Mistakeverse

1- Nová anomálie

,,Ne! Prosím!" ženiny prosby jako kdyby na kostlivce ale nedoléhaly.
,,Nerozumíš tomu? Je to anomálie, nemá právo žít." Plačící žena zvedla hlavu a podívala se svému kostlivčímu příteli do očí.
,,Pleteš se. Každej má právo na život, ty, já i Shari! A i ty ostatní ,Anomálie' jak jim říkáš ty!" poté ji znovu přemohl pláč.,,Myslela jsem, že jsme přátelé, Inku, ale ty jsi stejný jako ti, proti kterým jsem snad celý svůj život bojovala. Ne, ještě horší. Protože o nich se ví že jsou to ti, kteří vraždí, ale ty? vždyť ty jsi ten ,Bůh a ochránce'. Tak tě tady všichni vidí. Ale teď už znám pravdu a nenechám ti mi ho vzít!". Ženě se v rukou zhmotnilo kopí a se zoufalým výkřikem zaútočila. Ale Inkovi stačilo jen pohnout rukou aby jí zastavil. Ze země vyrašily provázky a ženě se obmotaly kolem kotníků. Ink se od ní pomalu otočil a vytvořil portál. Žena se zmohla jen na zoufalý výkřik, když Ink upustil do portálu jejího syna a portál se za ním následně zavřel. Potom jednoduše mávl rukou a zmizel. to poslední, co slyšela, bylo: ,,Zmýlil jsem se v tobě. Sbohem... kamarádko."

Mari se zrovna procházela po parčíku, když tu zaslechla odněkud zvuky pláče. Poslechla svojí duši a rozběhla se k jeho původci. A tam, schouleného za stromem, spatřila malého, sotva sedmiletého chlapce.
,,K-kdo jste?" Chlapec zvedl hlavu a vyděšeně si ji prohlížel.
,, Klid, neublížím ti. Jmenuju se Mari." Bez dalšího rozmýšlení si k chlapci klekla s objala ho.
,,Já jsem Shari. Kde to jsem?" Ale ne. Takhle malý dítě a-
,, Víš... jsi v místě zvaném Mistakeverse, domov takzvaných anomálií, neboli lidí a monster, kteří se Inkovi vymkli kontrole. A ne, žádná cesta zpátky není, promiň." Shari se po jejích slovech znovu rozbrečel.
,,Ale proč?! Co jsem komu udělal!"
,,Vymykal ses. Nebo jsi udělal něco, co by narušilo Inkův perfektní svět." Na to Shari neodpověděl a jen se přitiskl blíž k Mari. Mari zavřela oči a nechala jejich duše splynout v jednu. Cítila, jak se chlapec pomalu uklidňoval, jak ho naplňuje laskavost z její duše. Spojení ponechala ještě chvíli, dokud se Shariho dech úplně nezklidnil. Poté jedinou myšlenkou přerušila kouzlo a počkala, než se rozhodne něco dalšího říct.

,,A-ale já tady nemám kam jít, c-co mám dělat?" Mari energicky vyskočila na nohy.
,,To nebude problém. U mě můžeš zůstat, jak dlouho chceš!" Shari se na ní lehce vyděšeně podíval.
,,Neboj, tady je to prostě zdvořilost nabízet místo pod vlastní střechou těm, které sem Ink vykopne, než si najdou místo k žití."
,,Aha, tak to díky" opatrně se usmál.
,,Jsem ráda, že mi věříš. Je to támhle kousek od parku. Ink ostatní nejčastěji teleportuje právě sem, takže to má výhodu tu bydlet. Kromě toho je tu krásně" teprve po Mariiných slovech napadlo Shariho se rozhlédnout, a zjistit, kde se vlastně objevil.
A že bylo na co se koukat. Park, nebo spíše parčík, osvětlený nesmělým podzimním sluncem, byl skutečně krásný. A byl klidný a tichý, až na radostný smích a křik dětí odněkud z dálky. Shari si otřel slzy a lehce se usmál. Při pohledu na takovouhle krásu zkrátka nešlo být nešťastný. I když byl na neznámém místě, odtrhnutý od svojí rodiny, viděl naději. ,,Tak pojď, chvíli si u mě odpočineš a pak tě tady provedu," řekla Mari a usmála se na něj. Shari jen přikývl, zvedl se ze země a chytil se svojí nové kamarádky za ruku.

,,Tak, a jsme tady," Sharimu se naskytl pohled na zelený dvoupatrový domek s velkou, očividně hodně starou zahradou. Zatímco si dům prohlížel, Mari odemkla branku a lehce ho zatáhla za ruku, aby šel. Proběhl zahradou trochu nervózně vešel do předsíně
,,Vítej u mně doma. Obývák je hned za dveřmi, sedni si a odpočiň si. Budeš chtít něco k jídlu nebo k pití?"
,,Máš horkou čokoládu?" zeptal se Shari, lehce vyjevený z interiéru domu.
,,Jasně, hned jí udělám," zasmála se Mari a zmizela do dveří vpravo, kde nejspíše byla kuchyň. Shari se tedy posadil na pohovku a znovu přelétl pohledem pokoj. Na druhé straně byly otevřené dveře, za kterými byly vidět schody. Po všech stěnách visely různé obrazy, a nalevo viděl krb. Shari by si prohlížel místnost ještě dál s důkladněji, ale přepadla ho neskutečná únava. sáhl po složené dece na opěradle, přehodil si ji přes sebe a stočil se do klubíčka. Usnout se mu povedlo ještě dřív, než Mari se dvěma hrnky čokolády otevřela dveře. Při pohledu na spícího chlapce se usmála a zavřela dveře, aby ho nerušila. Musí si odpočinout. Tyhle události by vyčerpaly každého.