Život v kaloriích

Snižování váhy

Tehdy jsem s mojí maminkou, jejím tehdejším přítelem a nevlastním bratrem odletěla na měsíc do Thajska. V tu dobu jsem si řekla, že se svojí postavou musím nutně něco udělat, ale má vůle byla slabá. Tehdy mě mamka moc nehlídala a tak bylo jednoduché kontrolovat kalorie. Ráno výmluva že nemám na nic chuť, na oběd tam bylo moc horko a večeři jsem vyzvracela. Díky tomu se mi povedlo shodit 15 kg. Při návratu do Česka a příchodu do třídy se mi dostalo potlesku. Byla jsem na sebe pyšná a ona taky.

Ptáte se kdo je ona? Není to živý člověk, je to jen přelud v mé hlavě.  Dívky co drží Pro-ana jí nazývají jednoduše. Ana. To ona mě doteď nutí počítat veškeré přijaté jídlo, dávat si pozor na to co sníst a cítit se provinile jen při pomyšlení na jídlo. Dokáže utěšit i podpořit, ale zároveň dokáže člověka dostat až na úplné dno. Není to jednoduché soužití.

Mé hubnutí pokračovalo. Denně jsem snědla maximálně jedno jablko a i to jsem občas i vyzvracela. Doma jsem alespoň 2 hodiny cvičila abych spálila to nic co jsem snědla. Cítila jsem se skvělě. Z něco málo přes 70 kg se stalo 50kg, ale níž už jsem se nikdy nedostala.

Mé sebevědomí začalo stoupat. Klukům jsem se líbila a začala stoupat i má popularita. Všichni mě opět měli rádi a chtěli se semnou bavit. Můžu říci, že jsem byla i šťastná.

Ale to se vše změnilo..