Mistletoe (Larry Stylinson - One Shot)

Mistletoe

Nejdříve vám chci popřát šťastné a veselé Vanoce!! Doufam, že jste dostali vse co jste si přáli a že vás nekdo polibil pod jmelí, aby jste byli šťastní :D
Tento krátký příběh berte jako vánoční dárek ode mě :D Doufam, že se vám bude libit a alespoň trochu vám zpříjemní vánoční svátky :)

Harry

Vánoce, nejkrásnější den v roce. Co může být hezčí, než když se sejde celá rodina a všichni společně zpíváme koledy vedle krbu a stromečku. Nepotřebuji dárky, stačí mi vědět, že jsme všichni pospolu.

Naše rodina nikdy nebyla bohatá, mnohokrát jsme měli hluboko do kapsy, ale vždy jsme drželi pospolu a stačila nám láska.

"Harry, zlatíčko." Slyšel jsem svou maminku jak mě vola z kuchyně.

"Jo, hned." Dám na stromeček poslední baňku a zamířím za mamkou do kuchyně.

Její tělo zdobí kuchyňská zástěra, zatímco vlasy si svazuje gumičkou do nedbalého drdolu. Vždycky se hádáme, kdo má hezčí drdol, jestli já nebo on. Není to zrovna obvyklá hádka mezi matkou a synem, ale já celkově nejsem obvyklý. Jakoby nestačilo že jsem gay, musím mít vlasy dlouhé po ramena a oblékat se naprosto odlišně, od mých vrstevníků. Kvůli toho jaký jsem a jak se oblékám, se ve škole často stávám obětí šikany. Samozřejmě bych raději měl spousty kamarádů místo jednoho, ale za ty roky jsem si zvykl a naučil se být i přes to všechno šťastný.

"Co potřebuješ mami?" Na tváři se jí rozlije takový smutný úsměv, který nikdy nevěstí nic dobrého.

"Pojď ke mně." Otevře svou náruč a já i přes údiv do něj vklouzni a obětí ji opětuji.

"Nevadí ti, že tento rok pod stromečkem nenajdeš moc dárků?" V jejím hlase jsem cítil smutek a to mě rvalo na kusy.

"Víš, že mi to nikdy nevadilo. Stačí, že jsme všichni spolu." Začal jsem jí hladit po zádech a pak se odtáhl. Úsměv na její tváři už nebyl tak smutný.

"Vím, že je Štědrý den a za pár hodin je Štědrý večer, ale potřebovala bych, aby jsi mi přinesl jmelí, kousek od domu je nízký strom, na kterém ještě nějaké roste. Doneseš ho prosím?"

"To víš že jo." Přikývnu a zamířím rovnou do předsíně, kde na sebe hodím už trochu otrhané boty a ne příliš teplý kabát.

Venku už pomalu, ale jistě začíná padat tma a proto přidám do kroku, abych byl doma, než se setmi úplně.

Sníh mi křupe pod nohama a začíná se dostávat i do vnitřku bot, což způsobuje, že mi začíná být odspodu zima. Doufám že neonemocním, nejde o to, že bych nepřežil rýmu, ale o to, že by si to mamka vyčítala a to je to poslední co chci.

Konečně dorazím na místo, kde jsem měl dojít, ale zarazím se v půlce kroku, když zjistím, že nejsem sám kdo se vydal pro jmelí. Pod větví stojí kluk menšího vzrůstu, který se marně snaží dosáhnout na větev. Nejistě se přiblížím blíže, přičemž se snažím, aby sníh po mýma nohama křupal co nejméně. Když už jsem od dotyčného jen pár metrů a mé zelené oči se střetnou s jeho studánkově modrýma, poznám v neznámém Louise Tomlinsona.

Netuším co tady dělá, jeho rodina rozhodně nepatří k těm, kteří by si jmelí museli trhat ze stromu.

Louis

Vánoce? Kdo je sakra vymyslel, vždyť je to úplně k ničemu. Akorát je každý ve stresu, jestli má dost dárků, dostatečně vystrojený stromeček a to nejlepší cukroví.