Mistakeverse

14- Monstrum z lesa na druhou

Když se Newko po dvou hodinách vrátil obhlédnout místo, kde se odehrál souboj, Shari, kterého už v duchu stihl překřtít na ohnivé děcko, tam stále byl.
„To tě tak zajímám?" zeptal se Shari, a ani nesklonil hlavu. „Protože jak tak koukám, už na mě čumíš pěknou chvíli."
„Neměl bys být u rodičů?" vrátil mu to Newko stejně nezdvořilým tónem a vyšplhal do koruny stromu, kde Shari seděl.
„Nejspíš jo, ale od mojí adoptivní... asi mámy mě odhodila nějaká multidimenzionální sračka. A teď mi odpověz ty, vážně tě tak zajímám?"
„Vlastně jo," odvětil Newko. Shari se na něj nechápavě podíval.
„Proč tě zajímá náhodný dítě, který se s tebou porvalo?"
„Protože ses mi postavil, i když jsi ty lidi neznal. Mohl ses stáhnout, nechat je umřít, ale místo toho ses vrhl do boje," vysvětlil Newko. „Proč?"
„Tam u nás jsme zvyklí pomáhat i neznámým," řekl Shari. „Protože nám všem jiní, tehdy neznámí lidé pomohli začít znovu."
„To dává smysl," přiznal Newko a zamyšleně si pohazoval s krystalem, který vytvořil. Po chvilce ho nechal, ať se mu na dlani roztaví a zmizí.
„Tohle děláš jak?" zeptal se Shari zvědavě a lehce se k Newkovi naklonil. Neřešil to, že tenhle hybrid ho dost potupně porazil, ani cokoliv jiného, než tohle.
„Jednoduchý zpětný vstřebání magie," vysvětlil Newko překvapeně. „To neumíš?"
„Už to tak bude. Nenašlo se moc lidí, co by mělo trpělivost na to mě učit," zasmál se Shari.
„Tak já ji holt budu muset mít," řekl Newko a s kočičí elegancí seskočil ze stromu.
„Počkat, ty mě to chceš naučit?" nechápal Shari. „A nebyli jsme ještě před chvílí náhodou nepřátelé?"
„Asi jo," pokrčil Newko rameny. „A teď dělej, nebo tě z toho stromu vlastnoručně setřesu."

Po necelé hodině a půl tréninku nejen magie sebou Shari praštil na chladnoucí zem a naznačil Newkovi, že se odmítá zvedat. Bolel ho snad každý sval v těle a měl pocit, že mu plíce brzy prasknou, ale cítil se jinak. Jako by Newko posílil odvážnou jiskru jeho magie, a i když nevěděl, čím to bylo, byl za to rád.
„Už ses unavil?" zeptal se Newko se smíchem, ale ani on nedokázal zakrýt skutečnost, že ho Shari docela vyčerpal. „Máš sílu, to ti neupřu."
„Ale musím se přestat vrhat do boje tak bezhlavě, já vím," doplnil ho Shari a trochu se usmál. „Díky za tohle, i když furt nechápu, co máš za důvod mě tohle všechno učit." Newko se možná chystal odpovědět, ale přerušilo ho praskání větví.
„To bude Mega," řekl a jediným skokem se vymrštil do větví nejbližšího stromu. „Zítra touhle dobou?"
„Klidně," odvětil Shari, a než se stačil zeptat, odkud Megu zná, Newko byl pryč.

|...|

„Děkuju vám... za tohle všechno. Vážně moc," řekl Sam a udělal něco, co dělal jen málokdy. Vstal od stolu a téměř obřadně se Toriel uklonil.
„Není zač," odpověděla Toriel, ale bylo na ní poznat, jak moc ji vychování hosta potěšilo a zmátlo zároveň.
„Nemůžeme vám... třeba nějak pomoct? Však víte, abychom to oplatili?" zeptal se Sam, a tentokrát mluvil i k Sansovi s Papyrusem, kteří tam byli s nimi.
„Umíš lovit?" zeptal se Sans jednoduše.
„U nás doma jsem měl zakázaný ty zvířata zabíjet, ale jo, dokážu něco chytit. Ať už s pomocí magie nebo ne," odpověděl Sam popravdě. „A Anu, to nevím. Ale řekl bych, že to pro nás nebude tak těžké. Co myslíš, Anu?" Anu bez váhání přikývl. Byl koneckonců k lovu uzpůsoben už od přírody.
„Tak to jsem rád. Protože to nerad, říkám, ale dochází nám zásoby a výpravy do okolních vesnic prostě přestávají stačit."
„Jen nám řekněte, co přesně máme přinést, abychom omylem neublížili i nějakému monstru," dodal Sam. Poslední věc, kterou v tomhle světě chtěl udělat, bylo zabít někoho nevinného.
„Samozřejmě," potvrdil Papyrus. „Dám vám plánek s místy, kde se co vyskytuje."

|...|

„Alternativní vesmír?" vyjekla Alphys a v očích se jí rozzářily hvězdičky. „Jako zkoumal královský vědec přede mnou?"
„Jo," řekl Ita prostě a pohledem prosil Scotta s Arwyn, aby neřekli něco, co by o Gasterovi zatím nikdo z tohoto vesmíru neměl vědět. Sice v teorii efektu motýlích křídel nevěřil, ale momenntálně nebyl v situaci, kdy by se mu to chtělo pokoušet.
„A jak to tam vypadá? A žiju tam já nebo Undyne? A jsou monstra v podzemí?" pokračovala Alphys ve vyptávání.
„No, vypadá to... asi jako na povrchu. Vy v tom našem zrovna nejste, ale v jiných vesmírech jo. No a lidé s monstry žijí pospolu víceméně v harmonii," odpovídala Arwyn postupně.
„To je asi hezkej svět," poznamenala Undyne. Scott chtěl utrousit nějakou ne úplně slušnou poznámku o tom, že se tomu správně říká koš na nepohodlná stvoření, ale všiml si Itova varovného pohledu a zmlkl.
„Jako jo, docela je," řekl Ita a protáhl se. „A my bychom radši měli někam zmizet, co? Ať nemáte problémy."
„Tak to teda ne!" vykřikla Undyne. „Jste ještě děti, a někdo se o vás postarat musí. Takže můžete zůstat u mě nebo u Alphys, než se všechno vyjasní. A třeba najdeme způsob, jak vás vrátit domů."
„Když myslíš," řekla Arwyn, ale byla ráda, že se jim alespoň Undyne rozhodla pomoct.
„P-Pokud chcete, můžete být tady. Jsou t-tady nějaké volné pokoje," dostala ze sebe Alphys, u které nyní zvědavost vystřídala lítost a touha to všechno napravit.
„Co na to říkáte, lidi?" zeptal se Ita a otočil se na sourozence.
„Berem," řekl Scott za oba a vrátil se ke svojí předchozí činnosti, neboli snaze pomocí magie dostat pytlík instantních nudlí, které se válely před lednicí, na stůl.
„Ty se mi líbíš," zasmála se Undyne hlasitě a praštila Scotta po zádech, až se prohnul. „Tak pojďte, jdem."

|...|

„Tak ty jsi ho našel," řekla Red místo pozdravu, když Mega se Sharim vešli do místnosti. „Shari, proč jsi nezvedal telefon?"
„Měl jsem ho v tichým režimu," odvětil Shari. „Většina lidí to v lese dělá. A už nejsem dítě, umím se o sebe postarat."
„Počkat, ty jsi byl v lese?!" vykřikla Undyne najednou.
„Jo, byl. Co je tak špatnýho na tom, jít si pročistit hlavu?" zeptal se Shari.
„V jakém lese?" pokračovala Red s výslechem, který Sharimu nedával vůbec žádný smysl.
„No... v zeleným." Shari se rozhodl odpovědět podobně nepochopitelně, jako otázka, kterou mu Red položila
„Proboha, s tebou se nedá rozumně mluvit," odfrkla si Undyne. „Red myslí, kterým směrem byl ten les."
„V kopcích nad tou vesnicí, která tady je," odpověděl Shari, tentokrát normálně.
„Mohl jsi tam umřít," vysvětlil Mega. „Žije tam jedno... monstrum, který málem zabilo i tady Red, a ta je zatraceně silná bojovnice."
„A není válka s monstry už dávno u konce?" hrál Shari dál nechápavého, i když mu začínalo být jasné, o kom se mluví.
„Ale to ho nezajímá. A kdybys byl odhodlaný, už je dávno po tobě," odpověděla Red se zvláštním leskem v očích. „Ale já přísahám, že ho dostanu. Zaplatí za všechny, kterým kdy ublížil!"
„Jo, jasně," zamumlal Shari a v hlavě si udělal poznámku, že z Newka musí dostat detaily.
„Prostě tam nelez, pro svoje vlastní dobro," shrnula to Undyne. „Poflakuj se třeba po hospodách, ale prosím tě, do toho lesa nesmíš strčit ani nos."
„Dobře, no," potvrdil Shari, ale všechno tohle v něm jen posílilo odvahu zjistit, co se v tomhle světě děje.
„Chci, abys mi to slíbil," řekla Undyne.
„Jasně, nebudu tam chodit," odpověděl Shari neurčitě a doufal, že to bude stačit.
„Přísahej," trvala Undyne na svém.
„Dobře. Přísahám, že si budu v okolí toho lesa dávat pozor a nepolezu tam, ok?" odříkal Shari slib, který stejně v nejbližší době poruší tolikrát, že se mu to ani nechtělo počítat.
„Skvěle," odvětila Undyne. „A teď k práci, neboli k Euzomovi. Mego, prosím, promítni mapu."