I never forget you!

15.part

U Ginny jsem byla asi jen hoďku.Musela jsem jet domu už i mamka mi psala kde jsem.Agrh!Nechci se s nim seznámit!To ON může za to,že tu máma nebyla a že mě vyhodila z domu.Už teď ho nesnášim!! "Bože za co mě trestáš?" řeknu si pro sebe,když sedím ve svém autě a jedu směr náš dům.Aso po 10min jsem parkovala před našim domem,kde byl stěhovák a pár chlapů nosilo věci do našeho domu.Wait,o tom mi máma nic neřekla,že se k nám nakýbluje!Možná,že bylo lepší,když tu nebyla.Vytáhla jsem klíčky ze zapalování,v zrcátku jsem se ještě upravila a potom ladně vystoupila z auta.Na dalkové ovládání jsem ho zamkla,když jsem byla skoro u brány.Nemohla jsem si pomoct,ale musela jsem se uškrnout nad tím jak na mě ty chlápkové koukali,spíše na mě přímo zírali.Sklonila jsem hlavu a s úsměvem na tvíři vešla do plného domu."Jsem doma." křikla jsem mezitim co jsem si vyzouvala boty."V kuchyni." ozval se mamky hlas.Hned potom co jsem si kabelku s klíčy dala na botní jsem se vydala do kuchyně."Aho-" zasekla jsem se při pohledu na tři muže.Byl tam jeden starší,možná,že i starší než je mamka.To musel být ten Harry a potom tam byli dva kluci v mém věku,možná,že ten jeden byl o něco starší."Ehm.." odkašlala jsem si."Dobrý den." řekla jsem nejistě."Ahoj Miley." pozdravila mě mamka s úsměvem."Tak tohle je Harry,můj přítel a tohle jsou Harryho synové,dvojčata." představila nás mamka a celou dobu měla na tváři úsměv."Rád tě poznávám a doufám,že spolu budem vycházet." přišel ke mě Harry,který mě okamžitě obejmul a když se odtáhl,slizsky se na mě usmál.Falešně jsem se usmála a nic neříkala.Potom ke mě přistoupil jeden z mých nových bratrů.Paráda.Ale musim uznat,že sou kus,oba dva."Ahoj,já jsem Darwin." podal mi s úsměvem ruku,kterou jsem také s úsměvem přijala a potřásla s ní."Miley." řekla jsem s úsměvem a podívala se na toho druhé.Nevypadalo to,že je 2x nadšený z toho,že tu je.Upřímně se mu ani nedivim,taky bych teď nejraději byla u Ginny a nebo někde s Davem.A nebo ještě lépe..s Justinem.Sakra,ne!Zase na něj myslim.Dneska mu chci odepsat,i když nevim k čemu to bude.Z mých myšlenek mě vytrhlo Harryho odkašlaní a poté jak do druhého 'bratra' drknul loktem.Ten následně protočil oči,vstal a přišel ke mě."Trevis." odfrknul a podal mi ruku,kterou jsem taktéž jako tu Darwinovu příjmula."Miley." pokusila jsem se o úsměv,který mi opětován nebyl,nečekaně."Tak jsme se přivítali a teď..Miley pomůžeš nám s balením?" zeptala se mě mamka a jen celá zářila."Ehm no já..slíbila jsem Daveovi,že s ním půjdu ven." nevinně jsem se usmála a doufala,že mi to povolí."Aha,tak dobře,Tak vem i Trevise s Darwinem,aspoň jim to tu ukážeš." usmála se na mě a já na ní vykulila oči."To si to město neumí prohlédnout sami?!" řeknu nechápavě."Miley." okřikne mě mamka a probodně mě pohledem."Fine." protočim očima."Jenom se převlíknu a jdu." mrknu na ně a zmizím nahoře ve svém pokoji."Oh God." povzdechnu si.Sednu si na postel do tureckého sedu a na klín si položím ntb.Začnu projíždět fb a tt,když v tom narazim na Justinovo profil.Už dlouho jsem o něm nic neviděla a ani nečetla.Rozklikla jsem jeho profil a začla ho projíždět.Vypadal šťastně.Měl tam plno fotek se Selenou avšak jeden tweet mě zarazil a to ten,kde bylo napsáno "Miss u bumblebee:(" přisáhám,že mi srdce vynechalo jeden úder,ale potom jsem se opět vzpamatovala.Tím přece nemůže myslet  mě a vůbec..on neví,že se tak jmenuje moje auto ne?A nebo..Oh,už si na nic nevzpomínám.Vzala jsem do ruky phone a rozklikla zprávu od Justina s tím,že mu odepíšu.

ProJustina:Po třech nebo čtyřech(?) dnech jsem se odhala ti odepsat.Absolutně nechápu,proč si odjel bez rozloučení a nic mi neřekl.Jestli jsem udělala něco špatně omlouvám se ti,já jen že..že mi chybíš.Nevim jaký k tomu máš důvod mě najednou vymazat ze života,ale ať je to co je to,doufám,že je to aspoň z tvé dobré vůle a doufám,že mi to jednou vysvětlíš.Hrozně mi chybíš,i když jsem na tebe naštvaná,právě teď bych tě nejraději obejmula a už nikdy nepustila.A to co se stalo u nás v obýváku,se stát nikdy nemělo!Mám tě ráda-Miley

Ještě několikrát jsem si zprávu přečetla a dodávala si odvahu na odeslání jej."Miley?" ozvala se za mýma dveřmi,čímž jsem nadskočila od leku."Ano?" vykoktala jsem ze sebe.Dveře se pomaloučku otevřeli a dovnitř nakoukla Darwinova hlava.Na to,že to jsou dvojčata si moc podobní nejsou."Já jen,jestli už jdeš." "Jo jasně,jen jsem něco řešila.Za minutku jsem dole." Darwin se na mě jen usmál a poté zase odešelUž jsem jen slyšela dupot na schodech.Podívala jsem se na phone a zpráva byla odeslána.Musela jsem na to kliknout,když jsem se lekla.Oh thanks Darwin!Zhluboka jsem se nadechla a šla se převléknou.Ještě jsem Daveovi napsala zprávu a šla za nimi dolů.

Oh my gosh:'DDPo X letech zveřejňuje další část:DUpřímně?Nejsem s tímto příběhem vůbec spokojena,jelikož je to můj první!Je to celé rozházené a prostě fuj..Pokusím se tuto story psát častějí:)A taky se pokusim si vzpomenout,jaký to má vůbec děj:'DA omlouvám se za chyby a překlepy,ale jsem lína si to po sobě číst:'D

Hope you likeit:)

-LittleJuss