Reylo [CZ]

1. Útěk

Je ráno otevřela jsem oči a uviděla ho, Ren stál kus odemně nejprve jsem nechápala co se sakra děje ? ale pak mi to došlo! On tu ve skutečnosti není je to naším propojením. Chvíli jsem se na sebe mlčky dívali a pak "Dobré Ráno doufám že si se pěkně vyspala?" zeptal se což mě překvapilo. "Od kdy tě zajímá jak jsem se vyspala?" S úsměvem na rtech opačil "Já ti nechci kazit překvapení ale obávám se že tohle je naposledy kdy jsi spala na téhle základně" Otevřela jsem pusu a jakmile jsem si to uvědomila hned jsem ji zavřela. Chvíli mi trvalo než jsem pochopila že mi tím říká abych z té základny vypadla. "Proč mě varuješ?" Nic neřekl "Tak proč?!" Otázala jsem se znovu. "Protože dva lidé z odboje nechci nechat umřít takhle u ostatních je mi to jedno." Řekl s kamenným výrazem ve tváři. "Předpokládám že je to Leia a ……?" Nevěděla jsem jistě že ta druhá jsem já ale myslela jsem si to protože mě chce stále dostat na svojí stranu. "Jsi to ty" Přerušil mě v mých myšlenkách. Vydělá jsem jak se nadechuje aby mi něco řekl ale spojení se přerušilo.

A já okamžitě běžela varovat Leiu která spustila poplach k evakuaci. Většina lodí právě vystupovala do hyperskoku a na základně už jsem zůstala jen já a pár opozdilců, Leia už byla také pryč a tak jsem opozdilcům pomáhala já. Když vzlétl ještě jsem sechvili dívala jak mizí mezi hvězdami nasedl jsem do své stíhačky a chystala se vzlétnout když v tom jsem uviděla jeden z křižníků Prvního řádu, byla to Renova vlajková loď a za ní se objevovali i dva menší křižník. Okamžitě jsem nastartovala a chystala se odletnout když v tom se objevili stíhačky Tie a trefili mě přímo do motorů. Vyskočila jsem že stíhačky a utíkala do lesa.

Chvíli jsem utíkala ale pak jsem se schovala do jednoho z krycích bunkru který byl schovaný a vypadal jako obyčejná skála. V tom mi probehlo hlavou *dnešek je plný překvapení* v tom jsem to uslyšela někdo něčím vrazil do bunkru a ozval se kovový naráz. Okamžitě jsem se schovala nenapadlo mě nic lepšího než pod postel. Chvíli to trvalo ale našli vchod dovnitř a začali to prohledávat naštěstí nikoho nenapadlo kouknout se pod postel asi proto že jim přišlo absurdní se schovat všem přímo na očích. Když odcházeli jeden z vojáků položil něco na postel a jakmile se za nimi zavřeli dverě uslyšela jsem pipnití byla to bomba která reaguje na pohyb byla jsem v pasti co teď? Chvíli jsem přemýšlela a pak jsme usoudila že nemám moc na vybranou buť jim říct že tu jsem ale už by nic nemohli jelikož jakmile by otevřeli dveře bomba by bouchla nebo ji hodit do vany a doufat že se z toho dostanu sama. Tak jsem začala jednat jakmile se bomba pohne mám dvě vteřiny abychji dostala do vany. *tak fajn to zvládneš, to zvládneš* opakovala jsem si pohrát dokola. Udělala jsem to a bomba bouchla až mě vaně, ale tlaková vlna se šířila bunkrem a sesypala na mě postel a na ní čelí strop. Ten vybuch asi nebyl zrovna nejnenápadnější. Někdo otevřel dveře a já jsem se nemohla na nic jen na krátké zavolani o pomoc, ale nevím jestli mě někdo slyšel protože nikdo dovnitř nevešel. Pak jsem ztratila vědomí a nic si nepamatuji.