My Dearest

IV. Kapitola - Den kdy jsme se znovu setkali

To odpoledne jsme seděli společně s mou matkou v altánku na zahradě. Bylo krásné jarní odpoledne, slunce prosvítalo listy stromů a včely opilovaly květiny. Nebyl ale čas se kochat přírodou, matka si mě bedlivě prohlížela jak vyšívám růži kterou na její příkaz nechal ustřihnout zahradník. "Ať už tohle skončí" pomyslela jsem si."Madam, přišel vám dopis" řekl sluha a podal matce dopis. "Posílá jej Lord Theodore Lawrence." Theodore. Rudá nit nebyla tak sytá jako pravá barva růže, spíše krve. "Počkat, cože?" vyřkla jsem a hned poté jsem si všimla stékající krve po mém prstu. "Sakra Aubrie, vzpamatuj se!" okřikla jsem sama sebe v hlavě. "Lady Aubrie, krvácíte!" křikl sluha a má matka se hned přestala věnovat čtení dopisu. "Přineste ji náplast!" přikázala matka, "Mladá dáma by neměla mít hlavu v oblacích a lépe se soustředit!". Skoro jsem ji neposlouchala, snažila jsem se zpracovat co právě moje uši slyšeli. "Theodore?! Jak ví že tu stále bydlíme a co píše? Bože tak ráda bych ho viděla, stále si ho pamatuju jako malého kluka co chodil mlsat med do kuchyně" usmála jsem se nad vzpomínkou. "Aubrie!" pokárala mne znovu matka a vytrhla mě z mojí hlavy. "Matko, prosím, co píše? Chystá se snad vrátit?" řekla jsem nevnímajíc výchovnou přednášku která vycházela z úst matky. Podívala se na mne a povzdechla si "Je to pozvánka na bál" řekla matka. "Bál? Jsi si jistá že tohle je ten Theodore, který nesnášel cokoli spojeného s tancem?". "Theodore je již dospělým mužem a určitě na něj Lord Lawrence naléhá aby se oženil, je logické že pořádá bál" řekla a usmála se "Byli by jste zajisté hezký pár". "To snad nemyslí vážně?! Já a Theodore?! Vždyť se známe od kolébky, jistě je to můj přítel ale..". "Půjdu do své komnaty, je mi trochu nevolno" vymluvila jsem se a utekla ze zahrady do své komnaty. Nemohla jsem spát, měla jsem vztek ale ani nevím proč mě tak rozhodilo co matka řekla....

Následující den mne má matka poučovala o slušném chování, jak se mám prezentovat, opakovala mi základy stolování a služky se kolem mě točili s různými šaty. Vybraly mi mé nejnovější, tmavě modré jako večerní obloha s nafouklými rukávy a rovným výstřihem. Byli krásné ale má sbírka mých rudých šatů mi byla milejší. Hned poté jsme vyrazili, byla jsem nervózní, dlouho jsem strýčka a hlavně Theodora neviděla. "Pamatuje si na mne? Jaký je? Co rád dělá?" přemýšlela jsem zatímco jsem koukala s okna kočáru na okolní krajinu Brocket Hall. Litovala jsem že jsem před odjezdem neměla šanci vzít mého Arabského plnokrevníka Farga na projížďku. "Má rád Theodore projížďky na koni?" zeptala jsem se sama sebe a hned poté usnula v sedadle. Divím se že mě matka nechala usnout, ačkoli cesta trvala několik hodin.

Druhý den ráno jsme zastavili u panství Belton house, panství matčiných přátel Robertsů. Uvítali nás a zavedli dovnitř do jídelny kde jsme s nimi poobědvali. Lady Robertsová byla jako z magazínu Ideal British Woman.  Měla složitý účes jaký by moje služebné nezvládli, hodně blonďatých kudrlin které byly zapletené v komplikovaný drdol. Ačkoliv to byla postarší dáma držela se módních trendů co byly zrovna v sezóně. Měla na sobě kopii šatů operní pěvkyně Lady Miller, které však chyběl zásadní detail. Brož kterou operní pěvkyně nosívala byla sice velmi jednoduchá ale dodávala celému vzhledu šarm, což byla jedna s věcí která Lady Robertsové chyběla. Lord Roberts, byl pravým opakem, byl spíš velmi pohodlný baculatý muž který měl rád hodně vína či kvalitní whiskey. Můj otec ho neměl poněkud v lásce, štěstí pro něho že měl zrovna hodně práce a zůstal doma, i když moje matka posedlá statusem vysloveně říkala "Že si přeci nemůže dovolit nepřijet! ". Usadili jsme se ke stolu a služební přinášeli podnosy plné jídla. Poppy, dcera Robertsů byla také pozvaná na ples ale moc jsme si nerozuměli. Byla naivní drobná dívka, se stejně zářivými blond vlasy jako měla její matka. Pastelově růžové šaty jí objímali drobné křivky a její oči zářily jako safíry.

