Revenge [Bnha Bakudeku](3serie)(Dokončeno)

9. Část

Ka:"DEKU!!!"

-Katsuki-
Padl jsem na kolena a snažil se hromadu železa odhrabat.
Do očí se mi hrnuli slzy.
Začal jsem odhrabávat železo a doufal, že bude vše v pohodě, že se ubránil, ale v to jsem věřil marně.
Dohrabal jsem se k Dekovi, co měl půlku čela pokrytou krví.
Vytáhl jsem ho z železné hromady a držel jsem ho v rukou a klečel na zemi.
Ka:"D-Deku..."
Šahl jsem mu na puls u dolní čelisti na krku, ale nic jsem nenahmatal.
Wolfr:"Hlupák. No to je škoda chtěl jsem trochu zábavi."
Z kůže se mi začalo kouřit a já cítil jak celýma rukama mi jde žár.
Položil jsem opatrně Deka na zem a stoupl si.
Otočil jsem se na toho bastarda a zabodl jsem do něj svoje oči.
Krev mi vřela v žilách vzteky, ale i zármutkem.
Rozeběhl jsem se proti němu a začal vše odbuchovat.

-Izuku-
Stojím ve prostřed napůl bíle a černé místnosti.
Na černý straně jsou dveře, co vypadají jako od výtahu a nad nimi velký nápis SMRT a na druhý bílé straně velký nápis ŽIVOT.
Chtěl jsem jít k bílím dveřím, ale bylo to jako bych chodil na místě.
Vzdal jsem to spadl na kolena se slzami na tvářích.
Brečel jsem do dlaní, ale v tom mi někdo poklepal na rameno.
Otočil jsem se kdo to je a stála tam postava zahalena do černého a nebylo jí vidět do obličeje.
Natáhla ke mě zavřenou ruku, ale hned jak jí otevřela tak se mi naskyt pohled na stopky.
Koukl jsem se nechápavě.
???:"Máš den na to, aby sis užil zbytek svého života. Využíj ho dobře."
Koukl jsem se s vykulenýma očima na postavu.
S malím úsměvem jsem kývl na souhlas a vzal si stopky, který začali tikat.
Mrkl jsem a už jsem nebyl v té místnosti, ale ležel jsem na zemi.
Slyšel jsem výbuchy a hned si sedl.
Snažil jsem najít odkud ty výbuchy jdou.
Když jsem je našel a uviděl jak Wolfram stojí s nohou na Kacchanovi rozeběhl jsem se k nim.

(!! Manga spoilers!!)

Rukou mi proběhla jakási síla.
Mávl jsem rukou a omotal kolem Wolframa černý provazy.
Mávl jsem rukama do prava a tak se setkal se zdí.
Spadl na zem a chvíli se nehýbal.
Aizawa toho využil a svázal ho.
Otočil jsem se na Kacchana a objal ho.
Zpoměl jsem si, že mám jen den na to, abych ho mohl na posled zpatřit.
Začal jsem Kacchanovi brečet do ramene a on taky upustil nějaký ty slzy.
Ka:"Já myslel, že si mrtvý!"
Zmáčkl mě do objetí ještě více.
Aiz:"Midoriyo?"
Koukl jsem smutně na Aizawu, na Kacchana a pak na ostatní, co k nám došli.
Zhluboka jsem se nadechl.
Izu:"J-Já..."
Chytl jsem se za tryčko na hrudi.
Ka:"Co se d-děje..."
Koukl jsem se slzami v očích a přes zvlyky jsem ze sebe vydal.
Izu:"Mám jenom den života..."
Skrčil jsem se k zemi a brečel.
Izu:"Odpusť Kacchan.. Odpusť!"
Držel jsem dlaně na očích a ucítil silné ruce kolem mě a pak více.
Všichni mě obíjmali.
Ka:"V tom p-případě pojďme si ten den užít.."
Utřel jsem si slzy a společne s Kacchanem jsme se podívali na Aizawu, který jen na to kývl.

