My Dearest

VIII. Kapitola - Hon

Fargo semnou na zádech doklusal ke stanu kde se už Lord Beardsley společně s Normanem a Lordem Robertsem připravovali na hon. Seskočila jsem z koně a vešla do stanu. Všichni tři muži byli oblečeni v dlouhém kabátě s límcem a jejich kalhoty byli zakasány do vysokých bot. Zrovna se domlouvali jak celou akci provedou ale moje kroky je vyrušili. "Rád Vás tu vidím slečno Collinsová" řekl Roberts s úsměvem. Lord Beardsley si mě kritickým pohledem přejel od zdola nahoru "Jsem rád že jste přijala naše pozvání Lady Collinsová, slyšel jsem, že Váš otec je velmi dobrý lovec. Škoda že tu není dnes s námi aby nám předvedl svůj neobyčejný talent". Až na to že jste ho poslal společně s mou matkou, právě vy, na kobereček královně. Pomyslela jsem si.

"Ano, je to dobrý lovec." odpověděla jsem. "Nemohl jsem si povšimnout.." pokračoval "..že jste ustrojena jako lovec." řekl a znovu si mě prohlédl. Moje šaty byli, přizpůsobeny k lovu. Užší v pase a o trochu kratší sukně než obvykle kvůli praktickému hledisku. Ovšem nesměli chybět vysoké boty, stejné jako měli tři muži v tomto stanu. Moje tmavě hnědé vlasy byli v drdolu který byl omotaný copy. "To protože si přeji se zúčastnit lovu, otec mě toho naučil spoustu. Když tu nemůže být on, chtěla bych ho zastoupit" řekla jsem. Lord Beardsley se zasmál. "Inu dobrá slečno Collinsová"

Sedla jsem si na koně a připravila se. Po výstřelu z pistole první vyběhli psi, poté jezdci. "Tak se ukaž Collinsová!" zakřičel Norman který jel za stejným psem jako já. Pobídla jsem Farga k rychlejšímu tempu a předběhli jsme Normana a jeho černého koně. Pes běžel těsně před Fargem a štěkal, laň vyběhla z lesa a já ji pronásledovala. Najednou se dostal na stejnou úroveň i Norman se svým koněm. Studený listopadový vítr mi pral do zad a já věděla že pověst mého otce nemohu zašpinit. Vytáhla jsem nabitou pistoli, Norman vystřelil ale netrefil se. Zamířila jsem na laň a zmáčkla spoušť. Jakmile ji kulka střelila její tělo jako paralyzované spadlo na zem. Zastavila jsem se u jejího těla sedla si k němu.
Otec mě učil, že za každou oběť kterou člověk udělá musí poděkovat. Ačkoli mi bůh a víra nic moc neříkali, tuto část jsem dodržela pokaždé když jsem nějakou zvířecí oběť udělala. "Gratuluji Collinsová, ale ta laň patřila mně" řekl Norman který seděl na koni a hleděl na mne. "Měl jste líp mířit" odsekla jsem a naložila laň na koně. Norman se zasmál.
Výborně, takže potom co jsem zjistila že si schopný se smát už můžu odjet řekla jsem si. "Proč mi uhýbáte pohledem Lady, myslel jsem že se máme seznámit nebo ne?" zeptal se.

"Bavím se s vámi jen kvůli vaší matce" odpověděla jsem. "Vzájemná solidarita?" zeptal se a přiblížil se ke mně. "Přesně tak" řekla jsem a zrovna když jsem se chtěla otočit, přitiskli mne jeho ruce ke stromu.
Beze slova mne donutil se dívat do jeho temných očí které mi naháněli strach. Přiblížil se a přitiskl své rty k těm mým, rychle se ale odtrhl, Lord Roberts nás totiž přijel hledat.

"Pěkný úlovek, slečno Collinsová" pochválil mne Lord Beardsley. I přesto, mě stále on i jeho manželka proklínali pohledem.

Při hostině Norman nehnul jediným svalem v těle, ani se na mne nepodíval. "Bylo to úžasné, ještě nikdy jsem neviděla někoho našeho věku lovit" vykládala Poppy, to blonďaté děvče od Robertsů si mne opravdu oblíbilo. "Opravdu, jsi jako tvůj otec" vydechla a usmála se. "Děkuji ti Poppy, to je od tebe velmi milé" řekla jsem. V hlavě jsem si ale stále přemítala ten okamžik kdy mne Norman políbil. Proč? A hlavně, je to jen egoistický pitomec. Nejdřív nemá zájem a najednou mě políbí. Nedokázala jsem tomu porozumět. Byla jsem zmatená, ve všem. Začala jsem si vybavovat i polibek s Theodorem. Miluju ho? Nesmysl, vždyť jsme nejlepší přátelé už od dětství...

Položila jsem své bolavé tělo do horké vany, záda jsem měla bolavá, svaly ztuhlé a hlava mi třeštila otázkami. Norman ze mě chtěl dostat reakci, nemůže to myslet vážně. Ačkoliv jsem myslela že je Norman pouhý mazánek svých rodičů, začlo mi vrtat hlavou, jestli by přeci jen nebylo výhodné ho poznat. Když z něho něco dostanu, mohla bych to poté použít proti němu a zbavit se ho. Vylezla jsem z vany a koukla se z okna, rodiče dorazili. Vypadali velmi unavení, rozhodla jsem se tedy že se ohledně situace s audiencí u královny zeptám další den ráno u snídaně. Stále jsem ale nemohla přijít na kloub proč by Lady Agatha chtěla abych se seznámila s jejím synem.

