💙Modrá jako moře💙

340 31 4
                                    

„Promiň za to objetí, nevím co mě to napadlo." Řekl hned co rozpojili své objetí. Tae se jen usmál a sed si na postel, co byla vedle zrcadla a pravděpodobně patřila Yoongimu. Poklepal vedle sebe, což byl něco jako symbol pro Giho, aby si sedl taky. Jen co se posadil, Tae ho položil do vodorovné polohy.
Šedovlasý to nechápal.
„Říkal jsi, když jsme šli sem, že jsi unavený, tak si lehni a spi." Ukřenil se a přikryl chlapce vedle sebe peřinou, mezi tím, co seděl v tureckém sedu hned vedle a sledoval ho.

Yoongi se chtěl zvednout, ale Tae ho nepustil.
„Kam jdeš?" Zeptal se. „Jen mám žízeň, chci si napustit vodu do skleničky." Vysvětlil, ale Tae ho nepustil. Místo toho vytvořil rukama bublinu vody.
„Přilož rty k té bublině a napij se z ní." Poradil Yoongimu, který stále uplně nechápal, jak je tohle všechno možné.

„Jak to děláš?" Musel se zeptat, ale i tak přiložil rty k bublině a pár loky se napil.
Taehyunge nechal bublinu vypařit a pak si lehl vedle něj. Dlaní si podepřel hlavu a začal vysvětlovat.
„Já sám nevím, jak to funguje, ale prostě voda dělá vše co řeknu, nebo si usmyslím." Yoongi se přetočil na bok tak, aby na něj viděl, ale stejně měl zavřené oči a poslouchal.

„Jakto, že tě vidím jen já?" Promluvil do ticha, které se utvořilo.
Taehyung si nejdříve rozmýšlel co mu řekne a pak spustil.

„Začnu asi od začátku, aby si nemusel mít další otázky, které určitě budeš mít, ale stejně by jsi to měl znát celé, když jsi ten jediný." Modrovlásek si odkašlal a vyprávěl.

„Když mi bylo dvacet pět let, zamiloval jsem se do chlapce, který byl v mém věku. Nebyl to žádný šlechtic, jen sedlákův syn. Neměl dobré srdce, ale já věřil, že jej dokážu změnit. Jenže to jsem nevěděl, že mě ten kluk jen využíval pro své vlastní potřeby a zájmy.
Já se kvůli němu pohádál se svým otcem a vzdal se "královského" titulu, kterého se nelze jen tak vzdát, když jsi královské krve."
Tae na chvíli zastavil, aby se vydýchal a pokračoval.
„Takže jsem se zbavil sveho titulu, jen pro něj. Pro toho kluka, kterého jsme miloval, ale jak jsme později zjistil, on mne ne. Když zjistil, že už nejsem finančně zabezpečený, odkopl mě a já neměl kam jít. Zůstal jsem tedy napospas osudu a přírodě, do které jsem se vydal. Žil jsem dlouhé týdny u potůčku uprostřed krásného lesa, kde jsem plakal a zpovídal se vodě, která mě jako jediná neodsuzovala za to co jsem udělal. Vzdal se pro lásku, svého bohatství a rodiny."

Yoongi, teď už ani nezkoušel spát, sledoval Taehyunga, jak mluví. Bylo to jako poslouchat pohádku na dobrou noc, až na to, že to pohádka není, nýbrž kus historie o které se učil na základní škole. Najdnou si vybavil kapitolu ze své učebnice dějepisu i podnázev jedné z kapitol: princ vody.

Když svůj pohled znovu přesměroval na modrovláska, uviděl jak mu z oka vytekl proužek modré vody, které byly pravděpodobně slzy. Gi se natáhl k Taehyungovu obličeji a slzy mu palcem setřel.

„Neplakej, ano?" Bolelo ho to, opravdu hodně, když viděl jeho plakat. Nebylo to jako vidět brečet nějakého kamaráda, tohle ho opravdu bolelo, přímo drtilo srdce.

Tae přikývl a pokračoval v příběhu.
„Po dlouhém měsíci, co jsem pobýval u potůčku jsem potkal starou paní, která táhla těžký povoz, tak jsem ji šel samozřejmě pomoci. Při tom jsem ji řekl svůj příběh a ta mi nabídla žít u ní v chatě, za práce co bych za ni odváděl, jelikož už byla stará. Já na to okamžitě přikývl. Pracoval jsem u ní za jídlo a bydlení. Byla vemi hodná a já byl po dlouhé době zase šťastný, bohužel ona byla opravdu hodně stará a tak tomu nebylo dlouho potom, co jsem u ni bydlel a ona vážně onemocněla.
Ležela zrovna na smrtelné posteli a já se o ní staral jak jsem jen mohl. Modlil jsem se za ní a doufal, že vše bude v pořádku, jenže sám jsem moc dobře věděl, že tohle nezvládne, do východu slunce.
Když už umírala, věnovala mi těsně předtím dva zvláštní dary. První byla moc ovládat vodu a druhý byla kletba, která mi mohla pomoci, tuhle zvláštní sílu ukončit.
S časem, kdy její srdce naposledy udeřilo, z mé hrudi vystřelili světle modré paprsky. V tu chvíli moje vlasy, oči, slzy i krev nadosmrti zmodrali a já zůstal zase sám, sám po celých 685 let, ale teď, teď mám tebe.  Ty, co přesně jako v kletbě nevidí mou krásu zevnějšku, ale krásu srdce."

Yoongi skoro nedýchal, jak ohromné pro něj tohle bylo.
„Takže, ty jsi zakletý? V čem to spočívá."
Musel se zeptat.
„No kletba spočívá to v tom, že nejsem viditelný ani hmatatelný pro nikoho, kdo by stejně jako ten chlapec, mohl zneužít toho kdo jsem a pouze duše, čistá jako voda mě může vidět a vysvodbodit." Tae se usmál a konečně si lehl na polštář tak, že se dívál přímo do očí šedovlasému mladíkovi.

„Jak tě může tahle osoba vysvobodit?"
Vyzvídal Gi.

„Osoba, jenž mě může vysvobodit, mi musí venovat polibek z pravé, opětované lásky."
Zašeptal Tae. Yoongi chtěl ješte něco říct, ale modrovlásek mu priložil prst na rty a naznačil ať je potichu.
On tedy zavřel pusu a opatrně objal chlapce před sebou. Nevěděl proč to dělá, ale cítil uvnitř sebe, že to tak je správně.
Modorvlasý se k němu více přitiskl a nechal se přikrýt Yoongiho peřinou.
Netrvalo dlouho a oba usli.

Water prince CZ   // TAEGI // ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat