Mistakeverse

12-Bludiště

 „Tady jsi, člověče! Už jsem si myslel, že jsi radši utekla před majestátem velkého Papyruse!" vykřikl Papyrus, sotva se Mika vynořila ze zatáčky. „Jsi připravena na další úkol?" Mika se postavila vedle Frisk a přikývla.
„Co jste tam probírali?" zeptala se Frisk potichu.
„Nic důležitého, jen to, co tu dělám," odpověděla Mika a snažila se, aby zněla alespoň trochu vesele a bezstarostně.
„Takže, rozuměly jste mi?" Mika nepřítomně kývla a pořádně si prohlédla hádanku, kterou pro ně Papyrus připravil.
„Tebe napadá, co s tím?" zeptala se Frisk a zděšeně zírala na bludiště ze sněhu, které pro ně Papyrus připravil. „Vypadá to hrozně těžký!"
„Neboj, jednou východ najdeme. To je přece podstata bludišť!" prohlásila Mika a odhodlaně vstoupila mezi sněhové zdi. „Musíme být jen odhodlané dosáhnout konce, pak to půjde samo." Frisk přikývla a rozběhla se za ní, aby se jí neztratila z dohledu.

Uběhlo už čtvrt hodiny, a Mika s Frisk se cítily, jako že se motají v kruhu.
„Tohle nemá cenu," povzdechla si Frisk a snažila se nerozplakat. „Je to až moc těžký." Mika ji chytila za rameno a povzbudivě se na ni usmála.
„To bude v pořádku. Najdeme cestu ven, protože tu je. A i kdyby ne, možná bychom se mohly vzdát a Papyrus by nás prostě odvedl." Frisk přikývla a unaveně se posadila do sněhu. Mika začala přejíždět rukou po zdi a přitom nahlas přemýšlela.
„Jen kdyby ty zdi byly o malinko nižší... počkat! Frisk pojď sem!" Frisk se neochotně zvedla a přišla k ní.
„Copak?"
„Vyskoč mi na záda a rozhlédni se. Potřebujeme vědět, kde je Papyrus a tím pádem i východ." Frisk přikývla a vyškrábala se jí na záda.
„Papyrus je... tamhle." řekla a ukázala zhruba tam, kam předtím mířily.
„Skvěle. Zůstaň tam kde jsi a naviguj, jdeme!"

|...|

„Undyne, potřeboval bych si se Sharim a s Trapem promluvit. Mohla bys ho prosím na chvíli nechat?" Undyne odhodila kopí, které Sharimu právě mířila na krk, a ucouvla.
„Jo, jasně. Ale nevyhneš se tomu," pohrozila Sharimu. Ten přikývl a vydal se za Megou.
„Děkuji ti, můj zachránče! Čímpak se ti mohu odvděčit?" Mega vyprskl smíchy, ale hned zase zvážněl.
„Chtěl jsem tebe a Trapa o něco požádat. Viděl jsi, co Skell dokáže, že jo? Ani já, ani moji vojáci proti němu šanci prostě nemají. Ale vy... jste jiní. Jste mocní, bez problémů byste dokázali vyrovnat síly. Potřeboval bych vás tady, abyste mi pomohli proti němu. Samozřejmě nemusíte, ale bylo by to dobrý."
„Se mnou počítej," prohlásil Shari možná až trochu moc nadšeně. „Teď se jen musíme zeptat Trapa." Mega kývl a po chvilce přemýšlení se vydal tam, kde ho naposledy viděl.

„Tak to teda ne!" vykřikl Trap a dal si ruce v bok. „Nesmíme zasahovat do rovnováhy vesmírů!"
„Ty nesmíš zasahovat do rovnováhy vesmírů, protože ty jseš přece ten hodnej! Ale to já nejsem. Já jsem jenom anomálie, kterou nikdo nepotřebuje, a já si sám rozhoduju, co budu dělat. Tak co, jdeš do toho nebo ne?" Trap si povzdechl a protřel si oči.
„Ty víš co, jdu do toho. Co se jen může stát?"
„Vidíš, říkal jsem ti, že to půjde!" vypískl Shari radostně a Trapa v záchvatu radosti objal. Potom mu došlo, jak na něj oba zírají, a okamžitě ho pustil.
„Jsem moc rád, že jste se takhle rozhodli. Vážně vám děkuji," řekl Mega a lehce se uklonil. „Moc nám pomůžete."

„Domluvili jste se?" zeptala se Red, která se jako vždycky zhmotnila za Megou jako duch. „Tak skvěle. Protože se mi pro Shariho povedlo něco najít."
„A co?" zeptal se Shari zvědavě a natáhl hlavu, aby viděl, co to Red schovává za zády. Ta se usmála a před obličej mu strčila složený kus tmavě šedé látky.
„Nevím, jak je to s historií lidské magie u vás, tak ti to radši vysvětlím. Tohle je plášť patřící mágům, jejíž hlavní schopností byl oheň. A vzhledem k tomu, že jsi tu teď ty, rozhodla jsem se ti ho dát. Mega to ještě vylepšil, takže by to mělo fungovat jako brnění."
„Ty jo, jsem poctěn," řekl Shari a s lehkým úsměvem si složený plášť převzal. Sotva se látka dotkla jeho rukou, začala se ze šedé přebarvovat do tmavě červené.
„Neboj se, to je jen reakce tvojí magie," uklidnila Red vylekaného Shariho a ještě mu vtiskla do ruky jednoduchou sponu. „Tady máš ještě tohle."
„Znovu ti děkuji, Red," usmál se Shari a plášť položil vedle sebe. „Tak, jaký je plán?"

|...|

Sama probudily výstřely. Zmateně vyskočil ze země a začal se rozhlížet kolem sebe.
„Hej, tamhle jde kouř!" uslyšel zvenčí a v příští chvíli uslyšel, jak někdo lomcuje s klikou. „A je to zabarikádovaný!"
„Ať tam je kdokoliv, vylez s rukama nad hlavou, a hned!" ozval se za dveřmi rozkaz a Sam se poprvé od svého přistání uprostřed bitvy skutečně bál.
„Jasně, jen klid. Anu, pojď, musíme ven," řekl a zvedl Anua ze země. Ten na drahé straně ale nečekal a do dveří vší silou kopl. Ty to nevydržely, rozlomily se a několik pořádně ostrých třísek se rozletělo směrem k Samovi a Anuovi.
Sam ani moc nepřemýšlel, trhl rukou a letící kusy dřeva zastavil.
„Undyne! Mohlo je to-" vykřikl někdo, ale zarazil se, když viděl Sama, který měl nataženou ruku a linulo se mu z ní modré světlo.
„Jste nikdy neviděli nikoho kdo používá magii?" zeptal se Sam možná i malinko přidrzle a dal si ruce v bok.
„Jen jednoho člověka," odpověděl mu kostlivec se šálou kolem krku, o kterém si Sam domyslel, že je to Papyrus. „Ale není nakažený, to je dobře."
„Nakažený?" zeptal se Sam vylekaně. „To je tady nějaká apokalypsa, nebo co?" Okamžitě potom, co větu vyslovil, se na něj upřely nechápavé pohledy všech přítomných.
„T-Ty to nevíš?" zalapal po dechu Papyrus a prudce se posadil na židli, která jako zázrakem přežila Undyniny otevírací metody.
„Ne. A bude to znít divně, ale já ani nejsem odsud. Jsem z jinýho vesmíru, pokud mám být přesnější. A nějak jsem se dostal sem. Takže, mohl by mi někdo vysvětlit, o co jde?
„Tak dobře," řekla Undyne a usadila se vedle Papyruse na zem.

„Začalo to tím, že Alphys, královská vědkyně, dělala pokusy s lidským odhodláním. Ale něco se pokazilo a stala se z toho apokalypsa jako z jednoho z těch jejích anime. Ale to nebylo všechno. Přišli jsme i o magii a jediný, kdo ji dokáže používat jsou právě lidé. A nebo démoni, ale ti už vyhynuli, o posledním jsme slyšeli tak před třemi sty lety." Sam přikyvoval a přemýšlel.
„Je tady horda! Musíme do tábora!" Zakřičel někdo zvenčí a Undyne vyskočila ze země.
„Jdeme! A ty jdeš s náma, tady bys chcípnul." Sam jen kývl a chytil Anua za ruku,
„Jasně. Jdem s váma."