"Dobré jitro" řekla jsem když jsem vcházela do jídelny. "Dobré jitro" řekli matka s otcem. Moje matka seděla u stolu a po mém příchodu si mě změřila pohledem, kontrolovala mě, jako každé ráno, i když už mi dávno bylo osmnáct. Její blond vlasy měla napůl stažené a napůl rozpuštěné v krásném účesu. Vždy jsem ji záviděla prstencové kudrliny, já měla vlasy po otci, hnědé a rovné. Avšak oči jsem měla po ní, tmavě zelené. Dnes si oblékla světle zelené šaty s bílými detaily, které ji ještě víc zvýrazňovali její přirozenou krásu.Usedla jsem ke stolu, naproti otci. Měl ustaraný výraz a než jsem se nadála byl ve svojí pracovně. Pořád pracoval, a ještě více když věděl že Beardsleyovi nás mají v hledáčku.

"Slyšela jsem že jsi včera byla na honu úspěšná" , prohodila matka. "Myslím si že jsem na Lorda Beardsleye udělala dojem" řekla jsem. "Dojem? Aubrie vždyť už jsi dáma, nečeká se od tebe že se budeš angažovat v mužských záležitostech!". "Matko, nemohla jsem je přeci nechat ať se smějí v mé přítomnosti na účet otce!" bránila jsem se.
V ten moment to semnou vzdala, když jsem byla mladší, byla schopna se semnou hádat tak dlouho, dokud jsem neuznala že má pravdu. Tentokrát se ale stáhla, a nemohla jsem se ani dotázat na onu audienci.

Theodor se mi od našeho posledního setkání neozval, náhle ale přišel dopis.

Milá Brie,
jak se máš? Doufám že hon, byl úspěšný.
Otec na mne tlačí s vdavky, je tu teď dusno.
Budu rád, když si zase zajedeme na projížďku, tu minulou jsem si velmi užil. Píšu tento dopis potají, otec je v druhé místnosti. Pošlu jej přes Jonathana, zajistí aby se o tom otec nedozvěděl.
Napiš zpět co nejdříve,
Theodor.

Zajímalo by mne, kdy Theovi dá Lord Lawrence ultimátum s vdavky. Odepsala jsem hned, a při té příležitosti jsem dala datum našeho setkání.

Setkali jsme se v lese Brocket Hall, Theo se z neznámého důvodu, usmíval od ucha k uchu.
"Takže jsi chytla laň, očistila jsi jméno Collinsů a stejně jsi za to dostala vynadáno?" řekl. "Ano, tak nějak" nezmínila jsem se ovšem o Normanovi. Dojeli jsme k zahradě Brocket Hall, jezírko bylo určitě ledové, byl podzim, ale stejně, ten pohled stál za to. Slezli jsme z koní a chvíli koukali na panorama před námi."Brie? Mohl bych tě o něco požádat?" zeptal se Theo. "Ano?" a poté pokračoval "Víš ty vdavky, nikdo se mi nelíbil na plese, všechny ty děvčata neměla takového ducha jako ty..". Co tím chce říct? projelo mi hlavou. Vzal mi ruku do těch svých a podíval se mi do očí "Vezmeš si mě?". Svět se zastavil, moje mysl odlétla neznámo kam. Jeho ledově modré oči zajiskřili. Jeho pohled mě úplně omráčil, stála jsem tam a konečně mi to došlo. On si mě chce vzít?!

"Brie? Jsi v pořádku, jsi úplně bledá" zeptal se ustaraným hlasem. "Theo..já.." nedokázala jsem ze sebe vypudit ani srozumitelnou větu. "Ne, to není možné, Theodore, zbláznil ses? Jsme kamarádi od dětství já.." pustil mi ruku a zamračil se. "To pro tebe nic neznamenalo ty tři dny, společně? Ty jsi mě prostě políbila a vůbec ti to nepřišlo divné?". "Počkej počkej. TY jsi mne políbil ne já tebe!" měla jsem v sobě tolik emocí, nevěděla jsem co si myslet. "Na tom nesejde! Já to věděl, ten mladý Beartsley ti prostě pomotal hlavu!" měl vztek. "Tady vůbec nejde o Normana! Já.." skočil mi do řeči. "Norman?! Takže vy jsi už říkáte i jménem..". "Theodore!" křikla jsem.
Otočil se a sedl si na svého koně, "Tohle byla velká chyba" a to je poslední co jsem od něho slyšela. "Theo, prosím.." zasténala jsem, slzy se mi vehnaly do očí a já běžela za ním. V dáli se mi zmenšoval a já si nevšimla kamene přede mnou, zakopla jsem a spadla. Slaná tekutina mi stékala po líčkách, už jsme se zase rozdělili.

AAAAAA, je to tu.
Dlouhá kapitola, hodně se to tu stalo.
Hlasujte, komentujte, potřebuju zpětnou vazbu.
-angelwithsunflower