Trvalo přesně tři měsíce než jsme se postavily na vlastní nohy, Adrianem si našel práci jako automechanik, protože tomu dobře rozumí a bere to jen do doby než na tom budeme dobře, a já pracuji v kavárně mimo město, kavárna je dost slušná, a drahá, takže plat mám více než skvělý. Školu jsme oba ukončily a i bez toho nás do práce přijali. Teď máme našetřeno na dům v jiném městě, Je to jen dvě hodiny odtud takže za Cass to budeme mít blízko. Předpokládáme, že rodiče někdy uvidíme, ale i kdyby, je nám to jedno, my žijeme svůj život a oni zase ten svůj. Jsme každý někde jinde.
Dnes je den kdy se stěhujeme do našeho krásného, útulného domečku v San Diegu. Máme ho koupený, s menší pomocí naší milované kamarádky, jsme ji vděčný, bez ni bychom to nezvládli a teď by jsme nebyli tam kde jsme. Právě nakládáme poslední krabici do Adrianovo auta. Oba jsme v práci dali výpověď, ovšem s tím, že já si dodělám školu rychlým kurzem a půjdu dělat modeling, za který budou dost slušné peníze.
,,Ježíš, tak strašně mi budeš chybět" řekla celá ubrečená Cassandra když jsme se loučili, za tu dobu co jsme tu s Adrianem byli jsme si docela přirostly k srdci. ,,Ty mě taky" řekla jsem tiše a snažila se, se nerozbrečet, což se mi stejně nepovedlo a brečela jsem stejně tak jako Cassandra. Poté se Cass rozloučila i s Adrianem. Nasedly jsme do auta a jeli domů. Do našeho nového a krásného domova.
Po cestě, která krásně utekla, protože jsme si s Adrianem povídali o společným domovu, jsme konečně dorazily na místo. Před sebou jsme měli krásný domeček tyrkysové barvy, byl malinký ale krásně nám stačil.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Hned jsme se zabydleli a cítili se konečně tak jak máme, byli jsme šťastní a hlavně jsme byli spolu. Už si bez něho nedokážu život ani představit.
---
Rodiče nám po pár měsících daly pokoj, už se nám nesnažily volat ani se nám omlouvat, už nás nechali být, já osobně jsem moc ráda, protože bych se nemohla stýkat s s člověkem, který byl schopný mě uhodit. Měl by být rád, teď je jeho dcera šťastná s mužem, který se o ni krásně postará a ochrání ji před každým zlem.
Přišla jsem za Adrianem a lehla si k němu do postele. Lehly jsme si naproti sobě a dívaly si navzájem do očí. ,,Miluji tě" řekla jsem a Adrian se upřímně usmál. ,,A já miluji tebe, princezno"
