Cut |m.c. ff // POZASTAVENO

Let's get embarrased...

Wattmas - day 3

Hallo Loves!

Tak pro dnešek jsem zvolila Němčinu, kterou btw. z celého srdce nesnáším. Ale tak... Tahle část je pojata ve velmi funny duchu. Nevím sice proč, ale dneska mám skvělou a taky trochu jeblou náladu, takže jsem sesmolila tohle. Zatím je to tak nějak o něčem, ale v příští části, kterou plánuju na útery, se to konečně někam pohne. Btw. všimly jste si, že tohle je už devátá část a uběhly zatím jen tři dny? Jako jestli to půjde tímhle tempem i dál, tenhle příběh bude mít tak milión částí... Zabte mě někdo! xD Na boku --> máte tentokrát jednu z mých nejoblíbenějších písniček. #JohnLennonIsALegend... Uh, ještě vám něco oznámím na konci, takže teď už mi zbývá jen popřát vám příjemné počtení!

❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅

Probudilo mě vřískání budíku. Ale nebyl to můj budík, nýbrž Michaelův.
''Zasranej krám! Tak. Už. Sakra. Přestaň. ZVONIT!'' zaúpěl a hned na to mu zasadil, podle všeho pár tvrdých ran pěstí

Ještě jsem neotvírala oči a jen naslouchala jeho nadávkám podobného typu na tohoto malého ďábla. Když rány i zběsilé pískání budíku utichlo, ozvalo se jen vzdychnutí a kroky, které, pokud mě nešálil sluch, mířily ke mě.

''Mon? Spíš?'' zašeptal a já utícila, jak se prohla matrace, ne kterou právě dosedl
''Ne...'' zachraptěla jsem a pomalu otevírala oči
''Promiň. Nechtěl jsem tě vzdudit. To jen-...''
''To je dobrý. Budík je na prvním místě mé černé listiny. A co už jsem jich rozflákala...'' přerušila jsem ho a trochu se usmála
Michael doslova vyprskl smíchy a jelikož, co jsem za ten jeden tady den stihla zjistit, je jeho smích celkem nakažlivý a tak jsem podlehla a začala jsem se smát taky. Když už mi do břicha vystřelovaly od toho přímo nechutně velkého výtlemu křeče, trochu jsem se uklidnila a otřela si slzy, které mi stékaly po tváři. 

''Uh, fajn, musím do školy.'' zkonstatoval a vlivem nedávného záchvatu smíchu stále trhaně oddechoval
''Okay, tak si to tam užij. Já tam mám nástup zjednaný až na pozítří. Pokud si dobře pamatuju. Dneska je pátýho ne?'' promnula jsem si mé stále napůl slepené oči
To promnutí pomohlo. Teď jsem si ho mohla pořádně prohlédnout. Rudé vlasy mu trčely do všech světových stran, jeho oči měly tvar úzkých štěrbinek a pod oběma se mu rýsovaly obrovské kruhy. Na sobě měl bílé tričko s tmavými rukávy a nápisem Idiot. Na nohách mu doslova plandaly vytahané černé tepláky. Vypadal dost nemotorně, jako je asi každý takhle po ránu, a byl, řekla bych stejně rozespalý jako já. Huh, musím uznat, že v tu chvíli vypadal fakt roztomile.
''Jo je pátýho. No... Tak já jdu zatím do koupelny.'' řekl a aniž bych mu stihla něco odpovědět, teda ne, že bych mu na to něco odpovědět chtěla, zmizel za dveřmi.

Ještě jenou jsem se převalila a přemýšlela, co bych mohla asi tak dělat. Nakonec jsem se nahla ke kufru a nahmatala mobil.
''A sakra! Já měla vlastně včera zavolat Lennon! Úplně jsem na to zapoměla.'' řekla jsem si sama pro sebe a plácla se po čele
Počet SMSek a nepřijatých hovorů od mé sestry mi vyrazil dech. Ani bych v tu chvíli se nedivila, kdyby po mně vyhlásila celostátní pátrání. Ale teď jí volat nebudu. Má školu. Zavolám jí dnes večer...

Pokojem se najednou rozlehlo trojité poklepání na dveře. Bleskem jsem vyskočila z postele a vyhrabala z kufru nějaký svetr, který jsem si ihned přetáhla přes hlavu. Pak jsem se přesunula ke dveřím a nervózně stlačila kliku. Stála tam paní Fidgeraldová a na tváři jí zářil úsměv od ucha k uchu.

''Přejete si?'' otázala jsem se a napodobila jsem její úsměv
''Jen jsem se chtěla zeptat, zda je všechno v pořádku, jestli se k tobě nechová Michael nějak hrubě a hlavně jsem ti přišla připomenout, že do školy jsi zapsána od čtvrtka. Tak abys na to nezapomněla.'' skončila svůj monolog a opřela se o futra.

