Infinity love

•39•

Před obličejem se mi vznášela moje společná fotka s Peterem. Sledovala jsem ji jakoby z ní měl Peter najednou vylézt, ale to se nestalo. Místo toho se rámeček začal pomalu rozpadat a sklo pomalu praskat. Sklo se rozlétlo po místnosti a ve vzduchu zůstala pouze fotka, která se pomalu roztrhla na půl.

Nedokázala jsem ovládat svoje schopnosti. Dělal to za mě hněv a smutek. Nedokázala jsem cítit nic jiného. Nedokážu zůstat na Zemi. Musím se zbavit matky.

Na můj pokoj někdo zaklepal a když jsem se na ně podívala agresivně se dveře otevřeli, tak že silně bouchly do zdi. Carol, která teď stála ve dveřích se na mě nechápavě podívala.

,,Odcházím. Předtím jsi říkala, že chceš odejít. Platí to pořád?" Pousmála se Carol a já se pokusila ji úsměv oplatit.

,,Že se vůbec ptáš. Potřebuji okamžitě vypadnout."

Společně jsme se rovnou vydaly k mojí lodi. Doplnila jsem palivo a byla jsem připravena vyrazit. Vstoupila jsem do lodi a jediné co jsem po sobě nechala byl kus papíru se vzkazem. Nechtěla jsem ztrácet čas loučením, když jsem stejně věděla, že se vrátím.

O pár hodin později

,,Budeme muset přistát v hangáru, ale bez přístupových kódů to nezvládneme." Řekla Carol a já zastavila loď. Naskytl se mi pohled na můj starý domov, pokud jsem tak tomu někdy mohla říkat.
,,Mám tam vevnitř pořád pár známých, alespoň v to doufám. Vydrž prosím chvíli." Řekla jsem a Carol pouze přikývla chápavě hlavou.

Musím kontaktovat Mal, ona je jediná kdo mi v této situaci může pomoci. Zavřela jsem oči a když jsem je otevřela byla jsem zpět v nekonečné temnotě. Mal seděla na zemi v tureckém sedě a svoje dlouhé blond vlasy měla rozpuštěné.

Vstala ze země a když si mě všimla, tak se usmála. Přišla blíže a zaujatě si mě prohlédla. ,,Nemyslela jsem si, že tě uvidím tak brzy." Řekla a pak se zarazila. ,,Thanos je mrtvý?"

,,Mal, všechno ti to hned řeknu, ale až za chvíli. Teď od tebe potřebuji přístupový kód do hlavního hangáru. Znáš ho?"

,,Ty jsi už tady?! Jak si to tak rychle zvládla?" Řekla radostně Mal a já se na ni netrpělivě podívala. ,,Jo ten kód. Promiň." Hned co to dořekla, tak se vypařila.

Chvíli jsem v temnotě zůstala sama, tedy pokud nepočítám mé druhé já, které mě vždy sledovalo. Mal se přede mnou zjevila s úsměvem na tváři.

,,Stihla jsi to dobře, na lodi je stále chaos kvůli Thanosovi a nikdo nemá čas měnit kódy." Podívala se na mě povzbudivě a hned si z kapsy vytáhla papírek a ukázala mi ho. Já si kód zapamatovala, poděkovala jsem a vypařila jsem se.

Hned když jsem se vrátila do reality, tak se mi naskytl pohled na Carol, která trpělivě čekala na kód. Nadiktovala jsem jí kód a loď bez jakýchkoliv problému vletěla do hangáru.

,,Naše cesty se teď budou muset rozdělit." Řekla Carol s úsměvem na tváři a já se na ni chápavě podívala. ,,Teď mě potřebují jinde, ale když budeš mě budeš nutně potřebovat, tak nezapomeň na ten přístroj co jsem ti dala."

,,Nezapomenu. Děkuji za tvoji pomoc." Usmála jsem se a ona se s úsměvem na tváři vydala pryč z lodi rovnou do nekonečného vesmíru. Také bych chtěla takhle volné létat vesmírem.

Doufám, že si nikdo nevšimne lodi v hangáru. Nasadila jsem si kapuci a vydala jsem se rovnou za Mal, která už snad byla na cestě do hangáru. Bez povšimnutí jsem se proplížila kolem stráži a vylezla jsem ven z hangáru.

Najednou se přede mnou zjevila dívka s blond vlasy a se širokým úsměvem na tváři. Vyděsilo mě její náhle objevení, ale když si mě přitáhla do svého objetí, tak jsem se uklidnila.

,,Kat, jsem ráda, že tě zase vidím." Zašeptala Mal do objetí a já si ji přitáhla ještě blíže k sobě.

,,To já taky, Mal. To já taky..." Odtáhla jsem se a Mal mi věnovala vřelý úsměv. ,,Ale víš proč jsem tady."

,,Chceš ji zabít, ale je to opravdu nutné?" Řekla Mal potichu a já se na ni naštvaně podívala.

,,Jestli je to nutné? Je to nutné." Otočila jsem se k Mal zády. ,,Nesnáším ji. Dokud bude na živu, tak mě vždycky bude ovládat. Nechci ublížit nikomu jinému, pouze matce. Zaslouží si to."

Mal mě chytla za ruku a donutila mě tím se na ni zpět otočit, když si všimla mých červeně zářících očích, tak moji ruku pustila.

,,A co budeš dělat potom? Zabiješ ji a necháš nás bez vládce. Kat, pokud to uděláš, tak budeš muset vládnout místo ní. Jsi jediný následník trůnu."

,,Budu tedy vládnout." Řekla jsem a Mal se na mě zděšeně podívala, ale pak se ji na tváři objevil úsměv. Stále jsem nebyla rozhodnuta, že budu vládnout, ale byl to jediný způsob jak Mal dostat na svoji stranu.

,,Potom tě budu následovat až do samotného konce." Řekla povzbudivě a mě to vykouzlilo úsměv na tváři. Stále jsem měla někoho, na koho jsem se mohla spolehnout.

Abychom se vůbec dostaly k matce, tak se budeme muset společně proplížit celou lodí a vyhnout se strážím. Díky schopnosti, kterou Mal měla, nebude tak těžké se k matce dostat.

,,Od té doby co jsi zmizela, tak matka většinu stráží vyměnila za androidy, na které neplatí má schopnost." Oznámila mi Mal a já se zastavila u zdi.

,,Od kdy umíš číst myšlenky? Zrovna jsem na to myslela." Zašeptala jsem a společně jsme se začaly plížit dlouhou chodbou. Najednou jsem z dálky slyšela těžké kroky. Podívala jsem se na Mal, která krokům nevěnovala pozornost. Přimáčkla jsem ji ke zdi a doufala, že kroky nemíří našim směrem.

Ulička před námi se začala hemžit obrněnými vojáky. Chtěla jsem utéct stranou, kterou jsme s Mal přišly, ale tam už byli nastoupení androidi, jak se sem tak rychle dostali? A jak se dozvěděli, že jsem tady?

Ahooj ^^
Po dlouhé době je tady další kapitola. Jsem teď na táboře, takže bylo opravdu těžké si najít čas na psaní... Ale i tak doufám, že se vám kapitola líbila a omlouvám se za případné chyby.