Já a Kacchan jsme odešli si užít můj poslední den života.
Byli jsme na zmrzce, v zábavném parku, kde jsme zažily moc dobrou srandu.
Kacchan pro mě vystřelil velkou zelenou papírovou růži, kterou jsem hned objal, ale hned jsem objal i Kacchana a dal mu pusu na tvář.
Večer jsme ani nespali, protože jsem se snažili využít co nejvíce času, ale stejně únava nás přemohla a tak jsme usly. I když jsem se usnout docela bál.

-9:29 (Izuku)-
Zbudil jsem se a našel Kacchana co vedle mě leží a spí.
Dal jsem mu pusu na čelo a šel se převléct.
Srdce mi buší strachem.
Zbudil jsem Kacchana a ten hned rychle vstal a také se převlékl.
Odešli jsme ven si koupit snídani.
Když jsme šli po louce a při tom dojedli snídani uviděl jsem krásnou lavičku za kterou byl dřevěný oblouk, který byl porostlí různými květinami.
Sedl jsem si na lavičku a Kacchan vedle mě.
Chvíli jsme si povídali, ale pak jsem se odmlčil.
Izu:"Kacchan... Můžeš mi něco slíbit..."
Kacchan se smutně na mě podíval.
Ka:"Cokoliv.."
Izu:"Slib mi tedy, že mě nikdy nezapomeneš a že se staneš silným a dobrým hrdinou pro mě."
Dal jsem mu ten nejhřejivější úsměv.
Ka:"Slibuji."
Políbil jsem Kacchana na rty a opřel si o něj hlavu a pak jen sledoval krajinu kolem nás.
Oči mi začali těšknout a pak jsem se cítil, jako bych usl.
Probudil jsem se zase v té místnosti a předemnou zase ta postava v černém.
Usmál jsem se na postavu.
Izu:"Děkuji..."
Postava uhla do strany a ukázala na dveře u černé stěny.
Rozešel jsem se k nim a vstoupil do nich.

-Katsuki-
Seděl jsem na lavičce s Dekem.
Slib svůj dodržím.
Dal mi pusu na rty a pak se opřel o moje rameno.
Deka hlava začala tíhnout.
Ka:"Deku..."

Ka:"Miluju tě"

O 5 let později

-Katsuki-
Vrátil jsem se z akce unavený.
Už 3 roky jsem 1# hrdina.
Tak jak si přal Deku.
Převlékl jsem se do normálních věcí, vzal květiny, co byli ve váze a odešel z mého domu.
Zamkl jsem dům, nastoupil do auta a odjel.

Zastavil jsem u hřbitova a vystoupil z auta.
Rozešel jsem se k hřbitovu a prošel velkou železnou bránou.
Šel jsem po cestičce mezi hroby a zastavil se u jednoho z hrobů.
Klekl jsem si k němu a vyměnil květiny za ty staré.
Z kapsi jsem vytáhl zelenou papírovou růži, co jsem zavřel do malé skleněné krabičky.
Ka:"Chybýš mi brokoličko.."
Úsměv mi vystřídal smutný obličej a po tváři mi ztekla slza, která dopadla na kamenou desku od hrobu.
Zvedl jsem se a ještě chvíli koukal na hrob.
Ka:"Tak zase za týden..."
Rozešel jsem se zase zpět k autu a odjel.

-Nikdo-
Izu:"Budu tě tu rád očekávat"
Duch Izuka seděl u hrobu s jeho jménem a koukal, jak odjíždí auto v kterém je Katsuki.
'Děkuji, že si nezapoměl..'
Izuku zavřel oči a rozplynul se.

...Konec...

Prosím nebrečte, protože stačí, že tu jsem ryba já!
A ten kdo už brečel dříve tak se omlouvám, že jsem vás rozplakala.
Ani mevíte, jak strašne jsem tuto část psala 😔
Toto je smutný konec..
Děkuji všem co si to přečetli od 1 až do této 3 serie.
Hlavně doufám, že se líbilo.
(I když o tom pochybuji, protože to bylo smutný)
Mějte se hezky a zatím ahoj u mojí jiné knihy! (  ^-..-^)/

1100 slov