I Love You (cringe story) [DOKONČENO]

-2_8- final chapter

...a teraz nedokáže ani odomknúť dvere. Vošla som do domu a hneď som išla smer WC. Zase. Achjo.

------------------------------

Pohled Enn...
Seděla jsem na gauči a sledovala Netflix. Už mám všechny filmy zhlédnuté, a horrory? Ty jsem radši přeskočila. Docela by mě i zajímalo, proč se vůbec Sam bojí horrorů? Někdy se ho na to zeptám, ale teď ne.. Nemám co dělat, tak si prostě zajdu na čerstvý vzduch. Šla jsem se projít do parku, vzala jsem si svoje sluchátka a poslouchala hudbu, která se mi aktuálně líbí. Sedla jsem si na lavičku a úplně vypla mozek. Jen jsem se zaobírala svým životem, co vše se stalo, a jak jsem mohla přes všechny ty překážky, nepřestávat ho milovat. Zajímá mě co ještě se mi postaví do cesty. Zajímá mě, jestli je on opravdu má životní láska, nebo jen jeden z těch kluků, které potkáš, a za chvíli se s nima rozejdeš. Na další otázky nebyl čas, jelikož mě z přemýšlení vytrhly holky. Holky, z naší školy.. Sundala jsem si sluchátka a naslouchala..

,,Heej Enn! Pořád sis zo nerozmyslela s tou nabídkou? Víš my jsme lepší než Kristýna a Nikola. My jsme hezčí než oni."
,,Co vám je? To závidíte holkám že jsme nejlepší kamarádky?"
,,Nee to né."
,,Tak proč? Hele vy mooc dobře víte, že já holky nevyměním za nějaký coury."
,,My nejsme coury!"
,,No tak co jste? Socky?"

Řekla jsem když jsem měla na odchodu. Nandala jsem si zpět svá sluchátka a kráčela si jen tak po ulicích překrásného města nedaleko Prahy. Šla jsem kolem nádraží, kolem různých obchodů, kolem starých, i novějších domů. Na zahradách si hrály malé děti, rodiče seděli na lavičkách, nebo těch zahradních houpačkách.

(Tady máte obrázek aby jste věděli co myslím :)

Poznámka autorky)

Nějakým způsobem jsem se dostala do naší ulice, a já se neustále unášela směrem mírného větru. Dostala jsem se až k naším dveřím. Nechce se mi tam vrátit. I přes zavřené dveře jsem slyšela jak se zase rodiče hádají. Poslední dobou to přehánějí, ale ještě jsem to nikomu neřekla až na Kiki a Niky.
T

y moc dobře vědí, že to nemám vůbec v oblibě. Otočila jsem se tedy a šla na pláž..

(Hej neptejte se mě FAKT že prostě nedaleko Prahy je moře a pláž ok??? P. A.)

Sedla jsem si doprostřed a nechala se unášet čerstvým vzduchem a zároveň tím zvukem přicházejících vln a zároveň mizících..
Strávila jsem dobrou hoďku a pak jsem si už řekla že to snad bude v pohodě, tak jsem se zvedla, oklepala písek ze svého oblečení a rozešla se směrem domů.
Za nějakou chvíli jsem byla asi 20 metrů od dveří, v tom jsem viděla jak odjíždí tátovo auto..

Vešla jsem dovnitř, v tom jsem spatřila matku, jak sedí u stolu a obličejem překrytým dlaněmi a její vlasy byly rozpuštěné, což u ní neznamená nic dobrého.. Je smutná, a mě je jí líto..

Ahoj! další kapitola je na světě, tentokrát jsem tuhle kapitolu brala vážně. Jen aby jsem vás informovala, na pokračování se už pracuje, a název už mám vymyšlený, ale je jen provizorní, tak kdyby jste fakt měli nějaký nápad jak se bude jmenovat, tak to napište do komentářů. Při každém novém komentáři mě přijde oznámení, tak se nebojte že by jsem si ho nepřečetla. Mějte se hezky a těšte se na další pokračování!

Love u all!
Vaše Terezka😘