''Všechno je fajn, Michael se chová kamarádsky. Myslím, že s ním není žádný problém. Děkuju za optání.'' odpověděla jsem ne tak úplně popravdě... Michael se včera nechoval jen kamarádsky...
''Tak to je dobře. A co máš dneska v plánu dělat?'' položila mi další, doufám poslední otázku
''Teď půjdu na snídani, pak si vybalím, zavolám sestře a tak...'' odbyla jsem jí
''Tak já tě nebudu dále obtěžovat, mám ještě něco na práci.'' znova se usmála a odešla
Jakmile jsem za ní zavřela dveře, odfrkla jsem si a svalila se zpátky do postele.
''Tak to bylo divný.'' zakroutila jsem nevěřícně hlavou a v ten samý moment se rozrazily dveře z koupelny a do celého pokoje se nahrnula tuna páry
Z ní se za pár vteřin vynořil i Michael, jenž měl okolo pasu jen osušku. Jeho zjevu jsem se musela zasmát. Nyní tmavě červené vlasy měl splihlé a přilepené k obličeji. Klel jak blázen, když se je snažil neúspěšně odstranit. Pohled mi automaticky sjel od obličeje k hrudníku. Překvapilo mě, že postavu měl celkem vypracovanou.

''Co má asi tak pod tím ručníkem?'' říkal mi můj vnitřní hlas, když se můj pohled přesunul, opět bez mého svolení, zase trochu níž
''Panebože sklapni!'' okřikla jsem mé myšlenky, které se uchylovaly hodně špatným směrem
Snažila jsem sama sebe přemluvit, ať ho přestanu očumovat, ale nebylo to k ničemu. Samovolně jsem si skousla spodní ret a civěla dál.
''Monroe? Oči mám asi tak o třičtvrtě metru víš. A s pátráním po těch tvých očních bulvách, které ti za chvíli asi vypadnou a odkutálí se kamsi do neznáma, ti bohužel nepomůžu. Musím jít do školy.'' řekl s pobaveným tónem v hlase
''Tss, já-... já pozorovala ptáka... Uh, na zdi! Eh, teda chci říct pavouka! Ano pavouka.'' vychrlila jsem ze sebe a cítila jsem, jako kdyby si všechna krev v mém těle chtěla najednou uspořádat čajový dýchánek v mých tvářích 

Zvedl obočí a vypadal, že se snaží potlačit další výbuch smíchu a jako naschvál se otočil, jako by mě chtěl ponížit ještě víc a aby se přesvědčil o pravdivosti mého argumentu.
''Umm, ale tady žádný pavouk není.'' zamumlal a otočil se zpět na mě
''To je jedno, před chviličkou tam byl. Už odletěl, teda myslím na um... pavučině.'' snažila jsem se zatloukat o sto šest, ale jak samy vidíte, moc mi to nešlo

''A nemusíš jen tak náhodou do školy?'' radši jsem změnila téma
''Fajn, vyhrála jsi!'' zvedl ruce na znamení, že se vzdává a já se v tu chvíli bála, že mu osuška sklouzne k zemi, samozřejmě moje, nyní nadpřirozeně úchylné podvědomí v tu chvíli na onu osušku křičelo něco ve smyslu: Spadni! Spadni! Spadni!

Snažila jsem se to nevnímat a hned jak se opět zavřel v koupelně a tak jsem se položila na záda, dlaněmi, které se teď, narozdíl od tváří, zdály studené jak led, jsem si přikryla obě tváře a rozdýchávala fakt, že se mi právě stal největší trapas mého života.
''O kujfa, ťak ťeď ši to pošlala Ťompšňová.'' zašišlala jsem si pro sebe z nenadání a v tu chvíli mě napadlo něco zásadního: Zaprvý, že je mi sedmnáct, zadruhý, že jsem na sebe právě zašišlala a že z toho vyplývá, že se chovám jako naprostý debil. Ne, já vlastně debil jsem...

❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅❅

Okay... Při psaní téhle části jsem se nemálo nasmála. Bože, je to fakt příšerný, ale nic lepšího jsem vymyslet nedokázala. xD Jinak jsem se rozhodla, že postavu Monroe bude zastupovat Cara Delevingne, protože mi připadá stejně třeplá jako jako já a já pomocí Monroe vlastně vyjadřuju mojí osobnost a charakter. A můj charakter je dost crazy... A Cara navíc dokonale odpovídá popisu Monroe, akorát si ji představte bez tetování a s dvojčetem. To je samozřejmě jen má vlastní představa, vy si na místo Cary můžete představit někoho jiného. Jen pro info. Omluvte případné chyby... I'm just a mess. :P

                                                 Don't forget to...
                       Have yourself a merry little Christmas Loves! 
                                 ...and also never EVER forget that...           
                               Áááj lůůf joouuu tu d můůn end bek!
                      Your AnnTheFrickinUnicorn (Pegacorn! xD) <3