstaneme neozbrojeni a přivázáni k židlím. Nepotřebuji se ani pokoušet o vyvléknutí ze spárů provazů, poněvadž už teď je mi jasné, že nemáme ani tu nejmenší šanci se z nich dostat. Máme svázané zvlášť ruce a nohy, k tomu celé tělo uvězněné ve smyčkách kolem židle.
„Opusťte místnost," vyzve Oscar ostatní.
„Ale pane..." začne nějaký muž nevýrazného vzhledu.
„Cedricu... Jsou přivázaní křížem krážem, nemají šanci. Radši se zaměř na reálné problémy, jako že se sem nejspíš řítí další policejní jednotky z okolních měst. A ty už si přivezou lepší vybavení," odsekne mu Oscar.
„A co budeme dělat?" zeptá se ten, jehož Oscar oslovil jako Cedrica.
„Připravte se k odjezdu. Pobalte věci a naložte je do aut. Pojedeme do Hershtonu. Jakmile to tu vyřídím, jsem u vás," řekne Oscar rázným hlasem. Všichni ho poslechnou a odejdou z místnosti. Je skutečně vidět, že hlavní slovo tady má on a všichni se k němu chovají se značným respektem. Ale to není jediné, co si utrhlo mou pozornost. Oscar řekl, že to tu vyřídí. Jak? Zabije nás? Celou dobu jsem měla štěstí a kulky se mi vyhýbaly. Jestli po smrti existuje nějaký druh života, budu v něm značně rozčilená, že po všech těch úspěšných vyhnutích se kulkám mě Oscar nakonec zastřelil, a ještě k tomu přivázanou k židli. Taková potupa.
„Tak mě tu konečně máš. Šťastný to konec, co?" řeknu sarkasticky.
„Tobě to tak snad připadá?" zeptá se. „Mohla jsi to mít daleko jednodušší, víš?"
„Moc ho nedráždi," zavrčí na mě Chris.
Oscar k nám přejde o několik kroků blíž. „Byl bych býval tě unesl, požadoval výkupné, tvoji nechutně majetní rodiče by mi ho zaplatili, pustil bych tě, zmizel bych a měla bys do konce svýho života pokoj," řekne a já nad tím otráveně protočím oči. „Ale James se proti mně vzbouřil a začal dělat věci po svém, takže tu mírumilovnější verzi sis bohužel prožít nemohla."
„James dělal, co bylo správné," řeknu.
„Ale ne vždycky. Navíc... To je jen úhel pohledu. Je snad správné a spravedlivé, že v naší společnosti musí někteří živořit a jiným padají pečení holuby do huby? Bereme těm, kteří mají nadbytek. Nikomu jinému neubližujeme. A vlastně neubližujeme vůbec nikomu. Po fyzické stránce samozřejmě. Lidské psychice jsem nikdy příliš dobře nerozuměl."
„Jo, je to vidět," poznamenám.
„Brooklyn," varuje mě Chris znovu, avšak já ho ignoruju.
YOU ARE READING
Pronásledovatel
ActionJediné, co si Brooklyn přála, bylo užít si festival. Kdyby ale nebylo charismatického, a taky trochu tajemného Jamese, pro Brooklyn by festival skončil katastrofou. Někdo, jehož si Brooklyn pojmenovala jako Pronásledovatel, se ji totiž na festivalu...