Po obědě jsme se odebrali s Lady Roberts a Poppy do salónku kde si naše matky povídali a my mezitím hráli dámu, která očividně Poppy vůbec nezajímala a radši mi kladla otravné otázky. "Aubrie, těšíš se na ples?" zamrkala a podívala se na mě. "Jistě, bude to zábava" zalhala jsem. "A ty se také těšíš Poppy?" řekla jsem a Poppy se začervenala. "Umíš udržet tajemství?" zeptala se šeptem a já kývla. "Na minulém plese kde jsem byla s rodiči jsem potkala Paula Andersona, je to syn Andersonových, víš těch chudých" zašeptala a zčervenala ještě víc. "Je úžasný myslím že jsem se zamilovala" najednou se usmála až k uším. "To je hezké, přeju ti to" opět jsem zalhala. Na lásku na první pohled jsem přestala věřit už dávno, čítala jsem o ní jen v románech na které se chytal prach...

Přijeli jsme kočárem na dvůr a vystoupili. Nestihla jsem si ani pořádně prohlédnout nádhernou zahradu. Bílé lilie ohraničovaly záhony plné různých květin, teta Charlotte je milovala. Vstoupili jsme do ohromného sálu, byl plný známých vysoce postavených lidí. Matka se odebrala s Lady Robertsovou opodál. Poppy a já jsme se drželi stranou a pořád breptala o svém "milém". V tom se ale zastavila když se ohlásil nástup strýčka Lorda Lawrence a po boku ho následoval "Theodore" řekla jsem nahlas. Lhala bych kdybych řekla že se nezměnil i když, stále měl v očích tu samou jiskru jako měl kdysi. Když orchestr začal opět hrár, Lord Lawrence poznal mou matku a okamžitě se za ní vydal, Theodore stál opodál v tom se naše oči setkali. Bylo to jako blesk z čistého nebe, projela mnou příjemná vlna tepla a srdce mi bušilo jako o závod. Konečně jsme se setkali. Pomalu jsme se vydali jeden k druhému a stále si koukali do očí. "Smím prosit, Lady Collins?" řekl medovým hlasem a políbil mou ruku. "Také vás ráda vidím Lorde Lawrenci" usmála jsem se, ale stále mi přišlo že mi srdce vyskočí z hrudníku. Vydali jsme se na parket a začali spolu tančit. "Jaká byla cesta?" zeptal se. "Odhoďme ty formality Theo, neviděli jsme se přes 7 let a ty se mě ptáš na tohle" zasmála jsem se. "Promiň Brie, jen stále nemůžu uvěřit že tě zase vidím. Jako by to bylo včera co jsem tě viděl zašpiněnou od bláta když jsme hráli na schovávanou" řekl a oba jsme se zasmáli. Když hudba skončila vydali jsme se k matce a strýčkovi a vzájemně jsme se pozdravili. "Aubrie!" objal mě strýček, "Tak moc si vyrostla" podotkl a pustil mě z objetí. Theo si mě vzal stranou zatímco matka probírala se strýčkem její plány, "Pojď půjdeme ke mně ať si můžeme v klidu popovídat" a na to jsem kývla.

Theodorova komnata byla sice uklizená ale pach doutníků a whiskey byl až agresivní pro můj nos.
"Řekni, proč pořádáš bál když očividně zájem dam ti neshází?" řekla jsem a zvedla jsem z postele něčí podvazek. Uchechtl se a sebral mi ho z ruky "Já bych nikoho nehledal ale otec namítá aby rod pokračoval, jsem jeho jedinný syn." nacož otevřel dveře na balkón a zapálil si doutník, koukl se na hodinky v jeho kapse a já si všimla zásadní vady "Máš hrozně poškrábané hodinky u klíčové dírky" podívala jsem se na něho "Podle vůně whiskey ve tvé komnatě a těch škrábanců usuzuju že sis ji hodně oblíbil" řekla jsem vážně. Takhle jsem si ho nepředstavovala. "Ale notak Brie, jsem dospělý, nedáš si taky co?" usmál se laškovně a přitáhl si mě k sobě. Vymkla jsem se z jeho sevření a chtěla odejít ale ještě jsem se zmohla na jednu větu "Až semnou budeš chtít mluvit tak až budeš střízliví" řekla jsem a zabouchla za sebou dveře. "Je z něho ochlasta co si bere ženy jen pro potěšení.." byl úplně jiný, mýlila jsem se, jiskra v jeho očích stále přebývala ale byla mnohem slabší...

( Berte prosím na vědomí že tento příběh a lidé v něm jsou naprosto vymyšlení a příběh se odehrává ve Viktoriánské éře v Anglii. Jakékoliv historické události nebudou v příběhu zmíněny. Doufám že si i přesto můj příběh užíváte.
_octopirate )